Unitární železnice není schopna pružného chování [rešerše | kategorie: Železniční doprava – ČR: České dráhy | Dopravní noviny 26. 8. 1999] [tisk] Rozhovor s předsedou představenstva Sdružení železničních společností (SŽS) Jiřím Mužíkem o problémech soukromých společností. Členy SŽS je 28 právnických a fyzických osob, které se zabývají podnikáním na železnici. Přístup dopravců na dráhu je dán zákonem č. 266/1994 Sb., maximální cena za použití dopravní cesty je stanovena Ministerstvem financí. Na tratích ČD však nejsou soukromé osobní vlaky. U nákladních vlaků je maximální cena za použití dopravní cesty 205 Kč/km. Další částku platí dopravce za hrubé tunokilometry. Cena za dopravní cestu je natolik vysoká, že soukromý železniční dopravce není schopen konkurovat silniční dopravě. ČD si ovšem ve vnitropodnikovém účetnictví platí za použití dopravní cesty pevný denní paušál, který je v přepočtu podstatně nižší než částka, kterou účtují soukromým společnostem. Diskriminovány jsou i společnosti, které provozují dopravu na pronajatých tratích, protože musí jezdit s vozidly, která jim pronajmou ČD. Předpisy na ČD jsou svou složitostí pro soukromé dráhy nepoužitelné.
MDS zve zástupce SŽS na pravidelná pracovní setkání věnovaná zejména legislativě. Stanoviska obou stran se v poslední době, kdy MDS přijalo sedm požadavků Poslanecké sněmovny k předloženému návrhu zákona o transformaci ČD, velmi sblížila. Nejdůležitější je oddělení dopravní cesty a vytvoření akciové společnosti ČD, která bude jedním z dopravců a bude vystavena plné konkurenci. Trvá i požadavek na odstátnění regionálních tratí. Existuje mnoho důkazů, že právě soukromý sektor dokáže tyto tratě provozovat daleko efektivněji než stát. Aby železniční doprava mohla konkurovat ostatním druhům dopravy, je potřeba vytvořit konkurenční prostředí na železnici a umožnit vstup soukromého kapitálu. I tak se nákladní doprava neobejde bez kombinované dopravy.