Labe nás spojuje se světem [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – ČR | Konkurz a konjunktura | pos | 19. 12. 2003] [tisk] Plavba na Labi je provozována už od 12.století. V současné době je Labe mezinárodní vodní cestou na základě Versaillské smlouvy se statutem svobodné plavby. To je důležité zejména pro ČR, protože pro nás jako vnitrozemský stát znamená Labe jediné nezávislé dopravní spojení s mořem. Ekonomický efekt v současné době představuje přínos pro českou ekonomiku cca 3 mld. Kč ročně s předpokládaným nárůstem až na 10 mld. Kč ročně během několika let. Ekonomický efekt vyplývá z rozdílu dovozného mezi vodní dopravou a železniční dopravou při dopravě českého exportu a importu a z regulace cen na dopravním trhu severozápadní Evropy, kde se pohybuje cca 6 – 8 mil. tun českého exportu a importu. Existence české vnitrozemské plavby tak přímo ovlivňuje i výrobu a export řady komodit, které by neunesly vyšší dovozné (chemické a zemědělské produkty). Česká plavba existuje přes 80 let, původně od roku 1922 jako Československá plavební společnost labská, která dále procházela různými změnami, ale existovala nepřetržitě až do 7. srpna 2001, kdy byl na největšího českého rejdaře, ČSPL a.s. Děčín, prohlášen konkurz.
Tato firma byla i po roce 1990 dominantní s cca 80 % podílem na dopravním trhu v zahraničních přepravách, 20 % pak tvoří menší rejdaři a partikuláři. Před rokem 1990 byla vodní doprava za posledních 50 let na vrcholu, přepravovala ve třech oblastech (zahraniční přepravy, vnitrostátní přepravy a přeprava energetického uhlí do elektrárny Chvaletice) řádově 7 mil. tun zboží ročně, zaměstnávala kolem 4 tisíc zaměstnanců a provozovala řadu dalších činností ( překlad a skladování zboží, spedice, opravárenství lodí ). Na úpadku plavby se podobně jako u námořní plavby podepsala kupónová privatizace a následné ”podnikání” privatizačních fondů, které skončilo zmíněným konkurzem. Významně k tomu však přispěla skutečnost, že do dnešního dne není dobudována klíčová dopravní cesta v úseku Ústí n/L – státní hranice ČR/SRN. Rejdaři jsou tak nuceni v období sucha jezdit s poloprázdnými loděmi a podnikají se ztrátou, nebo musí úplně zastavit dopravní činnost.
Pro další existenci české vnitrozemské plavby bylo důležité, že konkurz proběhl ”přátelským” způsobem a v průběhu období srpen 2001 až září 2002 se povedlo ozdravit tři základní činnosti přepravu zboží, překlad v přístavech a opravárenskou a výrobní činnost loděnice. V září 2002 tak správce konkurzní podstaty mohl prodat novým investorům tři funkční a zdravé divize: Rejdařství Děčín, Přístav Děčín a Loděnice Děčín. Noví majitelé firmy dál provozují a rozvíjejí je. Není to však možné bez zapojení státu. Je bezpodmínečně nutné učinit následující kroky, pokud Česká republika stojí o zachování samotné existence vodní dopravy:
1. Dostavba dopravní cesty - výstavba dvou nízkých sklopných jezů v úseku Ústí n/L - státní hranice ČR/SRN. Projekt je od roku 1999 hotov, proběhla EIA (negativní stanovisko MŽP), bylo zahájeno a je přerušeno územní řízení na uvedené stavby. Investice, kterou dvěma usneseními schválila vláda a kterou kromě ekologů a MŽP podporují všichni (157 kladných vyjádření, 3 negativní), je blokována právě zelenými.
2. Změna legislativy - novela zákona 114/95 o vnitrozemské plavbě - posílení kompetencí ministerstva dopravy, zakotvení veřejného zájmu na vodní dopravě, jako nejčistším druhu dopravy z hlediska externích nákladů.
3. Vytvoření rovnoprávného podnikatelského prostředí pro vodní dopravu soutěží s dotovanou německou železnicí a s evropskými rejdaři, kteří mají ve svých domovský státech nesrovnatelně lepší podmínky - daně, úvěrové podmínky pro obnovu lodního parku, preferenční programy pro majitele zboží, náhrady ztrát při malé vodě a zámraze apod.
Současná situace oboru je zoufalá a letošní sucho, kdy rejdaři stáli čtyři měsíce, znamená jediné: rychlý konec plavby v Čechách, pokud nepomůže stát a neposkytne oboru kompenzaci za chybějící dopravní cestu.