Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Trolejbusy jezdí ve Zlíně 60 let
[rešerše | kategorie: Veřejná městská doprava – ČR | MF Dnes | Milan Libiger | 27. 4. 2004] [tisk]
Trolejové vedení na prvních linkách ve městě poničilo za války bombardování. Když před šedesáti lety ve Zlíně začínala trolejbusová doprava, jezdily městem tři vozy. Ty převážely cestující na dvou linkách - z centra Zlína k nemocnici a zpět a z Lesní čtvrti do Prštného. Dopravní podnik měl necelých padesát zaměstnanců. Dnes, kdy potkáváme trolejbus na každém kroku, už se těmto věcem ani nechce věřit. Zlín však před šedesáti lety patřil mezi pokrokové aglomerace. Vždyť v roce 1944 byl v naší zemi po Praze a Plzni teprve třetím městem, kde začaly na pravidelných linkách trolejbusy jezdit. “Trolejbusová doprava začínala ve Zlíně v době války za velmi nestandardních podmínek. Tehdy byl velký nedostatek paliva do autobusů, ale bylo nutné dostat dělníky do práce. Proto se začaly používat trolejbusy,” popisuje začátky jednatel Dopravní společnosti Zlín - Otrokovice Antonín Macháček.
Rozvoj ekologického způsobu dopravy ale značně zbrzdilo bombardování v listopadu roku 1944, při kterém byla poškozena elektrárna v areálu Baťových závodů a také trolejové vedení. O tři roky později se situace zlepšila a začala se budovat trasa do Malenovic. Ta se pak prodloužila až do Otrokovic a před zhruba dvaceti lety už jezdily vozy městské hromadné dopravy také na největší zlínské sídliště Jižní Svahy. V té době se změnilo značení linek z písmen na číslice. Dnes má dopravní společnost dvaašedesát trolejbusů, z toho čtyřicet kloubových, které ročně najezdí na celkem desíti pravidelných linkách více než tři miliony kilometrů. Za volantem se střídá sto devadesát šoférů. “Do Zlína se vždycky jezdili zástupci z jiných měst učit, jak má hromadná doprava správně fungovat. A myslím si, že ani dnes se nemáme za co stydět,” hodnotí současnou situaci Macháček. Podnik chce letos koupit šest nových nízkopodlažních trolejbusů. Ty jsou vybaveny zařízením pro slepé a slabozraké a navíc také disponují alternativním pohonem. Součástí výbavy vozů by měly být agregáty na výrobu elektřiny, které zajistí, že trolejbusy budou jezdit i při výpadku proudu.
“Využili bychom toho třeba při nedávné havárii cisterny na cestě mezi Zlínem a Otrokovicemi, kdy byla odstavena elektrická energie a my jsme museli trolejbusy nahradit autobusy,” vzpomíná ředitel Dopravní společnosti Zlín - Otrokovice Josef Kocháň. Nejstarší krátké vozy používané ve Zlíně mají v průměru dvanáct let, kloubové zhruba polovinu. V začátcích zůstávaly trolejbusy švýcarské výroby v běžném provozu i déle než dvacet let, což podle odborníků dokazuje, že byly velmi kvalitní. “Po takové době by už dnes žádný z vozů nefungoval,” tvrdí Kocháň. Přestože je trolejbusová doprava dražší než autobusová, ve Zlíně má budoucnost. Její největší devízou totiž nadále zůstává, že je velmi ekologická.

 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu