Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Arnika a sovy
[plný text článku | kategorie: Děti Země | Haló noviny | Jana Vacková | 28. 11. 2003] [tisk]
Víme, že sféra kultury se zmítá ve finančních problémech. Obdobně jako školství a zdravotnictví. A tak nepřekvapuje, jestliže místopředsedkyně Odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody Helena Borovičková bije na poplach, říká-li, že "...jen z fandovství a entuziasmu se nedá žít do nekonečna". Mnohé projevy fandovství a entuziasmu v ochraně přírody známe například z veřejně a internetově dostupných materiálů ekologického sdružení Arnika. Nic na tom nemění ani fakt, že jeho aktivity získávají finanční podporu z programu EU Phare - dlouhodobá udržitelnost rozvoje občanské společnosti. Bez nadšenců by se ani Arnika nedokázala zviditelnit. Kromě jiného o tom svědčí i nadpisy článků v posledním čtvrtletníku Arniky: Heřminovy nedáme, vzkazuje zastáncům přehrady Arnika, Rychtaříkovi žijí v zamořeném prostředí, Poslanci hazardují odkladem novely zákona o ochraně přírody a krajiny, Lidé opět dokázali, že jim Labe není lhostejné, Tým Bořena - dosavadní činnost v roce 2003, Arnika zahájila projekt "Seznam staveb v záplavovém území", Ministr Ambrozek odměnil vítěze Šetrného papírování, Občanské sdružení Mladá bojuje proti golfovému hřišti, Diky Arnice bude mít Děčín nové cyklostezky. Arnika uspořádala akce k celosvětovému Dni alternativ ke spalovnám atd. Na několika stránkách samá přesvědčivá fakta o smyslu fandovství a entuziasmu. Akce, kampaně, protesty, petice... touha po čisté zemi, čisté vodě, čistém vzduchu, čistých vztazích mezi občany a těmi "nahoře". Čtvrtletník a výroční zpráva jsou pro členy zdarma, doporučená výše členského příspěvku je 200 Kč, avšak výše příspěvku je ponechána na uvážení dobrovolného "fandy", a kdo činnost podpoří jednorázovou částkou větší než 1000 Kč nebo si zřídí trvalý bankovní příkaz na 30 a více korun měsíčně, dostane jako dárek hrníček s logem organizace. Příspěvková či sponzorská morálka je stejně jako u obdobných občanských iniciativ nezbytná, protože zpravidla nepřijímají prostředky na činnost od průmyslu ani od lobbistických skupin.
Neobyčejná průvodčí
Činnost Arniky získává popularitu i díky rozhlasovým zprávám, například o jejím intenzivním dokazováni, proč nelze dávat přednost pohodlnějšímu, ale dražšímu spalování komunálního odpadu, zejména bioodpadu, před méně pohodlným, levnějším a k přírodě šetrnějším tříděním a kompostováním bioodpadu. Uvítala jsem, že leták o bioodpadech s připojenou anketou Co vy na to? Čemu dáváte přednost? Skládkovat? Spalovat? Třídit a využívat? ležel v říjnu 2003 na stolku v každém kupé rychlíku Praha - Turnov. Náhoda tomu chtěla, že vagónem proletěla usměvavá průvodčí, a jak se obratem ukázalo, spolupracovnice Arniky paní Věra Malátková, čítankový příklad entuziasmu či donkichotství ve výchově k ochraně přírody. Na můj dotaz, kdo že zásobuje cestující v daném železničním spoji letákem o bioodpadech, reagovala