Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Šlápota
[plný text článku | kategorie: Vliv na životní prostředí – svět | Víkend HN | František Koukolík | 18. 1. 2002] [tisk]
Lidé musí jíst, a za tím účelem si pěstují potraviny. Také potřebují dřevo, takže kácejí lesy. Někde musí bydlet, tím pádem staví města a vesnice. Dopravují se, budují tedy dálniční systémy, letiště a železniční sítě. Ohřívají se, vyrábějí všechno možné a jezdí v automobilech, pálí tudíž dřevo, uhlí a naftu. To všechno znamená tlak na prostředí, v němž žijí. Dejme tomu, že se tento tlak vyvíjený na vlastní prostředí druhem Homo sapiens stupidus pojmenuje ekologická šlápota, neboli ecological fooprint. Nic proti tomu, jenže příliš mnoho šlapání v poli způsobí, že se mnoho neurodí, systematické šlapání v trávníku udělá holinu, stejně jako příliš mnoho horských kol v městském lesoparku postupně vyrobí z hezkého prostředí něco podobného tankodromu. Ekologická šlápota se měří v plošných jednotkách, protože jak pěstování potravin, tak absorpci oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu obviňovaného z ohřívání atmosféry, lze přepočítat na biologicky produktivní plochu. Jednoduše řečeno: Čím víc jako jedinec, vesnice, město, stát spotřebujete potravin, čím víc jezdíte v autě, čím víc spotřebujete čehokoli, tím je vaše ekologická šlápota do trávníku jménem Země větší. Jedna jednotka ekologické šlápoty se rovná jednomu hektaru biologicky produktivní plochy, jejíž produkce odpovídá světovému průměru. Jak známo, běžné průměry jsou záludnost sama, neboť orná půda, kde se pěstuje obilí, má podstatně vyšší biologickou produktivitu než les, jehož biologická produktivita je na oplátku vyšší, než je produktivita pastviny a ta je zase vyšší než je biologická produktivita moře v pobřežních oblastech a dalších lovištích. Odborníci proto praví, že se jedna jednotka ekologické šlápoty rovná průměrné světové biologické produktivitě 0,3 ha orné půdy, nebo 0,6 ha lesa, nebo 2,7 ha pastvin anebo 16,3 ha moře, z čehož plyne, že 1 hektar vysoce plodné ornice odpovídá většímu počtu jednotek "ekologické šlápoty" než 1 hektar chudé půdy. Suchozemské plochy se řadí podle toho, jak jsou s to tvořit biomasu. Moře se měří podle toho, jak je s to tvořit bílkoviny pro lidi. Výhodou jednotek je, že umožňují porovnávat velikost ekologické šlápoty v různých zemích - každá země má svůj poměr ornice, pastvin, lesů, případně mořské plochy, každá vyrábí odlišné množství oxidu uhličitého, zemědělská produktivity v různých zemích je také velmi rozličná. Jestliže chce žít, pak v nějaké míře šlapat do trávníku jménem Země druh Homo sapiens musí. Země trávník dosud vždy obnovila - v případě mnoha místních katastrof. Než toho šlapání bylo tolik, že obnovovací schopnost překročilo. Což se druhu Homo sapiens jako celku tak asi před dvaceti lety povedlo, čímž se rychleji, než by si kdokoli pomyslel, začal vyvíjet na druh Homo sapiens stupidus. V roce 1996 bylo na světě 5,6 miliardy lidí. Na každého z nich připadalo 0,2 ha ornice, 0,8 ha pastvin, 0,6 ha lesa a 0,5 ha produktivního moře. Dejme tomu, že by se druh Homo sapiens stupidus rozhodl nechat ostatním druhům života 10 procent biologicky produktivní plochy. Na jednoho člověka by připadly 2 jednotky ekologické šlápoty. Jenže v roce 1996 měřila průměrná ekologická šlápota každého člověka na Zemi 2,85 jednotky. Podle těchto měření druh Homo sapiens stupidus překročil biologicky produktivní plochu připadající na každého svého příslušníka a žije na vrub blízké budoucnosti, tedy svých vlastních dětí. Už jsem řekl, že průměry jsou záludnosti. Jak je druh Homo sapiens stupidus téměř jednotný biologicky, tak je rozmanitý kulturně. Tím pádem jsou vysoce rozmanité i druhy jeho stupidity. Na jednoho příslušníka Spojených arabských emirátů připadá asi 16 jednotek ekologické šlápoty, na jednoho Singapurce, stejně jako na jednoho občana USA něco přes 12 jednotek, na jednoho Čecha více než 6, na Slováka více než 5, na Ekvádorce, Ázerbájdžánce a Kubánce asi 2,2, ti jsou tedy na pomyslné čáře průměru. Následují desítky států, kde je plocha ekologické šlápoty hluboce pod čarou. Jestliže se ekologická šlápota nakreslí jako obdélník, jehož výška odpovídá tlaku na prostředí a šířka počtu lidí v nějakém místě, zjistíte, že je ekologická šlápota průmyslově rozvinutých zemí - v tomto případě států OECD - přibližně pětkrát větší, než je šlápota všech ostatních zemí světa společně. V tuto chvíli spousta lidí asi poznamená, že si přeju, abychom byli všichni chudí jako v subsaharské Africe. To ovšem není pravda. Smyslem výpočtu ekologické šlápoty není dosažení globální chudoby ve jménu přežití druhu, ale rovnováhy mezi tlakem na prostředí a obnovitelností biologických zdrojů planety. Máme-li jako druh přežít, musí být ekologická šlápota menší, než je biologická kapacita Země. Co s tím? Nic jednoduchého už pro úvahy, natož pro praxi, nemají-li obecná doporučení narazit na politickou realitu. Například Švédsko má nadprůměrně velkou ekologickou šlápotu, biologickou kapacitu však ještě větší. Egypt má ekologickou šlápotu podprůměrnou, biologickou kapacitu ještě menší. Jestliže by každý člověk na Zemi žil jako Švéd, nepřežijeme, jestliže by každý člověk vedl život jako Egypťan, nepřežijeme také. Jako by se druh Homo sapiens stupidus s veškerou technologickou dokonalostí a vrozenou politickou moudrostí začal urychleně vyvíjet do druhu Homo stupidus stupidus. Za předpokladu, že uvedená měření a jejich výsledky platí. Přál bych si, aby neplatily, bojím se, že v nějaké podobně přece jen platí.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu