Pomníky naší pohodlnosti [plný text článku | kategorie: Dopravní politika – ČR: Den bez aut | Zlínské noviny | Lukáš Pařenica | 19. 9. 2003] [tisk] Těšili jste se, že si dnes, při celostátním Dni bez aut, zajezdíte ve Zlíně nebo Uherském Hradišti hromadnou městskou dopravou zadarmo? Pokud ano, můžete být zklamáni, žádný takový velkorysý krok se letos radnice těchto měst udělat nechystají. Na počtu cestujících se tohle opatření podle zkušeností z minulých let totiž nijak neprojevovalo a drtivá většina lidí si dál jezdila auty. Velká část z nás zkrátka zprávu o jakémsi dni zasvěceném nemotorizované dopravě jen tak odzívá. Možná si přečte v novinách, jak ta či ona známá osobnost manifestačně vyrazí do práce na kole, o čemž se dá báječně zažertovat s kolegy u oběda. Zhruba tak, jako se řada kuřáků společně zasměje u popelníku, když je vyhlášen Den boje proti kouření. Jenže, podobně jako jiná data věnovaná nějakému tématu, je i Den bez aut ideální příležitostí k tomu sáhnout si do svědomí. Jezdí každý z nás autem opravdu jen tam, kde je to nezbytně nutné? Nebo si někdy navzájem znepříjemňujeme život ve městě výfukovými zplodinami kvůli popojíždění o pár desítek metrů? Sám nevím, třeba hrdinské vyprávění mých redakčních kolegů o tom, jak jezdí do práce na kole až z Otrokovic, můžu poslouchat jen s tichým obdivem. Osobně bych toho totiž po takové cestě asi moc odpracovat nezvládl. Má pak smysl takový Den bez aut vyhlašovat, když úředníci jedním dechem dodávají, že v minulých letech nepomohla ani doprava autobusy zdarma? Myslím, že ano. Tyhle dny, a nejenom ten bez aut, mají totiž roli pomníků naší pohodlnosti. A vůbec nevadí, že o ně klopýtneme jen jednou za rok.