Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Poslední extrabuřt, prosím
[plný text článku | kategorie: Dopravní politika – svět, Vliv na životní prostředí – svět | Respekt | Barbara Tóth | 1. 12. 2003] [tisk]
V Rakousku končí výjimka EU pro tranzitní kamionovou dopravu
V dobách národních porážek sahá Rakousko s oblibou do pokladnice tradiční symboliky. Příkladem jsou tyrolští střelci, kuriózní alpský spolek s pumpkami, pestrými plstěnými klobouky a vyšívanými kazajkami, kteří teď musí působit jako symbol rakouské nepoddajnosti - vyzbrojené vlajkami, dechovkou a blokující brennerskou dálnici je na fotografiích ukazují noviny po celé zemi. Tak vypadá občanská neposlušnost, s níž chce od nynějška malá alpská republika vzdorovat převaze "evropské čtrnáctky", tedy všech ostatních členů Evropské unie.Od minulé středy je to černé na bílém: Tranzitní smlouva, kterou Rakousko v roce 1992, dva roky před svým vstupem do EU, vyjednalo, koncem letošního roku po deseti letech platnosti vyprší, aniž by ji nahradil jiný regulační dokument. Od 1. ledna 2004 budou platit následující pravidla: s okamžitou platností smějí Rakouskem projíždět dvě třetiny veškerých nákladních aut na tranzitní trase bez jakéhokoli omezení. Pro zbývající třetinu, což jsou kamiony třídy "euro-2" s mnohem větším produktem škodlivin, bude platit staré pravidlo známé v němčině pod slovem Ökopunkt. Na hranicích si musí jejich řidiči zakoupit "ekologické body", nicméně od ledna jich bude více než dosud. Zakázány budou pouze náklaďáky třídy "euro-0/1". Tato směrnice postihne především sousední kandidáty na vstup do EU, neboť právě na jejich územích jsou stále v provozu zastaralé kamiony, jejichž produkce škodlivin překračuje normu.
Ekologické body pro smraďochy
Tranzitní smlouva s Evropskou unií byla pokusem o to, jak regulovat a postupně utlumit těžkou silniční dopravu napříč zemí. Každý náklaďák, který chtěl projet Rakouskem, si musel zakoupit "ekologické body". Jejich úhrn byl omezený - čím starší vozidlo, čím škodlivější z hlediska zplodin, tím více bodů si muselo opatřit. Mělo to jasnou logiku: "smraďoši", tedy staré, hlučné a kouřící náklaďáky, měly být postupně vytlačeny - přednost mají tiché kamiony. Tranzitní smlouva ovšem předvídala i něco jiného, například výstavbu železnic či všeobecné omezení škodlivin. Jenže tyto aspekty byly v Rakousku vždy potlačovány - stejně jako skutečnost, že zmíněná smlouva z roku 1992, platící od 1. ledna 1994, má omezenou desetiletou platnost. Rakouští politici ji vnímali jako více či méně definitivní - a jako takovou ji také u svých voličů prodávali.Jen tak lze vysvětlit neuvěřitelnou nevoli, která v posledních týdnech zachvátila Rakousko. Opozice mluví o "národním debaklu", vláda o nevyhnutelných regulacích. Spolkový kancléř Wolfgang Schüssel, lídr konzervativních lidovců, až do poslední chvíle předstíral, že celá věc se nějak ukormidluje s "těmi v Bruselu". Ono "nějak" má koneckonců v rakouské politice velkou tradici. Klamání a taktizování patří v této zemi, charakterizované sociálním partnerstvím, už dlouho k běžnému standardu. Po hrozivých gestech následuje vyjednávací poker a poté konsenzus v poslední minutě. Na úrovni EU ale politika podle těchto pravidel nefunguje. Tam se provozuje důsledný lobbismus, a to od počátku problému. Sekernické akce na efekt jsou bruselským úředníkům vzdálené.
A teď naostro
Právě v tomto bodě selhala rakouská politika. Za uplynulé tři roky země viděla přicházet a odcházet čtyři ministry dopravy, všechny z nepříliš schopných Svobodných (FPÖ). Počínali si nešikovně až trapně - a rozčilili Brusel málem švejkovskými akcemi. Rakousko bylo vždy zvláště přísné, pokud šlo o tranzit z ciziny - který v úhrnu činí jen něco přes deset procent objemu celkové dopravy - ale u domácích dopravců rádo přimhuřovalo oči. Z přislíbené výstavby železnice, zvláště v případě skutečně potřebného tunelu pod Brennerským průsmykem, který by ulehčil tamní dálnici, nezbylo kromě projektů nikdy nic. Často docházelo ke vzájemným obviněním ohledně triků při vyčíslování "ekologických bodů".
Vídeňská vláda zkrátka promeškala příležitost důsledně lobbovat za rakouské stanovisko v Bruselu, hledat spojence. Teď za to platí účet a vrhá se do aktivismu.Ministři vnitra a dopravy dávají dohromady spolkový akční plán pod názvem "Ostrá akce". Mobilní zásahové jednotky mají v zesílené míře kontrolovat náklaďáky, zvláště se mají zaměřovat na překročení povolené hmotnosti nákladu, délku jízdní doby řidičů a také jejich sociální status. Dále se plánuje budování kontrolních stanovišť na vyhrazených parkovištích, kde se mají "nápadné" kamiony probrat až na kost. Slovem "nápadné" se míní samozřejmě náklaďáky se zahraniční SPZ, především starší modely. Rakousko se má stát jednou jedinou "kontrolní zónou", jak tvrdí ministr dopravy Hubert Gorbach z FPÖ, a sice podle motta: Když už vás od nynějška musíme vpustit, pak vám to chceme velice, ale opravdu velice zkomplikovat. Pouze v jednom má kancléř Schüssel už předem jasno. Žádné veto proti rozšíření EU na východ kvůli tomu všemu nebude.
Alpy až v pozadí
V Bruselu mohou nad tím vším jen kroutit hlavou. Ve věci tranzitní dopravy má Rakousko v očích EU už beztak privilegované postavení, neboť žádná jiná členská země si neužívá takových výjimek. Ostatně ochrana volné dopravy zboží platí za větší prioritu než ochrana Alp - ač je to k politování. Svobodný trh, nikoli národní zvláštnosti, je ideologickým základem, na kterém staví EU. Rakouská vláda nechtěla sdělit národu tuto nepříjemnou pravdu znějící "žádné extrabuřty pro Rakousko při tranzitu", tudíž čekala, až co rozhodne Brusel - a hned má po ruce viníka. Koneckonců nálada veřejnosti proti bruselské byrokracii funguje v Rakousku vždy spolehlivě. Že se tím jen dále oslabuje beztak slabá důvěra obyvatel v EU, působí v této souvislosti druhotně.
Autorka je redaktorkou rakouského týdeníku Format
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu