Zavedení plynových autobusů je v Plzni krokem zpět [plný text článku | kategorie: Alternativní pohonné hmoty | Plzeňský deník | Miroslav Klas | 16. 5. 2002] [tisk] Nedávno vedení města ústy náměstka primátora Kalouse prezentovalo snahy o zavedení autobusů na zemní plyn do městské hromadné dopravy. Díky v letošním roce nabídnutým subvencím od ministerstva životního prostředí by měly být nové ekologické plynobusy provozně výhodnější než naftové. Dovolím si však v souvislosti s plzeňskými podmínkami s panem Kalousem a ostatními zastánci projektu polemizovat o výhodnosti tohoto řešení. Již poměrně diskutabilní je považovat autobusy na zemní plyn za ekologická vozidla. Je sice pravda, že proti naftovým motorům mají nižší produkci spalin, ale nové řady naftových motorů se v posledních letech díky intenzivnímu vývoji svými parametry plynovým značně přibližují. V dohledné době je plánováno nahrazení většiny zatížených autobusových linek na Severní Předměstí a na Borská pole trolejbusy, což bude znamenat, že kromě linky č. 30 budou autobusy obsluhovat jen méně zatížené trasy. Takže ekologický přínos plynových autobusů na zbývajících linkách bude velmi malý. Za zcela zásadní však považuji stránku ekonomickou a provozní. S autobusy na zemní plyn či propanbutan se v České republice experimentuje již více než 10 let. Zkoušela je Praha a další města. Z ekonomických a provozních důvodů se neosvědčily. Jedinými městy, která dokázala plynofikaci svých městských provozů dotáhnout do konce, jsou Most a Havířov. Mostu to trvalo sedm let a dnes jsou nad výsledky značné rozpaky. V Havířově jsou na tom plynové autobusy podobně. Z ekonomických důvodů je jejich provoz omezován. Přestavba stávajících autobusů na pohon plynem je technicky velmi náročná a nákladná, stejně tak výroba nových autobusů. Jejich nákup a provoz musí být značně subvencován. Ministerstvo životního prostředí sice nabízí ze svých fondů podporu, ale vzhledem k množství zájemců a nejisté výši finančních prostředků plynoucích z neustále napjatých státních rozpočtů se může stát, že financování provozu spadne na městskou kasu. Navíc stejně jako v minulosti ani tentokrát není záruka, že státní podpora plynofikace autobusů vytrvá. Evropská unie a USA vzhledem k ekologické i dopravní situaci se velmi snaží o podporu pohonů na zemní plyn či jiná média. I přes ohromné státní subvence na jejich vývoj, nákup a provoz jsou výsledky opět rozpačité a největší životaschopnost projevují kupodivu nově obnovované a rozvíjené tramvajové a trolejbusové provozy. Co se týče nutného technického zázemí, které je odlišné pro klasické autobusy, je prezentována snaha jemu přizpůsobit prehistorický, stísněný areál ústředních dílen v Cukrovarské ulici trochu krátkozrakým řešením. Již řadu let se totiž připravuje přesun dílen a garáží do nového areálu na Jateční ulici a za této situace se jeví investice značných prostředků do instalace nových technologií v Cukrovarské ulici značně diskutabilní. Jestliže přece jenom k rozhodnutí investovat po dobu mnoha let stovky milionů korun do zavedení plynových autobusů v Plzni dojde, je tu ještě jedno riziko. Stávající tramvajový a trolejbusový provoz jsou citlivé na pravidelný přísun finančních prostředků na údržbu a obnovu. Pokud investice budou směřovat jinam, dojde k podstatnému zhoršení spolehlivosti a služeb. A slova od představitelů města o nových tramvajových a trolejbusových tratích budou stejné jako dnes: možná, jednou, příště, připravujeme. Doufám, že představitelé města dobře zváží všechna pro a proti, abychom jednou nemuseli na plynové autobusy v Plzni nazírat jen jako na jeden z památníků předvolební krátkozrakosti. Jde tak trochu o volbu: Český trolejbus na český proud, s kterým nyní nevíme, co s ním, či cizí autobus na cizí plyn, který nám stejně pořád kazí v Plzni vzduch.