Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

KDO VYHRÁL U PLZNĚ
[plný text článku | kategorie: Dálnice – D5, Internet | Reflex | Tomáš Feřtek | 31. 12. 2003] [tisk]
Už dva týdny nemusíte při jízdě po dálnici D5 projíždět Plzní. Co všechno se změnilo? Také jste přesvědčeni o tom, že desetiletí se vlekoucí spor o dálniční obchvat způsobili ekologičtí radikálové a přemohl je až zvláštní zákon přijatý poslanci přede dvěma roky? Pak by pro vás mohla být překvapivá informace, že první, kdo stavbu protáhl o léta, byla plzeňská radnice a onen zákon nakonec urychlil stavbu o celých čtrnáct dní.
Na první pohled nepoznáte nic. Stánků s trpaslíky u silnice opouštějící Plzeň na Borských polích sice ubylo, slečen se sukněmi podstatně kratšími, než by odpovídalo začínající zimě, je tu také sotva pět, ale jinak vám tu všichni potvrdí, že šňůra osobních aut a kamiónů je pořád zhruba stejná. Řidiči dvacetikilometrový obchvat Plzně zatím nevzali příliš na vědomí. V tom zmatku dálničních křižovatek ze směru od Německa, kde je zatím každý druhý nápis přelepený oranžovou páskou, ostatně není divu. Dopravní kalamita nastala hned v den, kdy špičková politická reprezentace obchvat slavnostně otevřela. A tak, jak se jen trochu zhorší počasí, kamióny si spořádaně vyberou jistější trasu přes centrum Plzně.
ROZHLED Z VALÍKU
Pokud chcete ve stručnosti pochopit, o co se to tady po léta hádali, doporučuji pohled z jihozápadního úbočí kopce Valík, který stojí nad Štěnovicemi, obcí asi deset kilometrů od Plzně. Hromady hlíny, červeno-bílé buňky s nápisem Metrostav, vybetonovaný portál příštího tunelu za vašimi zády. Pod vámi nečekaně hluboké údolí, v něm řeka Úhlava. Na obzoru už postavený kus dálničního obchvatu ustřižen v krajině jak cílová páska. Tunel za vámi bude stát skoro dvě miliardy a bude mít téměř čtyři sta metrů. Čtyřistapadesátimetrový most před vámi bude stát pět set miliónů. Tahle trasa se totiž v mírné krajině okolo Plzně paradoxně trefila do jediného většího kopce a údolí. Není to ale jediný paradox. Pokud pročítáte posudky a expertizy, a že jich za ta léta bylo, vychází tato trasa jako nejméně výhodná po všech stránkách. Je o něco delší a dražší (celkové náklady i s připojenými komunikacemi se teď odhadují na 13,5 miliardy), má větší stoupání, je problematická z hlediska ochrany zdrojů pitné vody (z Úhlavy se bere voda pro Plzeň), její napojení na už existující komunikace je složitější, a navíc, protože vede zhruba deset kilometrů od města, neposlouží ani jako vnější dopravní okruh. Na to je příliš daleko. Proč jsme něco takového vlastně stavěli?
ACH TI ZELENÍ
Vzhledem k tomu, že veřejnost je u nás většinově přesvědčena o tom,že obchvat Plzně je typickým příkladem toho, jak ekologičtí radikálové zdržují důležité stavby, je asi poněkud překvapivá informace, že obchvat Plzně byl schválen už v roce 1991 tehdejší, Pithartovou vládou. Měly být zahájeny projekční práce a mohlo se začít stavět. Tehdy schválená trasa vedla o něco blíže městu a měla v podstatě jediný problematický úsek. Procházela mezi okrajovými čtvrtěmi Bručná a Černice, jakýmsi nezastavěným hrdlem mezi oběma městskými částmi. Tady se uvažovalo o hlubokém zakrytém zářezu nebo tunelu. Jenže i když byl obchvat schválen, dlouho se nedělo nic. Důvod byl jednoduchý. Lidé spojení s tehdejším vedením plzeňské radnice si tuto trasu nepřáli. "Pokud tuhle kauzu sledujete dlouhodobě, brzy pochopíte, že to není jen hádka dvou obcí o to, na čím území povede dálnice,"říká starosta Štěnovic Jan Nový.
"Od začátku za tím stojí zájmy lidí, kteří si v těch místech koupili pozemky a chtěli je prodat za velké peníze na stavební parcely, ne státu na dálnici. A že tahle delší trasa je i pro Plzeň méně výhodná, dnes už uznávají i mnozí zastupitelé, kteří nás dříve kritizovali." Oficiálně ale představitelé Plzně argumentovali tím, že dálnice oddělí okrajovou část města a bude rušit obyvatele. Takže důvod, proč se nezačalo stavět, opravdu byl ekologický, ale s aktivisty neměl nic společného. Po letech lobbování se radnici podařilo prosadit variantu, jež dálnici přenesla na katastr sousedních obcí. Klausova vláda ji v roce 1994 odsouhlasila, přestože, jak už bylo řečeno, všechny posudky hovořily pro původní variantu. Ale tehdejší premiér nijak nezastíral, že je to především politické rozhodnutí. To ovšem dohřálo Štěnovice, Útušice a ostatní dotčené majitele pozemků a začali se bránit. Kromě jiného tím, že se spojili s ekologickým sdružením Děti Země a snažili se blokovat stavbu této trasy tím, že rozprodali pozemky v trase dálnice po metru mnoha vlastníkům, aby tak ztížili hrozící vyvlastňování.
Tahle fáze sporu mezi lety 1996 až 1999 byla mediálně nejpopulárnější a vzbudila u veřejnosti pocit, že jsou to právě ekologičtí aktivisté, kdo si nepřejí plzeňský obchvat. Nestandardní kroky ale dělaly obě strany. Například plzeňský magistrát v době, kdy ještě nebylo o konečné podobě obchvatu jasno, začal povolovat stavby rodinných domů na pozemcích původní, kratší trasy, aby tak zabránil možné změně rozhodnutí. Vrcholem téhle komedie byl zvláštní zákon o plzeňském obchvatu, který poslanci přijali v roce 2001. Ten prohlásil stavbu za veřejný zájem a chtěl tak vyloučit všechny další soudní spory. "Ten zákon nakonec vlastně nebyl vůbec k ničemu,"vysvětluje Miroslav Patrik z Dětí Země."Jediné, co ovlivnil, bylo zkrácení některých procesních lhůt, takže ve skutečnosti urychlil stavbu asi tak o čtrnáct dní." Hlavní důvod, proč není dodnes obchvat Plzně hotov, je především v tom, že delší trasa prochází opravdu složitým terénem a vyžaduje náročné dopravní stavby. Do té doby budou kamióny jezdit z velké části přes Plzeň. Že ji mohly už nějakých osm devět let míjet po obchvatu? Ano. Odpovědnost za to nesou plzeňští politici v čele s bývalým primátorem Proskem. Ti, kteří nejhlasitěji mluvili o ekoteroristech, co dusí město.
BYLO TO K NĚČEMU?
Také si teď říkáte, že ať to bylo jakkoli, podstatné je, že obchvat stojí? Nepřipadá vám už tak důležité, že trasa je dražší, delší, nevhodnější? Že jsme kvůli ní přijali zákon, který je k smíchu? A mělo tedy vůbec smysl se bránit? Mělo. I když se to v médiích příliš neobjevilo, vyjednávání mezi investorem a protestujícími obcemi bylo užitečné. Dálnice měla kopec Valík původně rozčísnout na dvě poloviny, dnes jde po úbočí tunelem. Trasa se změnila na více místech ku prospěchu věci. Demokracie založená na vyjednávání je protivná, zdlouhavá, ale přece jen vede k přijatelnějším výsledkům než jednoúčelové zákony, které se v poslední době snaží politici používat na neposlušné občany. Jestli by si to páni poslanci prosazující tu zákon o nějaké průmyslové zóně, tu o jezech na Labi nemohli už konečně zapamatovat.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu