Vydáváme se do rukou sousedů [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – ČR | Hospodářské noviny | Miroslav Šefara | 18. 12. 2003] [tisk] Už půl roku je sucho a půl roku neplují říční plavidla českých rejdařů. Nemají po čem, Labe je vyschlé. Vodní díla v Ústeckém kraji, která by problém vyřešila, se stát pokouší deset let postavit. Ještě ani nezačal, neboť vláda a ministerstvo dopravy sice chtějí, ale Ministerstvo životního prostředí nechce. A protože jeho kompetence jsou větší než vlády, jezy se nestavějí a plavba tiše umírá. Česká republika je vnitrozemský stát uprostřed Evropy. V něčem to může být výhodné (nezaplaví nás moře, až roztají ledovce), ale v mezinárodním obchodu je to těžký handicap. K moři se dostáváme přes cizí státy. A každé kilo zboží z Česka je předmětem jejich ekonomického zájmu a také ovlivňování. Když ničím jiným, tak tarifem na cizích železnicích nebo poplatky na cizích dálnicích. Aby vnitrozemské státy nebyly v rukou okolních zemí a nebyly decimovány jejich požadavky, zřídilo mezinárodní společenství institut svobodného přístupu k moři. Dodnes je v mezinárodním právu aplikován. Republika tohoto práva jako nástroje nezávislosti na cizích ekonomikách a dopravních systémech využívá od vzniku Československa a následného zřízení Československé plavební společnosti labské. Ta byla a v jiné podobě je dodnes jeho praktickým realizátorem. Využívá práva svobodné plavby na Labi - svobodné znamená nezávislé na cizí jurisdikci, bez poplatků a omezení.
Tato tepna funguje už 82 let s nepředstavitelnými ekonomickými efekty pro Českou republiku. Příznivě ovlivňuje ceny na cizích železnicích, zajišťuje konkurenceschopnost českého exportu i existenci řady výrob, které by neunesly vyšší dovozné na železnici nebo na silnici. Roční přímé efekty jsou v desítkách miliard korun, nepřímé ještě vyšší. Chápe vůbec někdo v exekutivě, s čím si zahrává Ministerstvo životního prostředí, které se vytrvale snaží tuto pupeční šňůru vnitrozemského státu přetrhnout? Dokáže někdo domyslet všechny důsledky, počínaje těžkými ekonomickými dopady a konče zpochybněním statutu svobodné plavby na Labi? V každém případě jsme první civilizovaný stát na světě, který se tak dlouho snaží spáchat ekonomickou sebevraždu, až se mu to může podařit.
Autor je členem představenstva ČSPL