Bezstarostná jízda končí [plný text článku | kategorie: Dopravní politika – svět | Ekonom | Václav Šmejkal | 27. 6. 2002] [tisk] Silniční doprava je dnes přerostlým otesánkem.
Tak se na ni alespoň dívají orgány Evropské unie. Po silnicích se přepravuje 44 % nákladů a dokonce 79 % osob. Silnice ucpané auty symbolizují individualismus a mobilitu moderní společnosti. Počet vlastníků aut vzrostl v EU od roku 1970 trojnásobně a každý rok se jejich řady rozšíří o tři miliony. Evropská komise odhaduje, že při zachování současných trendů stoupne přeprava těžkými nákladními vozidly do roku 2010 o 50 % oproti úrovni roku 1998. Mince má však také druhou stranu: Každý rok zemře na silnicích EU 41 000 obětí dopravních nehod. Každý den padne 10 hektarů na výstavbu silnic a parkovišť. Na emisích oxidu uhličitého, za které může doprava, se auta podílejí 84 procenty. Náklady na vnější efekty celkové dopravy, tzv. externality (znečištění, dopravní zácpy, nehody, hluk), vyčíslila Evropská komise již v roce 1995 na 250 miliard eur. Na silnice z toho připadá 90 %. Bílá kniha Evropské komise o budoucnosti dopravy se pokouší šlápnout automobilům na brzdu. Nynější převaha silnice by měla ustupovat jiným druhům dopravy, zejména železnici. EU se zároveň chce soustředit na hlavní negativní externality silniční dopravy: znečišťování životního prostředí, dopravní zácpy a nehodovost. Právní harmonizace by měla zaručit rovnou konkurenci nejen dopravců jednotlivých států, ale i různých způsobů dopravy. Evropská zájmová sdružení automobilistů a silničních přepravců, známá pod zkratkami IRU a ERF, se postavila dopravní koncepci EU na odpor. Uváděné problémy silniční dopravy pokládají za nemoci velkých aglomerací, které je třeba řešit komplexními opatřeními v rámci městského plánování, nikoli dogmatickým tažením za návrat nákladů i pasažérů ze silnice na železnici. Politikové EU balancují mezi oběma tábory. Jednou rukou chrání své dopravce, daňovými odpustky jim zlevňují naftu, administrativní šikanou od nich odhánějí nevítanou konkurenci a snaží se doma udržet, ba dále rozvinout výrobu automobilů. Rozhodující většina prostředků, které jdou ze společných fondů EU na výstavbu infrastruktury, stále směřují do nových dálnic, mostů, obchvatů a tunelů. Druhou rukou stejní politikové omezují automobilovou dopravu ve městech, vyhánějí z nich neekologické motory a lákají obyvatele na alternativní druhy dopravy.