Ekologický právní servis, Kostnická 1324, 390 01 Tábor Kancelář veřejného ochránce práv
V Táboře dne 29. listopadu 2002 Věc: Podnět Veřejnému ochránci práv k přezkoumání postupu Správy chráněné krajinné oblasti České středohoří a Ministerstva životního prostředí ČR Dle ust. § 10 a § 11 zák. č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv podáváme tímto podnět na přezkum postupu Správy chráněné krajinné oblasti České středohoří (dále jen “Správa”) a Ministerstva životního prostředí ČR ve věci udělování souhlasu dle § 12 odst. 2 a souhlasu dle § 44 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ke stavbě “Dálnice D8 - stavba 0805 Lovosice – Řehlovice”. Žádáme, aby Veřejný ochrance práv přezkoumal, zda byl postupem uvedených orgánů porušen všeobecně závazný právní předpis, zejména: - odst. 2 § 70 zák. č. 114/1992 Sb., tím, že bylo občanskému sdružení Děti Země fakticky znemožněno účastnit se řízení podle § 12 odst. 2 téhož zákona, - porušení procesních práv občanského sdružení Děti Země, jako účastníka řízení o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu dle § 12 zák. č. 114/1992 Sb., zejména práva na vyjádření se k předmětu řízení, - ust. § 3 odst. 45 a § 46 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení tím, že uvedené orgány nerozhodovaly v případě vydání souhlasu podle § 12, odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny na základě spolehlivě zjištěného stavu věci, - ust. § 65 zákona o správním řízení tím, že podnět obč. sdružení Děti Země podle tohoto ustanovení, který směřoval proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí nevyřídil vedoucí ústředního orgánu státní správy, jak toto ustanovení ukládá. Rovněž žádáme, aby Veřejný ochránce práv přezkoumal konzistentnost rozhodování Ministerstva životního prostředí ČR, když na jedné straně v rozhodnutí ze dne 22.5. 2001 (č.j.: 530/499/2001-RNDr. Abt./CV) konstatuje, že bez předchozího udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny není možné, aby příslušný orgán ochrany přírody vydal souhlas s umístěním stavby dle § 44 téhož zákona a na straně druhé v rozhodnutí ze dne 14.11. 2002 č.j.: SRK/721/P-1366/02 tvrdí, že jsou tato dvě řízení na sobě nezávislá a jedno rozhodnutí nepodmiňuje vydání druhého. Navrhujeme, aby veřejný ochránce práv zahájil v souladu s § 14 zák. č. 349/1999 Sb., šetření. Bližší odůvodnění: 1. Občanské sdružení Děti Země se dlouhodobě zabývá kauzou výstavby dálnice D8 Praha - Ústí nad Labem - Drážďany. Tato dálnice má procházet, jako jediná v ČR, chráněnou krajinou oblastí, ustavenou na základě § 25 a násl. zák. č. 114/1992 Sb. Z této skutečnosti je zřejmé, že vedení dálnice přes chráněnou krajinnou oblast je z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb., velmi citlivou záležitostí. Z hlediska tohoto právního předpisu je k umístění stavby dálnice nutné získat několik souhlasů a závazných stanovisek, přičemž jedním z nich je souhlas z hlediska zásahu do krajinného rázu CHKO, který je chráněn ust. § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Vzhledem k tomu, že chráněné krajinné oblasti jsou dle zákonné definice, obsažené v § 25 cit.: „rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinnou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení...“, je zřejmé, že hodnota krajinného rázu CHKO je vyšší a tudíž je vyšší i intenzita zájmu na jeho ochraně. Z této skutečnosti lze dovodit, že řízení o souhlasu dle § 12 by mělo vycházet z dobře zjištěného stavu věci a orgán ochrany přírody by se mu měl věnovat ZVLÁŠŤ PEČLIVĚ. V uvedeném případě souhlasu se zásahem do krajinného rázu CHKO České středohoří stavbou dálnice D8 0805 Lovosice - Řehlovice však těmto požadavkům Správa ani ministerstvo nedostály, a to z těchto důvodů:
2. Proti rozhodnutí Správy, které bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutím MŽP ze dne 19.9. 2001, se občanské sdružení Děti Země ohradilo postupem podle § 65 a násl zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení a zaslalo dne 21.3. 2002 podnět k zahájení mimoodvolacího řízení ministrovi životnímu prostředí. Odpovědí na tento podnět byl přípis I. náměstkyně ministra životního prostředí, JUDr. Římanové ze dne 10.7. 2002, kterým byly námitky Dětí Země odmítnuty. Občanské sdružení Děti Země považuje tento postup, tedy vyřízení podnětu I. náměstkyní ministra a nikoliv ministrem jako vedoucím ústředního orgánu státní správy, za porušení ust. § 65 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Toto ustanovení dává vedoucímu ústředního orgánu možnost přezkoumat pravomocná rozhodnutí ústředních orgánů (v daném případě ministerstva životního prostředí). Jestliže se rozhodne právně vadné rozhodnutí přezkoumat, vydá ve správním řízení rozhodnutí, kterým ho změní nebo zruší. Naopak, neshledá-li vedoucí ústředního orgánu důvody pro přezkoumání napadeného rozhodnutí, vyřídí podnět neformálním dopisem. Zákon však nedává vedoucímu ústředního orgánu možnost svěřit tuto pravomoc pracovníkovi svého úřadu. Ostatně by to bylo i v rozporu se zásadou dvouinstančnosti, kterou lze analogicky vztáhnout i na postup podle § 65 a násl. zákona o správním řízení, pokud by o podnětu na přezkum rozhodnutí ministerstva rozhodoval tentýž orgán, čili ministerstvo životního prostředí.