radostným: "Já to dávám všude! A jezdím taky na trase Praha - Karlovy Vary, Praha - Olomouc. Diky, že odpovídáte na anketu. Takže správně: třídit a využívat. V Arnice - v dotazníčku máte adresu Chlumova 17, Praha 3 - vítají každou odezvu. Výsledek je - jako se vším - na dlouhé lokte. Uvidíme. Nepřestaneme s tím. Moment, zkontroluju jízdenky..." Odskakování paní Malátkové za povinnostmi přerušovalo její báječně zaujaté propagování ochrany přírody. Zda prý mám připojení na internet? Na www.sdruzeniARNIKA.cz najdu prý všechno o spalovnách, o té hrůze a taky všechno o projektu Sovy do škol (www.sovy.cz). "Arnika dělá užitečné věci. Dozvěděli se tam o mne a začali se zabývat taky ochranou našich sov. Víte, kolik u nás žije sov? Deset druhu. Volné žijící sovy a handicapované - ty mám doma v České Třebové, tím já žiju! Podle přání zájemců naložím jednu-dvě-tři sovy do auta (na provoz auta dostanu příspěvek) a jedu přednášet o životě sov, o jejich ochraně jako regulátoru přírody. Mám s tím zkušenosti. V Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země už máme natočený video film Naše sovy... Arnika ale v projektu SOVY DO ŠKOL nabízí kromě přednášek i poznávací vycházky za sovím houkáním do přírodních lokalit v Praze a okolí, dále výtvarnou, hudebně dramatickou a přírodovědnou soutěž Naše sovy. Pro vítěze soutěží je připraveno ornitologické soustředění. Účast zdarma! zdůrazňuje ekologická paní průvodčí.
Sovy do škol
Projekt vede Veronika Voldřichová. Rozsah aktivit spojených tak či onak se sovami je podle mého názoru pro žáky základních škol a prvních tříd gymnázií únosný, pokud by se nabídka týkala mimopražských škol, kde je bezplatných akcí pro žáky v době mimo vyučování mnohem méně než v Praze. Sovy v Praze jsou ale ohroženější celkovým zhoršením prostředí (světelné a hlukové "efekty", mnoho automobilů, málo úkrytů, tj. hnízdních prostor atd.) a tak pražské děti čím dál více ztrácejí kontakt s živou přírodou. Ale nechci sýčkovat. Sýček je ovšem také sova, to ví každý. Na rozdíl od poznatku, že i výr je sova, a proto nadpis článku Sova a výr odmítá trávu je nesmysl, jaký může podle slov V. Malátkové napadnout jen novináře. Sýček obecný, latinsky Athene noctua, byl jako symbol moudrosti spojován s bohyní Athénou a byl proto uctíván, avšak ve středověku byl považován za posla smrti. Hle, sám sobě poslem do současnosti - v Praze se s ním takřka nesetkáme. Sýček patři k sovám u nás nejohroženějším. Ochrana sov ve výtvarném či jiném pojetí dětské fantazie má být Arnikou představena na výstavě dětských prací v Muzeu Policie ČR od 22. března do 25. dubna příštího roku. Paní Malátková se těší, že přispěje k úspěšnému finále projektu SOVY DO ŠKOL, že dokáže na přednáškách ve školách dostatečně motivovat žáky k účasti na soutěžích a na Dnu země (22. duben), kdy se děti mají zapojit do aukce výtvarných prací s motivem sov. Z výtěžku chce sdružení Arnika vybudovat v Praze ornitologickou stezku. Děti budou mít na její existenci zásluhu...
