V referendu bych nehlasoval [plný text článku | kategorie: Železniční doprava – ČR: Brno | Rovnost | Jan Tomandl | 16. 3. 2004] [tisk] V Brně přibývá hlasů volajících po referendu o přestavbě železničního uzlu v odsunuté poloze. Zjednodušeně řečeno, lidé by měli v hlasování rozhodnout, zda hlavní nádraží zůstane v srdci města, nebo se odsune o několik stovek metrů dál, do blízkosti autobusové Zvonařky. Aktivisté bojující za zachování stávající polohy už v ulicích sbírají podpisy pod petici, která je podmínkou pro vyhlášení referenda. Jistě, referendum je dobrá věc - čím víc záležitostí mohou rozhodnout sami občané, tím blíže jsme skutečné demokracii. Ale má to háček. Lid by měl v referendech hlasovat jen o věcech, které může posoudit i naprostý laik v daném oboru. A já mám pocit, že přesun nádraží není věcí, u níž pro zodpovědné vytvoření názoru stačí jen základní informace a obecný přehled. Jde o mimořádně složitou problematiku - o tom svědčí i to, že se v této věci nedokáže shodnout ani odborná obec.
Naslouchal jsem promluvám, které na toto téma vedli ministři, poslanci, zastupitelé, dopravní inženýři i ekoaktivisté. Stále ale netuším, která varianta je pro rozvoj Brna a pro komfort jeho obyvatel výhodnější. Argumenty obou stran jsou pádné. Navíc o celé rekonstrukci uzlu mají občané trestuhodně málo informací. Vzniklé studie jsou složité, protichůdné a těžko dostupné. Navíc můžeme připomenout, že smlouvu o přistoupení k EU si před referendem v Brně přečetla jen hrstka lidí. Bude to v případě nádraží jiné? Hrozí proto, že v referendu by rozhodovaly spíše emoce a zvyk než rozum. Já osobně bych se v tuto chvíli referenda nezúčastnil. Necítím se být dost odborně kompetentní a informovaný k tomu, abych mohl svým hlasem spolurozhodovat o tak důležitém kroku pro budoucnost města.