Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Stát platí za půdu, jak se mu to hodí
[plný text článku | kategorie: Dálnice – ČR, Dálnice – D11 | MF Dnes | Pavla Nováková | 23. 4. 2004] [tisk]
Za pozemky pro dálnice stát nedává tržní ceny, ale částky z vyhlášky. Proti tomu se lze vzpírat jen u soudu. Noční můrou pro české majitele pozemků je to, že přes jejich zahradu či pole by jednou mohla vést dálnice. Stát je tím nejméně vítaným kupcem. Nabízí jen úředníky (vyhláškou) stanovené ceny, které nejsou nijak vysoké. Když se majitel pozemku vzdát nechce, stát může použít zaklínadlo veřejného zájmu a vyvlastnit jej. Pak už zbývá jen soudit se o cenu, ale půda už navždy zůstane státu. Na růst cen nemovitostí, který v Česku panuje už několik let, majitelé půdy, přes niž mají vést dálnice a rychlostní silnice, vsadit nemohou. Když do hry vstoupí stát, trh jde stranou. Například loni klesla minimální výkupní cena na 21 korun za metr čtvereční. Několik předchozích let za sebou byla přitom 40 korun. Letos je zase 50.
”Bylo to na žádost ministerstva dopravy. Z vyhlášky se vypustil institut minimální ceny,” vysvětluje mluvčí ministra financí Marek Zeman. Úřad prý čelil kritice, že v jedné lokalitě stát platil jen polovic za místa, kde měla vyrůst přípojka na dálnici, než za půdu, po níž má vést už sama tepna. Ceny se tedy sjednotily, ale tím spadly. Boj státu s majiteli, kteří se vzpírají prodat, tak ještě přitvrdil. ”Nastala vřava. Ceny spadly o polovinu dolů a hodně se tím zkomplikovaly výkupy po celé zemi,” říká náměstek ministra dopravy Jiří Kubínek. ”Lidé prostě nechtěli prodávat. Letos už je to lepší, ale téměř na všech projektech máme někoho, kdo prodat nechce.”
Majitelé pozemků se za svá práva začali víc brát po roce 2001, když na příběhu kadeřnice Markéty Regecové z Hranic na Moravě viděli, jak mohou svým ”ne” přivést stát do úzkých. ”Podívejte se na to i z druhé strany. Stát utrácí peníze, které nejsou jeho. Princip obezřetnosti a šetrnosti je na místě. Výkupy se drží cenových map a vyhlášky, což je dobře,” říká Pavel Švagr, šéf Fondu dopravní infrastruktury, který platí stavbu hlavních silničních tahů. Letos fond utratí kvůli plánovaným dálnicím a víceproudým silnicím jen na výkupech pozemků celkem jednu a půl miliardy korun. Bude dávat nejméně padesát korun za metr půdy v těch nejmenších obcích a cena pak jde vzhůru podle toho, v jak zabydlené lokalitě se nachází. Všude platí, že jde o 60 procent z obvyklých cen stavebních pozemků v okolí.
”Vždy se bere v úvahu vyhláška a názor soudního znalce, nemáme jinou možnost,” tvrdí ředitel brněnského závodu Ředitelství silnic a dálnic Josef Černý. Firma může podle zákona lidem zaplatit jen přesně za pás, kudy povede silnice. Rozřeže tím sice řadu parcel nejméně napůl, ale kompenzovat újmu, kterou z toho mají hlavně zemědělci, už neumí. Dálnici musí lemovat ještě ochranné pásy, ale ty už stát nekupuje, ačkoliv jsou pak majitelům k ničemu. O tom ví své Ludmila Havránková, která hospodaří na několika desítkách hektarů u Hradce Králové. Ta je v očích státu nyní největší překážkou stavby dálnice D11.
Polnosti rodiny Havránkových zatím odolávají, protože majitelka je prodat nechce. Za metr některých jejich parcel chce stát dát 485 korun. Ovšem o pár metrů dál za silnicí cena padá až na sedmdesát korun za metr. Jsme už v jiném katastru. ”Nejde mi ani tolik o cenu. Naše pole jsou dobrá a chtěla jsem za ně náhradu. Ale jednají s námi hrozně. Nejdřív pro nás náhradní pozemky neměli. Pak nám nějaké nabídli, ale zjistila jsem, že na nich má být obslužná komunikace a biokoridor. K čemu by mi byly?” líčí Havránková, která už šestý rok odmítá půdu prodat. ”Jen ať mě vyvlastní, budu se bránit u soudu.” Ministr dopravy Milan Šimonovský připouští, že by stát měl výkupy upravit tak, aby víc zohledňovaly tržní ceny. ”Spíš by pak byly vyšší,” říká.

 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu