Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Voziti kosy zakázáno...
[plný text článku | kategorie: Automobilismus – ČR | Svět motorů | Zdeněk Svátek | 18. 12. 2002] [tisk]
Historie pravidel silničního provozu
Pravidla silničního provozu každý více či méně zná a setkává se s nimi denně. Jak se ale vyvíjela?
Důsledkem bouřlivého rozvoje světové ekonomiky v 19. století se stal provoz na cestách živější. Musely být proto přijaty různé předpisy, které zpočátku upravovaly výlučně provoz nemotorových vozidel a později byly doplněny o další předpisy pro řidiče motorových vozidel.
V období monarchie
Platnost předpisů se v jednotlivých státních útvarech i jejich částech lišila. Nás samozřejmě zajímají české země. První řád silniční policie byl přijat v roce 1866 pod č. 47 a platil pro Království české, kromě hlavního města Prahy. Dále následoval zákon pro silniční policii Moravy a ještě později
i Slezska. "Řidičům" pak nakazovaly:
* "Veškeré povozy bez rozdílu mají, pakli zvláštní okolnosti výminku nepožadují, na každé silnici jezditi na levé straně dráhy vozové, vlevo vyhýbati a vpravo předjížděti, a vozům předjíždějícím a nebo vstříc přicházejícím bez všelikého zdráhání ustoupiti. Vozům, v kterýchž jedou členové nejvyššího dvora (tj. císařské rodiny - pozn. autora), musí vyhnouti každý povoz, i byť by opustiti musel levou stranu dráhy."
* "Co nejpřísněji zakázáno jest kočím, při jízdě spáti na vozích."
* "Práskání v uzavřených osadách jest nadobro a venku na silnici tehda zakázáno, když okolo jede povoz, jakož i také když okolo se žene dobytek (toto ustanovení má na zřeteli práskání bičem)."
* "Krmiti na silnici před hospodami, přičemž se silnice zúžuje a znečišťuje, jest zapovězeno (tím autoři měli na mysli krmení tažných zvířat)."
Skutečně kuriózní je ustanovení o hmotné zainteresovanosti na zjišťování a postihu dopravních přestupků.
V jednom z uvedených zákonů můžeme nalézt toto pravidlo, které přímo vybízelo k udavačství:
* "Osoby dohlížející na silnice, které nenáležejí do kategorie úředníků, jakož také osoby jiné, které přestupky oznámí, mají právo žádati, aby z vybraných pokut peněžných za výlohy a maření času s tím spojené dána jim byla náhrada, která nanejvýš obnášeti může polovici pokuty. Jinak odváděti se mají pokuty do pokladnice chudých v té obci, v které byl trestní nález vynešen, a když nález vynesl politický úřad okresní, do pokladnice chudých v té obci, na jejímž území trestný čin byl spáchán."
Mezinárodně platná pravidla
Na přelomu 19. a 20. stol. byl provoz motorových vozidel tak silný, že bylo nezbytné stanovit jednotná pravidla silničního provozu na mezinárodní úrovni a tím vytvořit podklad pro předpisy jednotlivých států. Stalo se tak 11. 10. 1909 na mezinárodní pařížské konferenci a výsledkem byla Mezinárodní smlouva o jízdě automobily, platná i na našem území. Určovala například, že:
* "Zařízení automobilu musí býti spolehlivé a musí býti provedeno tak, aby zamezilo, pokud jest možno, každé nebezpečí ohně nebo výbuchu, nesmí plašiti svým hlukem zvířata jízdná nebo tažná, nesmí způsobovat žádné jiné nebezpečí pro silniční vozbu a obtěžovati dýmem nebo parou příliš mimojedoucí."
* "Řidicí páky automobilu musí býti tak umístěny, aby řidič mohl s nimi jistě zacházeti, aniž se tím jeho pozornost od cesty odvrátila."
* "Řidič musí míti vlastnosti, které skýtají dostatečnou záruku pro veřejnou bezpečnost."
Ještě než tuto smlouvu v roce 1926 nahradila Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, platil na našem území od 22. 5. 1919 do 10. 3. 1921 v důsledku mimořádné situace způsobené válkou Vládní zákaz pro využívání soukromých automobilů (včetně tříkolek a motocyklů).
Zásady upravující silniční provoz jednotným způsobem na celém území Československa byly přijaty teprve v roce 1935 a pamatováno bylo již i na ochranu životního prostředí:
* "Vozidlo nechť jede vždy, zejména však v uzavřených osadách a v blízkosti lidských obydlí, způsobem co nejtišším." Maximální povolená rychlost v osadách v této době činila 35 km/h. Kouřit za jízdy zákon zakazoval řidičům všech motorových vozidel. S rokem 1938 přišlo také opatření Stálého výboru o směru dopravy na veřejných silnicích a cestách, které od následujícího roku zrušilo levostranný provoz a zavedlo provoz pravostranný. Tvrzení, že příčinou změny provozu byly nacistické okupační úřady, je tak mylné.
Okupace Německem
Po příchodu nacistů do České republiky 15. 3. 1939 bylo přijato nové vládní nařízení o jízdě motorovými vozidly. Jednalo se v podstatě o převzetí říšskoněmeckých předpisů, které pro nás přinesly mimo jiné tyto novinky:
* "Kdo nedbá dopravních předpisů, je na předvolání dopravněpolicejního úřadu nebo orgánů jím zmocněných povinen zúčastnit se vyučování o chování v silniční dopravě."
* "Dopravněpolicejní úřad může držiteli vozidla uložit pro jedno nebo více vozidel vedení knihy jízd, nebylo-li po dopravním přestupku možné zjištění řidiče vozidla."
* "Při zabočování na jinou silnici je třeba jet napravo v malém, nalevo ve větším oblouku."
* "Nošení a vožení nechráněných kos na veřejných silnicích je zakázáno."
Některá ustanovení nových pravidel silničního provozu jsou odrazem změněných politických poměrů v českých zemích. Ve výčtu vozidel, která byla osvobozena od dodržování pravidel, pokud to vyžaduje plnění jejich výsostných úkolů, jsou jmenovitě uvedeny i pohotovostní oddíly SS a strážní sbory SS.
Po nástupu komunistů
Vydání nových dopravních předpisů po osvobození republiky doprovázela účelově zaměřená politická kampaň. Zvyk tehdejší doby byl dělat z jakékoliv otázky, byť čistě odborné, politickou záležitost: "Přes určité úspěchy v dopravě máme zde stále velmi mnoho vážných příčin k znepokojení. Je to předně často se opakující zpožďování jak dopravy osobní, tak i nákladní. Jsou to dále neobyčejně často se opakující dopravní poruchy a neštěstí, které podkopávají důvěru našeho občanstva k odpovědným a výkonným orgánům dopravy. Uvážíme-li k tomu, že doprava je obzvlášť citlivé místo pro nepřátelskou sabotáž a diversi - pak není zajisté od věci, jestli i z tohoto místa vyzveme všechny skutečné komunisty v dopravě, aby přísným a disciplinovaným plněním svých povinností jakož i zvýšenou ostražitostí ve službě dbali o řádný chod dopravy a pomáhali odhalovat vědomé škůdce a sabotéry. Musíme zavést přísný pořádek do dopravy." Tato slova pronesl tehdejší předseda KSČ a prezident republiky Klement Gottwald na jednom ze zasedání ústředního výboru. A i když bylo nové vydání právních předpisů pro silniční provoz oficiálně zdůvodňováno zavedením celostátně jednotných úprav roztříštěných předpisů, čerpáno při tom bylo ze sovětských, platných zejména v Moskvě a Kirovské oblasti.
A co lze v těchto pravidlech považovat za novinku?
* „Řidiči se ukládá dát k dispozici vozidlo dopravním orgánům, požadují-li je k pronásledování podezřelých osob, k dopravě osob, jimž je okamžitě třeba lékařského ošetření, nebo k jízdě na místo dopravní nehody či živelní pohromy.“
K podstatnému zlomu ve vývoji české dopravní legislativy dochází v roce 1953. Politické byro ÚV KSČ rozhoduje - opět na základě sovětských zkušeností - o zřízení dopravních inspektorátů jako složky Veřejné bezpečnosti. Zároveň přibývá také několik novinek v pravidlech:
* „Řidič je povinen jet tzv. zvláště mírnou rychlostí, kterou se rozumí rychlost do 15 km/h.“
Pravidla uvádějí typické provozní situace, kdy je třeba tuto rychlost dodržet: při jízdě podél průvodů, přes přechody pro chodce...
* „Za dopravní přestupek může dopravní inspektorát uložit písemné pokárání, vyměnit kupón, který tvoří přílohu řidičskému průkazu a do něhož se proděravěním vyznačují uložené tresty, za kupón vyššího čísla nebo pokutu do 600 Kč. Závažnější přestupky projednává tříčlenná komise dopravního inspektorátu, která kromě pokárání nebo výměny kupónu může uložit pokutu do 2000 Kč. Vedle těchto trestů může komise odejmout řidičský průkaz dočasně nebo trvale.“
Motoristická anketa
Vyhláška vydaná ministerstvem vnitra 1. 1. 1961 a platná do 31. 12. 1966 vznikla na základě ankety motoristům, kterou ministerstvo uspořádalo. Podle dotazovaných byla četná ustanovení pravidel z roku 1956 zbytečně složitá. Jiná během doby vzhledem k technickému pokroku vozidel zastarala a další připouštěla nežádoucí dvojí výklad nebo byla ve formulaci nejasná. Při změnách se tentokrát přihlíželo k předpisům v cizích státech s rozvinutým silničním provozem.
Od 15. října 1956 do 31. 12. 1966 platila v Praze vyhláška Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. Z hlediska právního to byla do jisté míry kuriozita, protože tento právní předpis pozměňoval pro území Prahy celostátně platná pravidla silničního provozu:
* "Kontrolující orgány mohou zakázat v Praze jízdu vozidlům, která jsou znečištěna nad obvyklou míru."
* "Stání vozidel na ulicích přes celou noc, pokud se tím má nahradit garážování, není dovoleno. K tomu účelu musí být použito parkovišť nebo zvlášť označených prostorů."
* "Jsou jmenovitě stanoveny ulice ve vnitřní Praze, na kterých není dovoleno stát."
Novinkou v pravidlech se pak roku 1967 stala povinnost být za jízdy mimo obec připoután bezpečnostním pásem a v roce 1989 se tato povinnost rozšířila i na jízdu v obci.
Dnešní zákon
V současnosti upravuje silniční provoz, dnes nazývaný provozem na pozemních komunikacích, zákon č. 361/2000 Sb. Doposud byl pětkrát (!) doplněn a upraven. Jeho obsah jistě každý motorista zná, zajímavostí je pak vrácení agend týkajících se provozu na pozemních komunikacích z ministerstva vnitra a policie ČR na ministerstvo dopravy a spojů a okresní úřady (případně magistráty).

Vývoj rychlostních limitů na našich vozovkách pro osobní automobily

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu