Bobři nebobři... [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – Labe | Lidové noviny | Ludvík Vaculík | 27. 4. 2004] [tisk] Jezy na dolním Labi: ano, či ne? - Vodní dopravci a hlavně betonáři povahou stavbu prosazují. Doprava po řece je prý levná i ekologická. Proti nim jsou obránci rostlin, ryb a bobrů. Ti praví, že stavba všemu tomu uškodí až k zániku. Svůj názor posilují argumentem, že říční doprava už není tak výhodná jako dřív, že je možno využít více železnice a že stejně se musí posílit doprava po silnici. Já jsem na straně bobrů, betonáře nemám rád hlava nehlava, ale to je v celé věci vedlejší. Celá věc - co to je? To je povaha člověka a jeho vztah ke světu. Všimněte si, že už skoro nic nevidíme takové, jaké to je samo o sobě: skály, les, mléko, tma v noci. Ba ani psa, i ten je zkreslený svým majitelem. Všecko je poznačeno něčím nárokem. Mezi městy nezbývá žádná krajina, a kde jí kousek je, tam se dere obchodní reklama. V hospodě vás nenechají bez rachotu z reproduktorů. Už to vypadá jak bláznovský názor, že člověk nemusí mít všecko, co chce a může mít. A ty tiše agresivní věci nám ubírají místa a času pro třeba Boha nebo děti; a hlavně pro nás bez věcí! Ubývá pravdivosti, ticha, neutrálna. A bude to horší.
Nevím, který politik by se odvážil jít do voleb s programem polidšťování dne a sesazení věcí z trůnu a oltáře. Skromnost, prostota, čistota zájmů jsou už jenom tématem náboženských sekt? Chodě po ulici a hledě na ty výzvy věcí, říkám si, zda jsem ještě normální, když nechci vyhrát auto v Lidových novinách, ani bachraté škaredé rádio v televizi. Nemám důvod, ba naopak mám silný protidůvod, abych si cosi objednal hned teď, jak mě často v televizi vybízejí. Jsem snad váš kašpar? Lidé ještě někdy dbají na svou hrdost vůči jiným lidem, ale uboze se lísají k věcem. Slyšíme zprávy o mrtvolách na silnicích. Rád bych věděl, jestli se za týden narodí tolik lidí, kolik se jich s použitím auta zabije. Blížíme se k dilematu: Češi, nebo auta. A ředitelé všeho nevědí, co s tím. Nechtějí vědět! A jestli se dovědí, leknou se blbů. Bylo by přece jednoduché zakázat výrobu a dovoz aut rychlejších než třeba 160 km/hod.! Myslím, že by se smysl výchovy a výcviku, výroby i módy měl otočit: odstraňovat zbytečné znaky lidské přítomnosti, omezovat zásahy do prostoru, ctít osobnost přírodních tvarů. Neobracejme všecko ve svůj nástroj, pomůcku, nábytek svých rozlezlých příbytků. Přestaňme s bojem o každý vrchol a svah hory pro lanovky a sjezdovky. Ony nejsou nutné, vy je jenom chcete, ale nutné nejsou. Nutné je, aby hora byla horou, řeka řekou a člověk, bobři nebobři, člověkem.