3. Občanské sdružení Děti Země ve svém podnětu ze dne 21.3. 2002, směřujícímu proti rozhodnutí MŽP o potvrzení souhlasu Správy se zásahem do krajinného rázu stavbou dálnice D8 - 805 upozornilo na skutečnost, že se v trase dálnice nachází zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů (dle vyhl. č. 395/1992 Sb.). V odpovědi I. náměstkyně ministra JUDr. Římanové se lze dočíst, že výstavbou dálnice budou opravdu některé druhy chráněných rostlin pravděpodobně negativně dotčeny. Ani tato skutečnost však nevedla ke zrušení napadeného rozhodnutí podle § 12 a § 44 zák. č. 114/1992 Sb., ačkoliv samo ministerstvo již v předchozích případech deklarovalo, že nezbytnou podmínkou pro vydání souhlasu podle § 44 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů podle § 56 téhož zákona (viz rozhodnutí MŽP ze dne 22.5. 2001, č.j.: 530/499/2001 - RNDr. Abt/CV, str. 3 cit.: „Bez předchozího udělení výjimky ze zákazů uvedených v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nelze vydat souhlas s umístěním stavby“). Občanské sdružení Děti Země tedy s odvoláním na výklad obsažený v citovaném rozhodnutí podalo dne 24.7. 2002 s odkazem na § 62 odst. 1 písm. a) zák. č. 71/1967 Sb., návrh na obnovu řízení dle ust. § 44 a § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť se potvrdilo, že výstavbou dálnice budou likvidováni jedinci zvláště chráněných druhů rostlin a tedy že nezbytným podkladem pro vydání souhlasu s umístěním stavby jsou výjimky z ochranných podmínek těchto zvláště chráněných druhů. Ministerstvo životního prostředí však vydalo dne 4.9. 2002 rozhodnutí, kterým přerušilo řízení o návrhu obnovy výše uvedených řízení dle § 44 a § 12 s odůvodněním, že v té době MŽP a Správou vedená řízení o povolení výjimek z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů jsou předběžnou otázkou podle zákona o správním řízení a do vyřešení této předběžné otázky se řízení o obnově přerušuje. S tímto postupem se však občanské sdružení Děti Země nemohlo ztotožnit (rozhodnutí o výjimkách není předběžnou otázkou k rozhodnutí o povolení obnovy řízení) a proto se dne 25.9. 2002 obrátilo znovu na ministra životního prostředí s podnětem k přezkumu rozhodnutí mimo odvolací řízení dle § 65 a násl. zák. č. 71/1967 Sb. Ministr ve své odpovědi ze dne 14.11. 2002 (č.j.: M/101101/02, SRK/721/P-1366/02) rozhodnutí svého úřadu o přerušení řízení zrušil, avšak v odůvodněné konstatoval, že řízení podle ust. § 12 a § 44 je samostatným řízením vůči řízení o povolení výjimky podle ust. § 56 téhož zákona. Tato dvě řízení se podle názoru ministra nepodmiňují, a proto výsledek řízení podle uvedeného ustanovení tohoto zákona nemá charakter předběžné otázky v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení o udělení souhlasu podle ust. § 12 a § 44 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tímto výkladem ministr popřel předchozí rozhodnutí svého úřadu (ze dne 22.5. 2001, č.j.: 530/499/2001 - RNDr. Abt/CV), aniž by se s tímto faktem v odůvodnění odpovědi na podnět Dětí Země nějak argumentačně vypořádal. Rozhodování MŽP tak v této věci vykazuje značnou dávku účelovosti, nahodilosti a nesystémovosti, nevzbuzuje důvěru ve správnost rozhodování a je nepřesvědčivé. Porušuje tak ust. § 3 odst. 4 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení.
4. Na základě toho, co bylo výše uvedeno jsme přesvědčeni, že rozhodnutí Správy CHKO o souhlasu se stavbou dálnice D8 -0805 podle § 12 a § 44 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, bylo vydáno v rozporu se zákonem a mělo být v mimoodvolacím řízení ministrem zrušeno. Žádáme Kancelář Veřejného ochránce práv, aby přezkoumal postup Správy chráněné krajinné oblasti České středohoří a Ministerstva životního prostředí ČR v této věci a v případě, že se potvrdí skutečnosti v tomto podání uvedené, aby doporučil rozhodnutí zrušit pro rozpor se zákonem. V případě zájmu je naše sdružení schopné učinit osobní návštěvu v Brně, aby v rámci urychlení celého šetření vysvětlilo případné nejasnosti. S pozdravem Mgr. Pavel Doucha
člen občanského sdružení Děti Země Přílohy:
|
||||||
poslední aktualizace 19. září 2006
|