Posouzení variant územního řešení vrcholového úseku labské větve vodní cesty Dunaj-Odra-Labe [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – kanál DOL | Vodní cesty a plavba, č. 4/2002 | Ing. Pavel Neset, CSc. | 31. 12. 2002] [tisk] 1. Úvod Posouzení má přispět k výběru technicky i provozně optimální varianty labské větve dopravního propojení Dunaj-Odra-Labe (D-O-L) v dílčím úseku mezi Střelicemi a Dvořiskem, který představuje technicky nejobtížnější úsek labské větve i celého propojení. Přehled sledovaných variant je v tabulce 1, porovnání jejich hlavních parametrů je pak v tabulce 2.
Tabulka 1:
Var.
Charakteristika a trasa varianty
Délka (km)
Výška vrchol. zdrže (m n. m.)
Poznámka, zdroj příslušných dat
A1
Zdvihadlová varianta vedená údolím řeky Třebůvky, se dvěma vysokými lodními zdvihadly u Petrůvky a Zálší. Rozvodí překračuje krátkým tunelem v Třebovickém sedle.
40,6–123,3
390,00
Trasa je dokumentována jak v tzv. Generálním řešení z roku 1968, tak v jeho upravené verzi z roku 1992.
A2
Komorová varianta vedená v téměř stejné trase jako var. A1. Výstup k vrcholové zdrži a sestup z ní zprostředkuje namísto zdvihadel řada těsně za sebou následujících plavebních komor. Vrcholová zdrž podle var. A1 je rozdělena další plavební komorou.
40,6–124,3
405,00
Trasa je dokumentována ve studii firem VOST a Aquatis (zadavatel MDS ČR) z roku 2001.
B1
Komorová varianta vedená přes Dobroučské sedlo (krátkým tunelem, který by mohl být nahrazen i zářezem). Trasa prochází údolími Moravské Sázavy a Tiché Orlice (od Dobrouče po Choceň) a mezi Krasíkovem a Rudolticemi je vedena jižně od hlavní trati.
40,6–128,5
390,00
Trasa je dokumentována ve studiích DRS ČR (zadavatel ŘVC ČR) z let 1999 a 2000.
B2
Komorová varianta vedená přes Dobroučské sedlo (stejně jako var. B1), procházející však mezi Krasíkovem a Rudolticemi severně od hlavní trati.
40,6–127,2
390,00
Trasa je dokumentována ve studiích DRS ČR (zadavatel ŘVC ČR) z let 1999 a 2000.
C1
Tunelová varianta navazující na trasu B1, avšak vedená dlouhým tunelem severně od Třebovického sedla.
40,6–121,2
350,00
Trasa je dokumentována ve studiích DRS ČR (zadavatel ŘVC ČR) z let 1999 a 2000.
C2
Tunelová varianta navazující na trasu B2, avšak vedená dlouhým tunelem severně od Třebovického sedla a upravená od jeho východního portálu až po Choceň tak, aby se předešlo nutnosti přeložek hlavní trati.
40,6–121,2
350,00
Trasa vychází ze studií DRS ČR (zadavatel ŘVC ČR), představuje však určitou modifikaci. Není zatím podrobněji dokumentována.
Tabulka 2:
Varianta
Délka (km)
Počet plavebních komor/zdvihadel
Průměrná výška stupňů (m) Pl. k./Zdv.
Průměrná délka zdrže (km)
Délka tunelů (m)/počet
Nejdelší tunel (m)
A1
82,7
4/2
21,62/98
16,70
6.280/3
3.450
A2
83,7
13/0
24,11/0
6,60
8.000/5
2.560
B1
87,9
13/0
23,46/0
7,03
3.125/4
1.725
B2
86,6
13/0
23,46/0
7,14
3.125/4
1.725
C1
80,6
10/0
22,50/0
8,70
11.679/5
9.779
C2
80,6
9/0
25,00/0
9,78
9.500/4
8.100
2. Základní kritéria pro posouzení a) Investiční náklady.
b) Provozní náklady (provoz a údržba vodní cesty, přečerpávání provozní vody na stupních a provoz plavby).
c) Dopravní kapacita vodní cesty.
d) Významnost uplatnění mimodopravních účinků.
e) Vliv na životní a přírodní prostředí.
f) Možná rizika.
g) Význam pro celkovou kvalitu dopravního systému.
