Stát je arogantní, tvrdí majitelka pozemků [plný text článku | kategorie: Dálnice – D11 | MF Dnes | Ivan Macek | 17. 3. 2004] [tisk] Pro úředníky, kteří vykupují pozemky pro dálnici D11 z Poděbrad do Hradce Králové, je Ludmila Havránková z Plačic noční můrou. Patří jí pozemky, které leží u Hradce na trase budoucí komunikace. Nechce je však prodat. Nemůže se smířit s tím, že by místo plodící ornice byl betonový masiv. Úředníci, kteří s ní o prodeji pozemků jednali, ji rozčílili natolik, že část parcel za symbolickou cenu prodala ekologickým aktivistům a ti dnes výkup půdy pro dálnici blokují. Její zkušenosti s výkupem ji jen utvrdily v jednom: Stát se chová velkopansky, arogantně, málokdy se snaží vlastníkům vyjít vstříc.
"Chovají se jako před půlstoletím komunisté, kteří vyvlastnili půdu mého otce. Nic se od té doby nezměnilo. Nesnaží se o nějakou dohodu, jen hrozí a lžou. Říkají, že se prý se mnou nedá jednat. Některé z nich, kteří to tvrdí, jsem poprvé viděla až letos v lednu na setkání v Chlumci nad Cidlinou. I tam jsem musela přijít sama, nedali mi ani vědět," stěžuje si s hořkostí v hlase. "Jeden úředník z pozemkového fondu se mi vysmíval, že když budu mít pole u dálnice, ještě na tom vydělám. Moje zelenina prý bude těžší o to olovo z výfuků," říká žena. Je ze starého zemědělského rodu. V roce 1992 dostala zpět pozemky, které komunisté zabavili jejímu otci, obnovila farmu a začala hospodařit. Od pozemkového fondu si navíc pronajala dalších 80 hektarů půdy. "Státním úředníkům rodiče napsali, že pokud o půdu přijdeme kvůli silnici, chceme náhradní pole, abychom mohli hospodařit dál. Pak jsem na to začala upozorňovat já. Jsme zemědělci a je pro nás důležité, zda budeme mít co obdělávat. Potřebujeme půdu, jako je ta, kterou teď od nás stát chce, a potřebujeme, aby pole byla blízko, abychom je mohli obdělávat," vysvětluje Havránková.
Náhradní pozemky, o které žádala před deseti lety, jí stát nedal, ale rozprodal jiným zájemcům. "Teď na mně chtějí, abych své pozemky státu prodala. Radí mi, ať si potom od pozemkového fondu koupím pole jiné. To mi připadá nelogické," říká žena. Špatné zkušenosti má také s politiky, kteří svým voličům slibovali, že uspíší výstavbu dálnice. "Bývalý hradecký primátor Martin Dvořák před plnou plačickou hospodou tvrdil, že nás do dvou hodin vyvlastní," říká farmářka. Proto přistoupila na nabídku ekologických aktivistů. "Bála jsem se, že nám všechno seberou. Prodej cesty byl jediná možnost jak se bránit. V novinách mě teď někteří nazývají vrahem D11, ale jak se mnou jednají úřady, se nikdo neptá," říká žena. Tehdy s ní pozemkový fond zrušil smlouvu o pronájmu státních pozemků.
"Osmdesát hektarů, které jsme si pro restitucích pronajali, jsme chtěli odkoupit, ale půdu vzali a prodali jiným. Nám zbyly jen dluhy. Myslím, že nás chtěli zničit. Teď tvrdí, že stát žádnou půdu k odprodeji nemá, přitom mi pan Zeman z pozemkového fondu před půldruhým rokem psal, že v okolí Plačic a Stěžer je státní půdy historicky dostatek," líčí zklamaná žena. Vadí jí také, že ani Ředitelství silnic a dálnic pořádně neví, které pozemky vlastně chce. "Předkládají mi různé plány, ale z těch map vůbec není jasné, za co mi chtějí zaplatit. Na některých mapách je jeden nadjezd, na jiných čtyři. Jeden z jejich právníků mi přiznal, že ani ředitelství dálnic nemá všechnu dokumentaci v pořádku. Jednu parcelu jsem jim prodala, ale pak přišli s tím, že se spletli, a chtěli ji vrátit," stěžuje si Ludmila Havránková. Prý jí také řekli, ať se raději vystěhuje na Šumavu, tam je půdy dost. "Před více než padesáti lety tam komunisté posílali mého otce. To je arogance," říká farmářka.