Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Nové silnice problémy dopravy nespasí
[plný text článku | kategorie: Vliv na zdraví, Děti Země | MF Dnes | Jaroslav Nedvěd | 30. 4. 2004] [tisk]
Ekolog Miroslav Šuta tvrdí, že čím víc bude v krajské metropoli silnic, tím víc aut po nich bude jezdit. Na začátku devadesátých let zakládal Miroslav Šuta v Plzni pobočku ekologického sdružení Děti Země, vystudoval lékařskou fakultu, byl členem proslulé ekologické organizace Greenpeace a nyní funguje jako její konzultant a snaží se poradenstvím v oboru životního prostředí uživit. Pětatřicetiletý Miroslav Šuta bydlí v Plzni. "V současné době mám živnostenský list a zabývám se hodnocením zdravotních a ekologických rizik," říká muž, který se například loni postaral v Plzni o rozruch tím, že upozorňoval, že se v obchodním domě Tesco prodává kosmetika obsahující alergenní látky. "Mým životním krédem je, že lidé by se měli starat sami o věci kolem sebe a přestat se spoléhat na kohosi nahoře, na stát, obec nebo nevládní organizaci. Neexistuje totiž žádná všemocná síla, která dokáže všechno vyřešit," prohlašuje Miroslav Šuta.
V Plzni jste patřil k prvním ekologickým aktivistům. Co vás k tomu přivedlo?
Důležité asi bylo, že jsem se narodil v roce 1969 v Chomutově. Zažil jsem tu nejhorší dobu na severu Čech, kdy z okna bylo vidět jen na tři metry. V osmdesátých letech na severu docházelo k velké ekologické katastrofě, ale režim se tvářil, že se nic neděje, přestože se tam nedalo dýchat. Začal jsem uvažovat, jestli by s tím přece jen nešlo něco udělat. V listopadu 1989 jsem se dozvěděl o nových organizacích zaměřených na problematiku životní prostředí. Patřilo mezi ně sdružení Děti Země a jeho pobočku jsem v roce 1990 v Plzni založil.
Můžete porovnat postavení podobných ekologických organizací dnes a na začátku devadesátých let? Bylo to tehdy těžší?
Myslím, že ne. Úplný začátek byl dobrý. Na straně ekologických organizací bylo nadšení, ale i amatérismus. Na straně úřadů sice leckdy byla nechuť, ale protože ty instituce měly často máslo na hlavě, tak proti občanským sdružením otevřeně nevystupovaly. Možná se dá říct, že v prvních dvou letech po listopadu byly ekologické organizace lépe vnímané než dnes. Až později se začala měnit rétorika politiků a přituhlo. Ale ekologické organizace si už vydobyly jméno, navázaly kontakty v zahraničí a získaly odborníky.
Od Dětí Země jste se dostal rovnou ke Greenpeace?
Ne. Skončil jsem lékařskou fakultu a spolupracoval s různými nevládními organizacemi, profesionálně jsem se zabýval vlivem automobilové dopravy na lidské zdraví. Ke Greenpeace jsem se dostal až v roce 2000.
To je asi v oblasti ochrany životního prostředí nejprestižnější organizace. Jak se vám to podařilo?
Zavolali, jestli bych pro ně nechtěl pracovat. Měl jsem v té době za sebou už nějaké publikace a projekty a oni hledali člověka, který by se věnoval oblasti toxických látek.
Představuje pro ekologického aktivistu práce pro Greenpeace jakýsi vrchol kariéry?
Snad ani ne. Když jsem končil vysokou školu, chtěl jsem se zabývat vztahem mezi lidským zdravím a životním prostředím, ať už prostřednictvím nevládní organizace nebo v akademické sféře. V takové situaci teprve člověk hledá svou parketu. Může se totiž stát, že někdo skvělý u spolku ochránců přírody může být velice špatný v Greenpeace.
Jak je to možné?
Protože různé organizace pracují odlišným způsobem a každý člověk má jiné předpoklady. Pokud někoho nejvíc pálí, že kdosi v okolí zničil kytky, pak skončí asi v místním spolku. Kdo chce řešit větší problémy spojené například s klimatickými změnami, s ochranou oceánů nebo pralesů, potřebuje jinou organizaci. V Greenpeace mohu bojovat s konkrétní spalovnou, ale zároveň mám možnost účastnit se přípravy světové úmluvy o zákazu vpouštění škodlivých látek, které spalovny produkují. Mohu řešit v evropském nebo světovém měřítku. Místní spolky se tedy mohou zabývat konkrétními projevy a Greenpeace se snaží dojít ke kořenům problémů. Občas nám proto někdo vynadá, že kdesi pokáceli stromy a Greenpeace s tím nic neudělala. Greenpeace není žádná ekologická policie, je to dobrovolná organizace, která se snaží pomoci řešit alespoň některé nejvážnější ekologické problémy, ale nemůžeme vyřešit všechny.
Dá se jednoduše říct, že renomovaná světová organizace je víc než zdejší sdružení?
Myslím, že ne. Podle mého má každá ekologická organizace své místo ve společnosti podobně jako každý organismus má své místo v ekosystému. Stejně důležité jsou Děti Země, svaz ochránců přírody jako záchranná stanice pro zvířata.
V poslední době se často objevují zprávy o tom jak se v Česku zlepšilo životní prostředí. Vypadá to tak i z vašeho pohledu?
Něco se velmi zlepšilo. Například koncentrace kysličníků síry jsou dnes o řád nižší než před patnácti roky. Nicméně, jak se společnost vyvíjí, tak se mění i problémy. Můžu to ukázat na důsledcích automobilového provozu, kterými jsem se profesionálně zabýval. Před dvaceti lety byl hlavním problémem automobilismu kysličník uhelnatý a olovo. Přišlo technické řešení - katalyzátory. Olovo zmizelo. Ale nahradily jej aromatické uhlovodíky, které jsou karcinogenní. Problém se tedy posunul jinam. Za posledních patnáct let se o mnoho zhoršila dopravní situace, protože aut je mnohonásobně více a mnohem víc s nimi lidé jezdí. V roce 1990 jsem jezdil na kole z Plzně do Chomutova a dnes bych takovou cestu neriskoval. Při dnešním provozu by to bylo o život. Druhý veliký problém, který narůstá a není dostatečně řešen, jsou přibývající odpady.
Ale o odpadech se v poslední době hodně mluví. Dělají se akce na podporu třídění, připravují se koncepce a plány odpadového hospodářství. To nestačí?
Instituce k takovému chování donutil zákon. Krajské plány odpadového hospodářství se začaly dělat mimo jiné proto, aby republika splnila podmínky Evropské unie. V současné době jsme vlastně na křižovatce. Právě prostřednictvím oněch plánů se rozhoduje o tom, jestli budeme stavět další spalovny a skládky nebo jestli půjdeme cestou zemí, kde se snaží maximálně odpad třídit, využívat, ale hlavně předcházet vzniku odpadů.
Nedávno vznikl návrh plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje. Zamlouvá se vám?
Příliš ne. Krajská koncepce nakládání s odpady mířila dobrým směrem, ale představený návrh plánu pokládám za krok zpátky.
Proč?
Plán předpokládá, že bude nezadržitelně růst množství odpadů a zcela rezignuje na předcházení jeho vzniku. Nepočítá ani s tříděním biologického odpadu, odmítá systém platby podle množství vyprodukovaného odpadu.
Bydlíte v Plzni. Kde vidíte největší problém, který zhoršuje životní prostředí města?
V Plzni je to jednoznačně automobilová doprava. Nejhorší situace je samozřejmě kolem hlavních tahů. Za dobu, co Plzeň znám, se stav nijak nezlepšil. Pamatuji se, že už primátor Mraček sliboval systém cyklostezek, systém záchytných parkovišť na okrajích města a že se bude zklidňovat doprava v centru města. To potom opakovala řada dalších plzeňských politiků. Až asi před rokem jsem četl vyjádření jednoho z radních, že Plzeň je vlastně na záchytná parkoviště malá a že je třeba postavit další silnice. To považuji za zásadní omyl, který se dá dobře zdokumentovat v USA. Tam si také třicet let mysleli, že nové silnice vyřeší problémy. Doprava ale zůstává stále stejně velkým problémem a Američané zjišťují, že novými silnicemi jej nevyřeší.
A co se s tím podle vás dá dělat?
Brát například víc v úvahu, že čím snazší je cestování autem, tím víc lidí je používá a tím víc se spaluje benzinu a nafty. Proč průmyslová a obchodní zóna Borská pole je na jedné straně města a radnice staví byty na druhé straně města na Sylvánu na Severním předměstí? Tím jsou logicky tisíce lidí nuceny denně se dopravit z jednoho konce města na druhý. A je otázka, zda ti lidé pojedou hromadnou dopravou, zejména když na Borská pole nevede tramvaj. Netroufám si mluvit do územního plánu, ale jsem schopný vyhodnotit rizika, která z něj vyplývají pro zdraví lidí a životní prostředí.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu