Kam jsme to dojeli [rešerše | kategorie: Vliv na zdraví | EkoList | Radana Císařová | 1. 11. 2001] [tisk] Výsledkem nedokonalého spalování benzínu a nafty jsou výfukové plyny plné toxických látek. K nejnebezpečnějším patří jedovatý oxid uhelnatý (CO), který se váže na krevní barvivo a zamezuje okysličování důležitých orgánů. Dále to jsou např. rakovinotvorné polycyklické uhlovodíky (VOC). Oxidy dusíku (NOx) nám pak padají na hlavu ve formě kyselých dešťů - snižují odolnost vůči virovým onemocněním a vedou k poškození dýchacích cest.
Podobné účinky mají také oxidy síry (SO2). Olovo (Pb) negativně ovlivňuje nervový systém a žlázy s vnitřní sekrecí. Vzniklý přízemní ozón (O3) ničí dva mimořádně významné druhy plicních buněk. Jedny se starají o čistotu vzduchu a odstraňují z něj nečistoty a druhé o přívod kyslíku do krve. To vede k podráždění sliznic, produkci hlenu, poruchám dýchání, bolestem hlavy a únavě, k dýchacím onemocněním a astmatickým záchvatům.
Spálením jednoho litru benzínu vznikne 2,4 kg CO2, spálením stejného množství nafty dokonce 2,7 kg CO2. Katalyzátory sice dokáží odstranit CO, uhlovodíky, NOx a pevné částice, ale bohužel začínají pracovat až po dostatečném zahřátí motoru. Konkrétně je to po 4 km jízdy, takže ve městech, kde je čtvrtina cest kratší, nám katalyzátor moc nepomůže. Také výroba katalyzátoru není bez problémů, vzniká při ní 2,5 t odpadu. Negativním efektem katalyzátorů je, že zvyšují produkci jednoho z nejvýznamnějších skleníkových plynů, CO2.