Sovy ve škole
Zvědavost na účin vypravěčského talentu Věry Malátkové mě obratem popohnala za jejími sovami na kraj města, do Základní školy ke Kateřinkám v Praze 4. Průběh první ze čtyř naplánovaných přednášek pro děti ze třetích a čtvrtých tříd v průběhu dopoledne předčil veškeré mé očekávání. Sovy jsou klidné. Děti sympaticky zvídavé, ukázněné. O překot se hlásí. Nekoná se totiž přednáška. Paní Malátková v bundě se sovou na zádech předvádí názorniny a s dětmi suverénně beseduje. Leckterý učitel minuvší se povoláním by jí mohl závidět. Zahlaholila: "Tak začínáme! Kterou z těch tří sov - tady na bidýlkách - znáte z pohádky o Popelce? Správně! Puštík obecný, ten uprostřed, latinsky Strix aluco. A ten vlevo? Ano, to je výr velký, latinsky Bubo bubo. Výr je naše největší sova, žije ve skalách." Žák hlásí, že žije také ve Valdštejnské zahradě, že tam viděl tři výry. "Líbí se vám? Bohužel je handicapovaný, nemá křídlo, a proto žije u mne v České Třebové." Následuje výklad, kdo a co může sovám ublížit, jak je ochraňovat, krmit, pokud nejsou ve volné přírodě. Proč se říká, že sovy jsou moudré? Nepřecpávají se, nehrnou se do supermarketů pro obrovské nákupy, nedělají si zásoby všeho možného jako někteří lidé! Třeba proto jsou moudré, že čekají, až vytráví, a čekají trpělivě, pomalu se rozhlížejí, něco uloví a tak to jde dál. Následuje výklad o potravě sov, pařátech, vývrtcích (peříčka, kostičky), o kvalitě peří, o sovím houkání... Paní Malátková pořádá soví koncert, děti jsou v tranzu, neboť jim "překládá" soví řeč o přáních, potřebách do řeči lidské. "Ale pozor! Sova není pejsek nebo kočička. Se sovou se mazlit nemůžete. Můžete se o ně starat. Já jsem jejich služka," a soví služka vytahuje z objemné tašky se vzdělávacími relikviemi obrovskou plyšovou sovu coby náhražku na případné mazleni. Má takových pamětihodnosti prý dvě stě patnáct.
Desítky přednášek
V závěru seance dostaly děti deset testových otázek. Kdo nejpozorněji poslouchal a odpověděl bezchybně, ten dostal Malé soví pexeso, vydané k tomu účelu Arnikou. Ostatní děti dostaly menší dárky. Ale největším zážitkem bylo asi povolení sovy pohladit. Ovšemže jen po bříšku, protože... A to už děti věděly z výkladu. A z nenápadného průběžného vychovávání k ochraně přírody. Po mé "vizitě" přicházeli do třídy televizáci s aparaturou. Obdiv vzbuzuje osobní život Věry Malátkové. Je oprávněně hrdá na své tři děti. Už ve vlaku mi stihla vypovědět svou radost i nad chlapcem, kterého před dvěma roky převzala do své péče ze sociálně málo motivujícího prostředí. Vlastní děti jí pomohly probudit v něm zájem o dění kolem sebe, o přírodu - letos byl úspěšný u zkoušky na střední školu. Studium ctí i paní Malátková, nehledě na životní zkušenosti všestranně zaměstnané samostatné ženy matky a ochránkyně přírody, uvažuje o studiu na přírodovědecké fakultě. Zatím nepociťuje únavu z desítek dobrovolně a bezplatně konaných přednášek o sovách. Od září do prosince letošního roku je v internetovém programu SOVY DO ŠKOL pětadvacet termínů jejích přednášek, a to zpravidla pro dvě až šest skupin žáků v téže škole. Na neobsazené termíny se ředitelé škol hlásí postupně. Předpokládají se i výjimky na termíny v lednu a únoru 2004. Prý je zvyklá na komunikaci...
Při úvahách o fandovství Arniky a její propagátorky se mi vybavuje už téměř dva tisíce let dávný citát. Autorem je mravokárce Seneca: Státu neprospívá jen ten, kdo vybírá kandidáty na úřady, hájí obžalované a rozhoduje o míru a válce, ale i ten, kdo povzbuzuje mládež, kdo při dnešním velkém nedostatku dobrých učitelů vštěpuje do srdcí ctnost, kdo chytá a stahuje zpátky lidi úprkem se ženoucí za penězi a rozmařilosti, a kdyby nic jiného, aspoň je zdržuje." Bravo, Věro Malátková!
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu