Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Soužití automobilů s přírodou
[rešerše | kategorie: Vliv na životní prostředí – svět | AutoProfi | M. Mlejnková | 23. 1. 2002] [tisk]
Jaké odpovědi vás napadnou, uslyšíte-li otázku "Kdy je automobil přátelský k životnímu prostředí ?" Jistě se zmíníte o škodlivinách obsažených ve výfukových plynech, a jestli se zamyslíte ještě více, neopomenete dodat výhody plynoucí z využívání lehkých materiálů. A dále?
Odpověď na tuto otázku po dobu jednoho a půl roku hledal tým sestavený z pěti odborníků na životní prostředí, který vedl Dr. Matthias Finkbeiner. Automobilka MercedesBenz dala v plen jejich bádání svůj model třídy S se zážehovým motorem o objemu 3,2 litru, na jehož základě bylo prozkoumáno více než tisíc výrobních procesů a komponentů a co nejpřesněji propracovány dva tisíce látkových toků, které provázejí celý život automobilu. Postup, jakým byly hodnoceny vstupy, produkty a jejich vliv na ovzduší během jejich služby, byl přesně dodržován podle mezinárodně uznávaných norem ISO 1404. Správnost výsledků následně překontrolovali nezávislí experti. Za tuto příkladnou přesnost a úsilí tým obdržel od automobilové společnosti DaimlerChrysler cenu Environmental Leadership a od společnosti American Society of Automotive Engineers (SAE) mezinárodní cenu Environmental Excellence in Transportation za rok 2001. Život automobilu začíná těžbou nerostných surovin. Ty jsou poté dopraveny do továrny, což stojí mnoho energie a svým dílem to zatěžuje naše ovzduší. V továrně probíhají velmi složité a na energii náročné výrobní procesy, jejichž výsledkem je základní materiál ocel, hliník a plasty. Celý tento postup je však doprovázen neúměrně vysokou tvorbou emisí. Ze získaného materiálu pak postupně krok po kroku vznikají čím dál složitější produkty, jakým je třeba "esko" od Mercedesu. Ničivý vliv automobilu na kvalitu vzduchu většinou přichází na mysl až v souvislosti s jeho následující životní etapou. Vozy se v průměru dožívají 300 000 kilometrů a během své aktivní služby vytvářejí ohromné množství emisí oxidů uhlíku. Ve srovnání s emisemi vzniklými během výroby je ale tato fáze již "méně podstatná". Pro lepší představu ekologické stálosti jsou jednotlivé vozy mezi sebou porovnávány. Model S v tomto vyšel u značky Mercedes-Benz jako jeden z nejlepších. Přepočítáme-li základní spotřebu energie, dozvíme se, že u "eska" vyšla na 35,6 tuny nafty, což je o pět tun méně, než kolik spotřeboval jeho předchůdce. Hodnocení dalších vyrobených mercedesů z ekologického hlediska neprobíhalo již za tak striktních podmínek. Mnohem větší význam má spolupráce s odborníky na životní prostředí v oblasti vývoje nových automobilů. Zde je přímo neocenitelná a neměla by chybět, protože tito lidé zprostředkovávají globálnější pohled na přírodu a podle toho konzultují volbu materiálů a formování výrobních postupů. Zvažují ekologické vlivy všech důležitých rozhodnutí a tam, kde se nabízí více variant, zvolí takovou možnost, aby dopad na ovzduší a tím i na celé životní prostředí byl pokud možno minimální. Kromě toho poukazují na pro přírodu efektivnější zlepšení současných postupů. Ohled je samozřejmě brán i na další dva aspekty, kterými jsou technologie a ekonomie. Příkladem je zvážení správnosti využívání lehkých materiálů, jakým je například hliník, jehož spotřeba je sice nižší, ale na druhou stranu zpracování vyžaduje velké množství energie. A řešení? Například pro tavení oceli používat uhlí s nízkým obsahem síry, pro tvorbu hliníku zase takovou energii, jejíž výroba není doprovázena vysokým množstvím emisí. Názor odborníků v tomto stadiu je jedna věc, ale zásadnější je ochota výrobce nahradit současný postup jiným nebo nahradit používaný materiál. Příkladem je náhrada používaného magnézia pro výrobu různých komponentů takovou látkou, jejíž zpracování se obejde bez doprovodu sirných sloučenin. Každá výrobní fáze vytváří další a další tlaky na životní prostředí, produkty jsou spotřebovány a emise vytvořeny. Řešením není pouze využívání postupů méně náročných na energii, nýbrž jejich omezení na minimum. Toho lze dosáhnout recyklací. Někdy se jedná pouze o úsporu nahraditelných materiálů, jindy zase o šetrnou spotřebu vzácných surovin, jakými jsou měď, zinek, platina, nikl apod. Nezbytné je celý výrobní systém uzavřít do co nejtěsnějšího koloběhu, což je nejúčinnější a nejšetrnější opatření. Jsou-li přece jen nová výroba a zpracování nutné, pak by měly probíhat pouze tou nejdokonalejší technologií. Zřejmé to je kupříkladu u technologie filtrů, kdy již po deseti letech jejího zkvalitnění kleslo množství emisí při výrobě o jednu čtvrtinu. Potěšitelným zjištěním je i fakt, že stejně tak automobilová společnost - DaimlerChrysler spolupracuje s odborníky, kteří zde vyvíjejí nové nátěrové metody a propracovávají postup zpracování jinak nevyužitelných ojetých pneumatik na různé komponenty automobilu. Tým vědců ze Sindelfingenu sestavil dlouhý a podrobný seznam, v němž propracoval výše uvedenou otázku vlivu automobilu na životní prostředí, a navíc kromě toho potvrdil i správnost tvrzení, že ,,celek je vždy více než součet všech jeho jednotlivých částí ".

 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu