Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Za zpoždění dálnice může i Václav Klaus
[plný text článku | kategorie: Dálnice – D5 | Plzeňský deník | Jiří Kokoška | 15. 12. 2003] [tisk]
Osočovat někoho, že může za zpoždění stavby dálničního obchvatu Plzně, je zřejmě nemožné. Historie handrkování kolem trasy a podoby je velice členitá a v každé fázi ji prodlužoval někdo jiný. Dokonce i sami Plzeňané, dokonce i současný prezident. U dopravních specialistů zdržování stavby dálničního obchvatu zřejmě začalo.
1988 – 1990
Po roce 1988, kdy se o obchvatu začalo mluvit poprvé, navrhli politici severní trasu. Konstelace řídkého osídlení a absence významných či nepřekonatelných krajinných prvků slibovala brzké schválení, direktivní nařízení z Prahy a rychlou realizaci. Odborníci ale tehdejší návrh okomentovali stručně: Severní obchvat problém s dopravou v Plzni nevyřeší. Důvod? Automobily od Klatov a Českých Budějovic budou muset na obchvat stejně projíždět Plzní. O přeložení trasy rozhodl i fakt, že jižní obchvat města lépe ochrání město nejen před tranzitní dopravou, ale při převaze severozápadního proudění vzduchu v Plzeňské kotlině i před imisemi škodlivin vznikajících provozem na dálnici.
1990 – 1994: Obchvat povede jižně, změnili názor politici.
To už se ale nepsaly dějiny socialistického Československa, ale demokratické země v srdci Evropy. S demokracií jsme však tehdy ještě neuměli zacházet. Vláda Petra Pitharta totiž v roce 1991 schvaluje trasu mezi Černicemi a Bručnou. Opatrnost a vůle chovat se za každou cenu demokraticky však nedovolily ministrům použít sice předlistopadovou a násilnou, ale mnohde v Evropě používanou legislativní normu, která umožňuje nucený výkup pozemků, je-li to ve veřejném zájmu. A majitelé pozemků a nemovitostí toho využívají. Své pozemky dát nechtějí, brání se schválené variantě. Nahrávají jim k tomu nový zákon o posuzování vlivů na životní prostředí i komunální volby. Politici mj. přesvědčují veřejnost, že dálnice by šla příliš blízko vodárny a havárie na dálnici by ohrozila zdroj pitné vody. To voliče zajímá a voliči zajímají politiky. Radnice má snahu posunout obchvat dál na jih. Kabinet tehdejšího premiéra Václava Klause to přijímá. V roce 1994 mění Pithartův verdikt a kreslí křivku obchvatu mezi Štěnovice a Útušice.
1994 – 1997: Obce se ihned začínají bouřit. A nejen ony.
Až v této chvíli nastupují pro mnohé nenávidění ekologičtí aktivisté. Ti dálnici okolo Bručné přijali jako nejmenší zlo. Celkem racionálně upozorňují na to, že posunem dál na jih bude zabráno více zeleně, naruší se vrch Valík, dálnice se prodlouží a prodraží a hlavně se posune realizace, protože pozemků pod novou variantou je mnohem více. Nikdo ale aktivisty nebere vážně. Alespoň ze začátku. Pak se ale odpůrci obrací na soud (1995). Vzniká dojem, že aktivisté brání obchvatu. Ti ale chtějí jen původní trasu u Bručné.
1998 - 2003
Státní moloch a město ale v té době mění taktiku: Nezáleží na ničem jiném, jen na rychlosti. To se veřejnosti, alespoň té plzeňské, líbí. Ten, kdo zdržuje, je nepřítel. Rozumní aktivisté boj s větrnými mlýny vzdávají a mají snahu spolupracovat, aby vliv na životní prostředí alespoň minimalizovali. Několik odpůrců ale bojuje až do poslední chvíle. Prohráli. A Plzeňané říkají: Naštěstí.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu