Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Zvažte odsun vlakového nádraží
[plný text článku | kategorie: Železniční doprava – ČR: Brno | MF Dnes | Luděk Navara | 21. 2. 2004] [tisk]
Švýcarsko-český architekt Jiří Oplatek přesvědčuje, že nádraží v centru města je výhodou. Architekt Jiří Oplatek pochází z Brna, a i když už čtvrt století žije ve švýcarské Basileji, dění ve svém rodišti stále sleduje. Je přesvědčen, že město má ještě jednou zvážit plánovaný odsun vlakového nádraží. Ani pětadvacet let poté, co Jiří Oplatek emigroval do Švýcarska, mu jeho rodné město není lhostejné. Od roku 1995 dojíždí do Brna externě učit na fakultu architektury a nezdráhá se například vyjádřit k záměru přesunout brněnské hlavní nádraží. "Ve Švýcarsku by něco takového nejspíš nikoho ani nenapadlo," říká.
Jaký je Váš vztah k Brnu?
Narodil jsem se tady, vystudoval architekturu, ale z politických důvodů jsem republiku opustil. Nikdy jsem však neztratil zájem o zdejší dění. Od roku 1995 vyučuji pravidelně na fakultě architektury a tím se samozřejmě můj zájem o rodné město ještě zvětšil. Takže mi není lhostejné, co se tu děje. Jsem z toho občas docela deprimovaný.
Z čeho například?
Srovnal bych to se svou zkušeností ze Švýcarska. Péče o to, co zanechali naši otcové a praotcové, je velmi intenzivní. A zbořit nějakou budovu - teď nemluvím o památkově chráněných - není vůbec jednoduché. Respekt před rostlou strukturou jako výrazem kultury minulých dob je tam velice vyvinutý a pokud to jen trochu jde, dává se přednost rekonstrukci před novostavbou. A když si promítnu, co se například postavilo na Dominikánském náměstí, tak mne jímá hrůza. Ne z toho architekta, který to postavil, ten to asi lépe neuměl, ale z toho, že politická reprezentace tohoto města se všemi svými odbornými orgány dopustila postavit onu nestrukturovanou hromadu oceli, skla a mizerně udělaných kulis. V srdci středověkého města!
Vy dojíždíte učit z Basileje?
Ano, je to pro mne velmi cenná zkušenost - i když to samozřejmě stojí hodně času. Je velmi napínavé sledovat změny v přístupu mladých lidí během let. V podstatě se od mladé generace ve Švýcarsku neliší. Jen aby se nedali příliš brzo zkorumpovat...
Co považujete za nejcennější na Brně?
Brno má velkou výhodu, že jako město vyšlo z druhé světové války poměrně málo poškozené, městská struktura zůstala ve své kvalitě zachována. To představuje spolu s přírodním rámcem velkou přednost, na které se dá stavět dál. A potom samozřejmě meziválečná architektura, která byla nesena všeobecným kulturním povědomím - není myslitelné, aby vznikly tak kvalitní stavby, aniž by korespondovaly s duchem a hodnotami tehdejší společnosti. Přitom nemám na mysli jen funkcionalismus.
V Brně se také mluví o podzemní dráze - má ji Basilej?
Ne, v poválečné euforii podobné plány existovaly, ale brzy se ukázalo, že je to naprostý nesmysl. Při velikosti a topografii Basileje by užitek nikdy nemohl vyvážit náklady. Naopak se velmi začalo investovat do tramvajové dopravy a autobusových linek. Basilej má jednu velkou výhodu, kterou má také Brno, že nádraží bylo v 19. století postavené přímo před branami středověkého města. Přednádražní prostor se stal nejdůležitějším uzlem při reorganizaci a zkvalitnění městské hromadné dopravy.
Nádraží v centru je výhodou?
Je považováno za obrovskou výhodu, že přímo na kraji starého města existuje nádraží, které - stejně jako v Brně - je také průjezdné. Navíc dráhy uvolnily spousty pozemků, které už nebyly potřeba a které se za 150 let ohromně zhodnotily. Dráhy je začaly prodávat či pronajímat a kolem nádraží se v posledních letech začíná rozvíjet rozšířené City s novými multifunkčními a kancelářskými budovami. Je zajímavé, že také tam existovalo klasické řešení šedesátých let: z peronů do podchodů a z podchodů ven přímo na zastávky tramvají. Čímž se krásná nádražní hala stala naprosto nefunkční. Nedávno se ale podchod zrušil a všichni chodí zase přes halu přímo do přednádražního prostoru, kde zmizely všechny zábrany pro pěší. Takže se všichni vyhrnou hlavním vstupem ven a jdou na elektriku nebo na taxi. Tak, jak to bylo původně myšleno. Mezi chodci projíždějí taxíky a tramvaje, ale je to takový provoz, který se krásně snese a nikomu nevadí. Podzemí je naopak rezervováno pro soukromá auta, která na náměstí nesmí. Když přijedete do Basileje, přejdete krytou pasarelou kolejiště, vejdete do haly a z ní na nově pojednané náměstí, které je živým, urbánním prostorem. I přes spoustu tramvajových linek, které se tam protínají. Neskončíte tedy v nějaké díře v podzemí, kde neuvidíte denní světlo a z které na vás padne deprese, i když tam dáte obchodů kolik chcete.
Má Brno šanci takový prostor vytvořit? Lidé přece nechtějí na déšť...
Chodec prostě patří na povrch tam je mu nejlíp. A když prší, bere si deštník. Toto je jedinečná šance. Kdyby se projevila dostatečná politická vůle - podobná té, která existuje pro odsun nádraží - nevidím nejmenší důvod, proč by takový systém nemohl fungovat taky v Brně. Právě situace, kdy je z jedné strany MHD a z druhé vlak, doplněný snad ještě o příměstskou dráhu, tvoří ideální styčný bod, který se dá naplánovat tak, aby fungoval. Jak dopravně, tak i z hlediska městského prostoru. A také z hlediska pomalého provozu - chodců a cyklistů. Vyjdete z nádraží a stojíte doslova před branou města! To je přece úžasná situace, nesmírná výhoda oproti třeba letecké dopravě, jejíž konkurenci budou dráhy čím dál víc pociťovat. A v Basileji se vybudovala před nádražním prostorem podzemní parkoviště nejenom pro auta, ale i pro kola. Je tam několik set parkovacích míst, kolo si můžete zamknout třeba do skříně, nechat opravit atd. U nádraží se prostě soustřeďují všechny typy dopravy od pěší po tramvajovou a individuální. A přestup na vlak se ulehčuje, jak to jen jde.
Ale máme-li průjezdné nádraží, musíme brát ohledy na železniční dopravu. Není to tak?
Průjezdné nádraží je danost. Kdyby to byla řeka, také nikdo nepřijde s myšlenkou posunout ji. Ale každá řeka se dá přemostit nebo podjet. Vůbec neškodí, což je také příklad Basileje, když část města "za nádražím" má jiný charakter. Tam je to naprosto svébytná čtvrť, s vlastní atmosférou, vybaveností, možností nákupu. A vůbec nikoho neruší, že to není rozšířené City. Spíš naopak. Jsem vůbec toho názoru, že je pro každé město výhoda, když začne vytvářet subcentra. I třeba v bezprostřední blízkosti středu města. A co se týče bariéry - i po odsunu by zůstala stará nádražní budova, topografický zlom taky nikdo nezmění a rozšroubovat a znovu složit Fuchsovu poštu za rozumné peníze je podle mne iluzorní.
Nebude ale část za nádražím nadále chátrat?
Otázka je, proč to tam tak vypadá! Přijde mi úděsné, že v rámci nějaké dlouhodobé budovatelské vize, přímo hodné "inženýrství budoucnosti" se nechal doslova shnít kus města o rozloze historického centra. Tedy že se do té oblasti ve jménu světlých zítřků vůbec neinvestovalo. Tam to vypadá jako po válce. Vlastně ještě hůř, v troskách po válce je aspoň nějaká naděje, ale tady máte pocit, jako by to všem bylo vlastně jedno.
Co říkáte argumentu, že rychlá železnice potřebuje jiné poloměry zatáček, než jsou ty současné?
I kdyby mělo tedy TGV přijít - města se přece nedají stavět podle poloměrů zatáček! Takovou dominanci dopravního inženýrství jsme v této zemi snad překonali. Zavedení vlaku do města se musí podřídit jeho struktuře, a ne naopak. Podívejte se na příklad Euralille (v severní Francii - pozn. red.). Původně chtěly dráhy postavit křižovatku TGV v polích mimo město - právě z důvodů poloměrů atd. Nakonec byly ale přinuceny postavit nádraží bezprostředně u centra města a dnes jsou všichni s tím řešením spokojení.
Odsunuté nádraží je v územním plánu a řada kroků byla učiněna: Prior, autobusové nádraží... Můžeme to najednou dělat jinak?
Ale to je přece naprosto legální krok, územní plán se může zase změnit. Bylo by žádoucí rozpoutat o tomto problému diskusi na široce založeném základě. Jsem přesvědčen, že myšlenka odsunu je dítětem dávno překonaného funkcionalistického přemýšlení o stavbě měst. Základní nosnou myšlenkou i panelových sídlišť je funkcionalistický urbanismus, který tradiční městský prostor výslovně neuznával. Ze stejné živné půdy vyrostla myšlenka odsunout nádraží a uvolnit město, aby se mohlo velkoryse plánovat. To je nutné přehodnotit.
(celý rozhovor najdete v druhém letošním čísle časopisu ERA)
Jiří Oplatek
Pochází z Brna, kde vystudoval architekturu, stejně jako jeho otec, který se zde podílel na návrhu Janáčkova divadla. Dokončil studium v roce 1968, o rok později opustil Československo a přestěhoval se do švýcarské Basileje. Tam pracoval jako architekt v jednom z větších architektonických ateliérů, od roku 1981 je majitelem vlastní architektonické kanceláře. Za sebou má celou řadu staveb v severním Švýcarsku, mimo jiné i televizní věž v Bettingenu na hranici s Německem, která je vůbec nejvyšší švýcarskou stavbou. Od roku 1995 působí na brněnské fakultě architektury jako externí učitel na stupni magisterského studia.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu