Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Skrytá bitva o Labe vrcholí
[plný text článku | kategorie: Vodní doprava – ČR | Lidové noviny | Jiří Loewy | 29. 1. 2002] [tisk]
Dlouholetý spor mezi Československou plavbou labskou a ekology spěje k vyřešení
Už nejméně deset let zuří konflikt kolem dolního toku Labe, aniž si toho česká veřejnost výrazněji povšimla. Jednou ze stran sporu je Československá plavba labská, podpořená zainteresovanými kruhy, druhou Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Labské pískovce, řada obcí, ekologických iniciativ a sdružení. Protože střety probíhají převážně v odborném tisku, v grémiích a za dveřmi ministerstev, neupoutaly ve větší míře ani zájem médií.
Teprve v listopadu 2001 se v některých ústředních denících začaly objevovat články s titulky Posudek pro ministra: Jezy na Labi nestavte, Vodní cestu k moři Kužvart neotevře, Jezy na Labi opět neprošly. Vyplývalo z nich, že poslední slovo ještě není řečeno. Vláda nemusí doporučení ministerstva životního prostředí respektovat a může stavbu jezů prosadit ve "veřejném zájmu".
Pohyblivé jezy
Pro Ředitelství vodních cest spočívá problém v tom, že úsek řeky mezi Ústím nad Labem a německou hranicí není uspokojivě splavněný. Po velkou část roku znemožňuje nízká hladina přepravu zboží. Umožnit celoroční lodní transport by měly dva pohyblivé jezy. Jez v Malém Březně by měl zvednout hladinu Labe v průměru o 1,5 metru, druhý, v Prostředním Žlebu, o 3,8 metru. Podle projektu se vzedmutí hladiny týká jen 11 kilometrů z celkové délky 40 km. Ekologicky nejvzácnějších lokalit by se změny neměly dotknout vůbec, podle dokumentace mají být dopady na životní prostředí minimální; podmínky na řece se údajně změní jen v bezprostřední blízkosti jezů. Na zbývajících 29 km mají rychlost proudu i výška hladiny zůstat na současných úrovních. Plavební stupně by měly podle ministerstva dopravy zlepšit plavební podmínky a zefektivnit nákladní lodní dopravu na tomto úseku. Přeprava zboží po Labi by se tak mohla z nynějších 1,3 milionu tun zvýšit na tři až čtyři miliony tun ročně. I když je podle ministra Schlinga začátek stavby v letošním roce "jen zbožným přáním", počítá fond dopravy už v roce 2002 na tyto účely s výdaji 285 milionů korun. Vodní stavby na Labi by měly být dokončeny v roce 2007 - s náklady ve výši 6,2 miliardy Kč ze státního rozpočtu. Podle strany prosazující jezy je to investice nanejvýš nutná: v sázce je zachování lodní nákladní dopravy na hlavní vodní spojnici ČR s mořem.
Ekologové v opozici Tyto argumenty narážejí na odpor ekologické fronty, v níž hrají vedle občanských iniciativ a sdružení (například Arnika Děčín) roli i některé české a saské polabské obce a Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Ekologové namítají, že obě stavby mají být situovány do chráněných krajinných oblastí (kromě Labských pískovců i CHKO České středohoří); jedna z nich leží jen pár set metrů od hranice Národního parku České Švýcarsko. Investiční záměr považují za "ničivý zásah do evropsky velmi cenného říčního ekosystému", poskytujícího útočiště ohroženým druhům rostlin a živočichů. Kromě starosti o flóru a faunu vyjadřují obavu z "nevratných zásahů do tohoto přírodně a krajinářsky cenného a zachovalého území". Když se v listopadu 2001 projekt projednával na veřejném slyšení v ústeckém domě kultury, byly oba tábory zhruba vyrovnané a publikem otřásaly emoce. Hlavním oponentem investorů byl Václav Petříček, autor ekologického posudku pro ministerstvo životního prostředí. Připomněl, že většina občanských sdružení a část obcí na obou stranách hranic se vyslovila proti projektu. Podle jeho názoru nelze žádným způsobem kompenzovat škody na životním prostředí, které by jezy způsobily. Na českém dolním Labi se zase po letech začíná dařit bobrům. To je dobrá zpráva, leč kvůli bobrům asi málokdo půjde na barikády. Pro hospodářské a technické problémy labské plavby nutno mít pochopení. Ne však za jakoukoli cenu. Rozhodně ne za cenu nenapravitelných škod, hrozících unikátně romantické krajině labského kaňonu, ojedinělého přírodního útvaru u nás. Sousedství pohádkové říše pískovcových skal, které kdysi tvořily mořské dno, se těžko snáší s betonem. Jak to řešit?
Věc veřejná
V dnešním světě se na mnoha místech střetávají zájmy ekonomické s ekologickými. Není snadné nacházet vyvážená řešení vyhovující všem. Je ale nutno taková řešení problémů trpělivě hledat: ve veřejných diskusích. Ožehavé problémy se týkají všech, nelze je lhostejně přenechat jen expertům, natož politikům, byrokratům a lobbistům partikulárních zájmů. Českosaské Švýcarsko je kolektivním bohatstvím všech Evropanů, nejen Čechů a Sasů. Stejně jako Labe, Rýn, Dunaj a Odra. Nelze dobře říkat "odtud potud je to mé, nic vám do mé části toku není". Ostatně labské vody nezůstávají v Čechách - po dlouhé pouti Německem se vlévají do Severního moře u Cuxhavenu. Ne nadarmo investovali Němci do 36 čisticích stanic na českém Labi mnoho milionů marek: činili tak v dobře pochopitelném vlastním zájmu. Náhubky filtrů pro někdejší chrliče fenolů spolu se zrušením desítek jedových chýší na území bývalé NDR vytvořily příznivé podmínky pro regeneraci řeky. Podobně jako do Rýna i do Labe se vrací někdejší bohatá rybí populace, dokonce i choulostivý pstruh. Na 14. červenec 2002 se chystá u Itzehoe velká slavnost, v jejímž rámci vstoupí tisíce plavců po letech odříkání opět do vln Labe, už beze strachu z ekzémů. Jedovatá stoka se zvolna změnila v živý a zdravý tok - zásluhou mezinárodní spolupráce a úzké součinnosti ekonomů a techniků s ekology. Jednostranné diktáty nejsou k ničemu. Pro labský plavební problém je nutno najít rozumné řešení, kompromis přijatelný pro všechny, ekonomy i ekology. To ale vyžaduje veřejnou diskusi. Českou, ale i mezinárodní. Za několik málo let bude Labe po celé své délce jedním z důležitých toků EU. Počítejme s tím už nyní. A nestavme nikoho - vlastní ani evropskou veřejnost - před hotovou věc. Jsou s tím nedobré zkušenosti.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu