Silničáři solí též na chráněném území [plný text článku | kategorie: Vliv na životní prostředí – ČR | Ústecký deník | lub | 14. 1. 2004] [tisk] Silničáři v Jizerských horách v zimě solí také hodně využívané vozovky, které vedou chráněným územím nebo po jeho hranici. "Kdybychom tam sypali jen písek a drť, lidi by se zabili," řekl vedoucí provozu správy silnic na Liberecku Karel Šír. Po solení totiž sníh ze silnic zmizí, při použití písku a drti zůstává. Při oblevě sníh přes den taje a v noci znovu mrzne. Silnice by bez solení byly nebezpečné, i když by nesněžilo, podotkl Šír. Zároveň však připustil, že chemický posyp přírodu poškozuje. Výjimky pro solení na chráněných územích dalo silničářům ministerstvo životního prostředí po souhlasu Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Cestáři smí solit třeba mezinárodní silnici E65 k hraničnímu přechodu v Harrachově, silnice mezi Libercem a Frýdlantem, mezi Jabloncem a Bedřichovem nebo silnici z Nového Města pod Smrkem do Polska. "Pokud nastane kalamita a vozovky pokryje ledovatka nebo námraza, dovolili jsme silničářům bodově solit i tam, kde to jinak nejde. Musí nás ovšem informovat," uvedl odborný pracovník Správy CHKO Kamil Farský. Úplný zákaz solení platí pro silnici z Polubného do osady Jizerka, která vede vzácnou krajinou. Podle Farského by silničáři nejraději solili všude, chemický posyp však v okolí vozovek škodí stromům a rostlinám a ovlivňuje také jejich skladbu. "Z přesolených půd některé rostliny zmizí," podotkl Farský. V místech, kde solení ministerstvo povolilo, je buď hustá nákladní i osobní doprava, případně tam jezdí městské autobusy. Na některých silnicích zabránily v solení nedaleké studně, z nichž obyvatelé berou pitnou vodu. V Rudolfově proto končí chemický posyp vozovky spojující Liberec s Bedřichovem, ačkoli v zimě bývá nejednou špatně sjízdná.