3. Porovnání variant řešení podle jednotlivých kritérií 3.1. Porovnání investičních nákladů Jednotkové ceny jsou převzaty převážně ze studie DRS ČR – ILF „Optimalizace trasy propojení D-O-L v úseku Střelice – Labe“ – I. etapa v úseku Krasíkov – Kerhartice (1998). Na základě výsledků (viz tabulka 3) lze vyloučit var. B1 a C1.
Tabulka 3:
Specifikace prací a objektů
Investiční náklady dle variant (mil. Kč)
A1
A2
B1
B2
C1
C2
Výkopy
7.923
8.641
10.008
10.181
7.420
7.534
Skalní výlomy
1.086
1.806
6.830
5.726
3.018
3.148
Násypy
14.495
14.586
14.345
12.714
12.694
12.848
Opevnění a těsnění
2.736
2.779
2.621
2.526
2.333
2.363
Plavební komory
12.625
41.627
38.600
38.600
26.760
26.600
Zdvihadla
26.000
0
0
0
0
0
Tunely (jednolodní)
9.860
12.749
4.949
4.949
18.316
14.916
Plavební mosty
5.610
5.610
1.620
1.620
1.620
3.210
Železniční přeložky
700
700
14.475
13.807
13.664
10.916
Silniční přeložky
1.057
1.057
1.007
984
1.057
999
Křížení s toky
88
88
385
385
170
170
Hráze, jezy
230
230
289
289
185
255
Vyvolané investice
900
900
900
900
900
900
Celkem
84.030
90.773
96.029
92.681
88.137
83.859
Pořadí
2
4
6
5
3
1
3.2. Posouzení provozních nákladů Při komorovém řešení úseku mezi Pěčíkovem a Zálším je třeba počítat s tím, že veškerou vodu, použitou na proplavování bude třeba přečerpat. Podle propočtu by si přečerpávání u jednotlivých variant vyžádalo tyto náklady (cena noční energie je ve výši 0,5 Kč/kWh):
Varianta A1 = 46 mil. Kč/rok
Varianta A2 = 171 mil. Kč/rok
Varianta B2 = 123 mil. Kč/rok
Varianta C2 = 100 mil. Kč/rok
Celkové provozní náklady vodní cesty Jedná se o náklady na údržbu vodní cesty, provoz jejích objektů a na opravy. Ty se zpravidla určují ve vztahu na příslušné investiční náklady, a to sazbou 1,4 % ročně (viz tabulka 4).
Tabulka 4:
Varianta cesty
Investiční náklad (mil. Kč)
Provozní náklad odvozený sazbou 1,4 % (mil. Kč/rok)
Náklad na čerpání vody (mil. Kč/rok)
Provozní náklady celkem (mil Kč/rok)
Pořadí variant
A1
84.030
1.176
46
1.222
1
A2
90.773
1.271
171
1.441
4
B2
92.681
1.298
123
1.421
3
C2
83.789
1.173
100
1.273
2
Plavební provoz na vodní cestě Provozní náklady plavby jsou přibližně úměrné době, potřebné na překonání určité vzdálenosti na vodní cestě.
1. Střední rychlost plavby v běžné trati i na průplavních mostech dosáhne 10 km/h, v jednolodních tunelech však 7 km/h.
2. Střední časová ztráta při proplavení vysokou plavební komorou činí 26 minut, tj. 0,426 hodin. U tlačných souprav, které bude nutno proplavovat nadvakrát, vychází doba proplavení lodním zdvihadlem hodnotou 1,176 hodin. Je proto účelné počítat s těmito časovými ztrátami: 0,639 hodin (0,426 x 1,5) u každé plavební komory, 0,380 hodin (0,253 x 1,5) u každého zdvihadla a 1,764 hodin (1,176 x 1,5) u každého zdvihadla při plavbě souprav.
