Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Pohrdáme pravidly a zákony
[plný text článku | kategorie: Nehody – ČR | MF Dnes 17. 12. 2003] [tisk]
Pohrdání pravidly silničního provozu je podle advokáta Karla Frimla dnes v tomto státě zcela normální. "Na silnici jsme denně svědky nejrůznějších zvěrstev a považujeme je také za normální," tvrdí právník, který se již desítky let specializuje na případy souvisící se silničním provozem a řešil jich tisíce. Druhý díl rozhovoru s ním se tentokrát týká především řidičů.
Říkáte, že pohrdání pravidly je v současnosti normální. Jinými slovy to tedy považujete za jev obecný?
Bohužel ano. Je to projev všeobecné neúcty k právu. A bohužel se tato zhoubná choroba dál rozlézá. Konkrétní čerstvý příklad: žena v automobilu zastaví na červenou, rozhlédne se a znovu se rozjede! Nevěřím svým očím. Ne že bychom si měli sahat do svědomí, kdo kdy lízl oranžovou nebo dokonce červenou… Ale takhle veřejně nectít barvu, to neudělá ani falešný karbaník. Když dámu dojedu, stojím na červenou vedle ní, a zeptám se jí proč, nemůžu věřit svým uším; zástupkyně něžnější poloviny lidstva mě neomaleně kamsi poslala...
Ale třeba to byla výjimka…
Máte pravdu v tom, že častěji se asi s podobným jednáním setkáte u té druhé poloviny lidstva. Vezl jsem třeba nedávno opravený drahý havarijně nepojištěný veterán kamarádovi z opravny. Nesmělo se nic stát. Jel jsem předpisově a byl jsem evidentní překážkou silničního provozu ve smyslu § 45 zákona. V pražské Korunovační ulici na mne dokonce jeden "kolega-řidič" křičel, jestli jsem v podmínce… Fotbal dokáže být pěkně ostrá hra a její diváci jakbysmet. Ale takovéhle ignorování pravidel na fotbalovém hřišti je nemyslitelné. Nedovedu si představit, že by hráč před třiceti tisíci vzal prostě míč pod "křídlo" a proběhl brankou. Diváci by ho ušlapali.
Takže to bohužel vypadá skutečně na ten již zmíněný úpadek všeobecných mravů…
Ano. Padesátkou jezdí dnes jen zbabělci, blinkr je pouze pro komické puntičkáře. Na silnici jsme denně svědky nejrůznějších zvěrstev a považujeme je už za normální. Všichni jsme zvlčili. Začněme tedy od sebe: můžeme si za to sami. Nejsme prostě ochotni podřídit se pravidlům hry, ačkoliv nám jde o život. A co víc nejsme ani ochotni si připustit, že mezi těmi pětadvaceti mrtvými za víkend můžeme být i my. Všichni, kdo havarovali, kdo se ocitli ze vteřiny na vteřinu bez nohou, ruky nebo bez očí, byli překvapeni, cítili se zaskočeni, s ničím takovým nepočítali. Říká se, že letecká doprava bude bezpečná, až se na letiště nebude jezdit automobily. Zkusme oba dopravní způsoby porovnat: zemře-li u nás ročně, řekněme, patnáct set lidí, je to deset dopravních letadel. Kdyby každý měsíc spadlo jedno dopravní letadlo, lidé by přestali létat. Když se taková jedna tragédie opravdu někde stane, zpráva obletí svět. Ale že to tak vlastně na našich silnicích skutečně pravidelně měsíčně dopadá, nikoho nevzrušuje. Ani nás samé. Zprávy o tom si nepřipustíme. Vždyť se to stalo někomu jinému.
Častým argumentem však je, že za vážné následky tuzemských dopravních nehod může i bídný stav vozidel, vozovek a jejich špatné značení. Je to tak?
To vše nevzniklo rozhodně jen v důsledku stavu silnic, vozidel nebo dopravního značení. Ostatně jsme mohli nedávno číst, jak v jednom rakouském městečku dělali kanalizaci, a proto museli odstranit všechny dopravní značky. Když byla kanalizace hotová, zjistil starosta, že na osazení dopravních značek nejsou peníze. Takže město zůstalo bez nich. A co se stalo? Počet dopravních nehod klesl o dvě třetiny! V Itálii, kde se dopravní značky považují spíš za doporučení, není víc nehod než u nás. Možná ale také proto, že italský řidič řeší dopravní situace zásadně jen volantem nebo řídítky a ne automaticky přihlouplým bržděním jako u nás. Všimněte si: jakmile je jakákoli potíž na silnici, hodně řidičů znejistí, protože neumí rychle a správně situaci vyřešit. Navíc rozdíly mezi řidiči jsou velké: jezdí buď příliš rychle, nebo příliš pomalu. To pak vede k nebezpečným konfrontacím. Kdyby všichni jeli svižně a s přehledem, jsem si jist, že mnozí, jinak zbytečně rychlí, by se podřídili.
Myslíte tedy, že by to chtělo zpřísnit zákon o provozu vozidel?
Ne. To samo není řešení. Zkusme se spíš rozpomenout na hodiny fyziky, protože pohyb motorového vozidla o ničem jiném není. Náš zákon o provozu by vlastně vystačil jen se dvěma paragrafy: ten první by stanovil, že se nesmí nic stát, a v tom druhém by byla jen dohoda, po které straně se bude jezdit. Všechno ostatní je fyzika. Neutěšený stav na našich silnicích je pohrdáním fyzikou i vzájemnými mezilidskými vztahy. S oběma problémy je ale nutno něco dělat.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu