Jsme v roce obratu [plný text článku | kategorie: Dálnice – D5, Dálnice – D8, Dálnice – D11 | Auto TIP 17. 2. 2004] [tisk] Rozhovor s Ing. Aloisem Lichnovským, ředitelem Závodu Praha ŘSD Chytily dálnice druhý dech?
Ano, jsme v roce výrazného zlomu. Zahájili jsme výstavbu D11 a začne výstavba na D8 v úseku Trmice - státní hranice s Německem. Předpokládáme, že se nám podaří spustit některé dílčí aktivity, například most či štolu v oblasti Českého středohoří. Současně budou pokračovat práce na tunelu pod vrchem Valík na D5. Do prázdnin chceme zprovoznit druhou polovinu úseku obchvatu Plzně mezi Ejpovicemi a Černicemi. Za zlomový tento rok považuji proto, že se podařilo dokončit řadu zdlouhavých přípravných procesů a řízení a může se začít stavět. Reálná hrozba zpoždění visí především nad dé trojkou. Ta vede oblastmi, u nichž ještě není zpracován velký územní plán, bez něhož se nemůže se stavbou začít. Jde hlavně o okraj Prahy a region kolem Benešova a Českého Krumlova. Proč je územní plán tak důležitý?
Protože ve své závazné části dálnici prohlašuje za veřejně prospěšnou stavbu, což umožňuje urychlit přípravné práce a řešení různých protestů či problémů s výkupem pozemků. Pro vydání územního rozhodnutí jsou totiž nutné souhlasy všech majitelů dotčených pozemků. Pokud je však dálnice prohlášena za stavbu veřejného zájmu a jeden nebo několik majitelů pozemků s ní nesouhlasí, rozhodnutí může být stejně vydáno, protože rozhodující je, že jsme obeslali. Pořizovatelem územních plánů jsou příslušné kraje. Které projekty mají v současnosti největší prioritu?
Největší prioritu má D47 a obchvat Plzně. Dále to je pokračování D11, kde výstavbu urychlila také továrna Toyoty a PSA v Kolíně-Ovčárech, a D8. Velmi začíná narůstat význam okruhu kolem Prahy. Jak dlouho trvá příprava stavby dálnice ve srovnání se samotnou výstavbou? Je pravda, že je potřeba zhruba 52 různých rozhodnutí?
Příprava je náročnější a zdlouhavější než samotná stavba. Trvá asi čtyři roky, když nejsou vážnější problémy. Rozhodnutí je opravdu kolem 52, patří sem například rozhodnutí o významném krajinném prvku - což je málem každý potok, rozhodnutí o krajinném rázu, výjimka z chráněných druhů, výjimka z kriticky ohrožených druhů atd. Pro ilustraci udělení výjimky pro vedení D8 přes České středohoří trvalo přes šest let. Navíc u hodnocení dopadu na krajinný ráz neexistuje objektivní metodika, referáty životního prostředí kraje nebo ministerstva rozhodují na základě subjektivních názorů různých odborníků. Navíc se mnohdy jen velmi obtížně dohledává, kdo je vlastníkem toho kterého pozemku.
Nalezení všech majitelů pozemků na plánované trase je práce mnohdy přímo detektivní. Hledá se v katastrech nemovitostí, registrech obyvatel, na obecních úřadech, ale také na hřbitovech či v hospodách, abychom vypátrali majitele třeba jen nepatrného kousku půdy, k němuž se nikdo nehlásí. Stává se, že původní majitel zemřel a pozemek je předmětem dědictví, o němž ovšem pozůstalí nic nevědí. Když je najdeme, pak takové dědické řízení často sami zařizujeme. Například na D11 z Libice nad Cidlinou do Hradce Králové jsme na asi 48 kilometrech našli přes 2500 vlastníků. S každým z nich jsou uzavřeny jedna až tři smlouvy. Potíže jsou také s regulovanou výkupní cenou. V roce 2002 byla minimální cena 40 Kč za metr čtvereční za pozemek, v roce 2003 klesla na 21 korun a letos to je korun padesát. Cenu nemovitostí určuje znalecký posudek. Když se majitel nenajde, peníze se skládají na zvláštní účet, kdyby se náhodou v budoucnu objevil. Po určité době pak propadají státu. To ale znamená, že platíme vždy, zadarmo nemáme ani metr. Dá se říci, že je nějaká nejmenší délka úseku dálnice, při níž se již vyplatí začít stavět?
Každá dálnice a rychlostní komunikace je posuzována systémem HDM-4, který zkoumá ekonomickou efektivnost takové investice. Do výpočtu vstupují náklady na výstavbu, předpokládané výnosy, úspory pohonných hmot, úspory času atd. Určité úseky se jeví jako opravdu drahé, třeba z Trmic na hranice s Německem na D8, ale efektivita dálnice v celé její délce je samozřejmě rozhodující. Jaká je životnost současných dálničních staveb?
Životnost živičného povrchu je patnáct let, betonového třicet. Most vydrží padesát až sto let. I když dřív nebylo počítáno s masivním solením v zimě a použité betony tím velmi trpěly. Lidé žehrají na uzavírky, ale ty jsou nutné k udržení provozuschopnosti. Bez nich by se motoristům jistě žilo lépe, ale jak dlouho? Že se na dálnicích pracuje, je ale také známka toho, že na to jsou peníze. Prostředky na opravy jsou limitní a je jich stále nedostatek.