3. Speciální problém představují jednolodní plavební tunely, kterými je třeba proplouvat střídavě.
4. U delších tunelů je třeba z kapacitních důvodů organizovat seskupování souborů plavidel do větších skupin (celý výpočet doby plavby je v tabulce 5 - z ní mj. vyplývá velká výhodnost zdvihadlového řešení).
Tabulka 5:
Zkoumaný parametr
Varianta
A1
A2
B2
C2
Celková délka (km)
82,70
83,70
86,60
80,60
Z toho mimo plavební tunely (km)
76,42
75,70
83,47
71,10
Doba plavby mimo plavební tunely (hodin)
7,70
7,57
8,35
7,11
Celková délka plavebních tunelů (km)
6,28
8,00
3,15
9,50
Doba plavby plavebními tunely (hodin)
0,90
1,14
0,45
1,36
Časové ztráty čekáním před tunely (hodin)
0,45
0,56
0,22
0,67
Počet a délka (km) dlouhých tunelů
-
-
-
1/8,1
Doba čekání na seskupení před dlouhými tunely (hodin)
-
-
-
1,31
Počet plavebních komor
4
13
13
9
Časová ztráta proplutí v plavebních komorách (hodin)
2,56
8,31
8,31
5,75
Počet lodních zdvihadel
2
-
-
-
Časová ztráta u zdvihadel – lodi (hodin)
0,76
-
-
-
Časová ztráta u zdvihadel – souprava (hodin)
3,53
-
-
-
Celková doba průjezdu u lodi (hodin)
12,37
17,58
17,33
16,20
Celková doba průjezdu u souprav (h)
15,14
17,58
17,33
16,20
Pořadí výhodnosti – lodi
1
4
3
2
Pořadí výhodnosti – soupravy
1
4
3
2
4. Kapacita vodní cesty Teoretická kapacita plavební komory by činila 81,466 mil. t/rok a zdvihadla pouze 66,814 mil. t/rok. Praktická propustnost by byla v každém případě zlomkem teoretické hodnoty a byla by do značné míry ovlivněna i složením lodního parku. Z kapacitního hlediska nebudou kapacitní výhody plavebních komor tak významné, jak se to podle teoretického výpočtu jeví. V každém případě je ovšem nutno pokládat zdvihadlovou variantu A1 z kapacitního hlediska za méně výhodnou než varianty ostatní.
5. Mimodopravní funkce vodní cesty Větší význam je třeba přiznat variantám trasovaným podél řeky Moravy k Zábřehu. Např. zdrž Ústí nad Orlicí (var. B2) odpovídá v podstatě dříve uvažované nádrži na Tiché Orlici u Černovíru, která by mohla řešit patrně beze zbytku povodňovou situaci na této řece. Z daného hlediska je tedy nutno upřednostňovat var. B2 a C2 před variantami A1 a A2.
6. Vliv na životní a přírodní prostředí Z tohoto hlediska nelze kladně hodnotit var. A1 a A2, které kříží CHKO Litovelské Pomoraví. U ostatních variant se počítá s průchodem údolími Moravské Sázavy a Tiché Orlice. S ohledem na stísněný charakter těchto údolí nelze zcela vyloučit námitky, týkající se jejich dosavadního krajinného rázu. Proto je možné variantu C2 pokládat za příznivější než variantu B2, která se bez průchodu tímto úsekem údolí (resp. alespoň jeho podstatnou částí) neobejde.
U žádné varianty však nelze vyloučit střety se zájmy obcí, měst a krajů. Jedná se hlavně o intravilány obcí Loštice a Česká Třebová v případě var. A1 a A2, resp. Ústí n/O, Zábřeh na Moravě a Brandýs nad Orlicí v případě variant B2 a C2. Nejproblematičtější je průchod Českou Třebovou u var. A1 a A2. Varianty B2 a C2 procházejí údolím Moravské Sázavy, kde je z části problematický průchod Zábřehem nad Moravou. Varianta C2 si vyžádá přechod průmyslovou částí Ústí nad Orlicí komplikovaným akvaduktem na levou stranu údolí.
7. Možná rizika Jde hlavně o náklady na výstavbu vysokých plavebních komor a lodních zdvihadel, jako i náklady na výstavbu průplavních tunelů. Relativně „odolná“ proti změnám je zvláště var. C2. Výhodnější jsou varianty vyžadující kratší tunely a menší jejich úhrnnou délku. V této souvislosti je třeba kladně hodnotit zejména var. B2 – vedle nejmenší úhrnné délky tunelů se vyznačuje i tím, že nevyžaduje výstavbu žádného tunelu, jehož délka by překračovala limitní hodnotu pro „krátký“ tunel ani po zdvojení plavebních komor (kdy tato limitní délka klesne z 3,5 na 1,75 km). U dlouhých tunelů je problémem i větrání tunelu při používání spalovacích motorů.
8. Význam pro zvýšení celkové kvality dopravního systému v ČR Značnou část (více než 10 %) investičních nákladů var. B2 a C2 představují přeložky železničních tratí, zejména těch hlavních. V současné době převládá představa, že vedle uskutečňované modernizace tzv. železničních koridorů pro maximální rychlost 160 km/h, by mělo výhledově dojít i k výstavbě sítí vysokorychlostních tratí (VRT), a to ve zcela nových trasách a za cenu stamiliardových nákladů. Vodní cesta D-O-L by mohla být inspirací pro kvalitativně nový pohled na další rozvoj železniční infrastruktury, slibující jak významné efekty, tak i mimořádné úspory v řádu stovek miliard korun (týká se pouze var. B2 a C2).
9. Závěr V další přípravě projektu by měly být sledovány a podrobně posouzeny tyto tři varianty:
1. Zdvihadlová (A1) se dvěma vysokými zdvihadly po obou koncích vrcholové zdrže (avšak bez vložené plavební komory do této zdrže a samozřejmě bez dalšího zdvihadla u Králové, se kterým počítaly některé z dílčích studií).
2: Komorová optimalizovaná (B2) mezi Černovírem a Chocní (Dvořiskem).
3. Tunelová (C2), u které by byl počet plavebních komor snížen vložením delšího tunelu a která by byla optimalizována mezi Ústím nad Orlicí a Chocní (Dvořiskem).
Součástí dalších prací by měly být optimalizace variant B2 a C2, podrobnější zhodnocení vývojových možností vysokých lodních zdvihadel a technologických možností realizace tunelů velkého profilu. Rozhodující slovo pro výběr varianty bude mít jistě posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), takže pro potřeby tohoto posouzení a zajištění určitého „manévrovacího prostoru“ je třeba zatím uvažovat se všemi uvedenými variantami.
Dočasné hájení všech tří variant nemůže příliš zkomplikovat územní hájení, neboť jejich trasy i podélné profily jsou ve značné délce celé vodní cesty mezi Pardubicemi a Přerovem totožné. Při celkové délce vodní cesty cca 155 km je tedy trasa v délce 73 km (47 %) společná pro všechny varianty.
Na závěr srovnání parametrů vodní cesty D-O-L s průplavem Mohan–Dunaj: Má při délce cca 171 km celkem 16 stupňů vybavených plavebními komorami o spádu až 25 m, takže střední délka zdrže zde činí asi 10,7 km. U prakticky stejně dlouhé vodní cesty Pardubice–Přerov by střední délka zdrže při prakticky stejném spádu nejvyšších plavebních komor dosahovala 19,5 km (var. A1), 10,7-11,4 km (var. B2, resp. optimalizovaná var. B2) a 13,9-15,0 km (var. C2, resp. optimalizovaná var. C2).