Vodíkové autobusy nebudou škodit [plný text článku | kategorie: Alternativní pohonné hmoty | MF Dnes | Josef Tuček | 3. 8. 2002] [tisk] Autobusy, které budou jako palivo používat vodík, začnou příští rok pokusně jezdit v devíti evropských městech. Projekt, na nějž finančně přispívá Evropská unie, má za úkol zjistit, zda je to schůdná cesta ke snížení škodlivých zplodin v ulicích.
Nová vozidla nastoupí svoji službu od příštího roku na trasách veřejné dopravy v Londýně, Madridu, Barceloně, Amsterdamu, Hamburku, Stuttgartu, Stockholmu, Luxemburgu a portugalském Portu. Zatím ovšem pouze v počtu tří autobusů v každém městě. Tamní zdravotní úřady jsou nespokojeny s kvalitou vzduchu, který dýchají místní obyvatelé. Dopravní podniky proto přemýšlejí, zda s tím dokážou něco udělat. Jako v kosmických lodích
Autobusy budou využívat palivové články, v nichž se vodík a kyslík přeměňují přímo v elektřinu, teplo a vodu. Elektřina pohání motor vozidla, z výfuku do okolního ovzduší vychází neškodná vodní pára a jen prakticky zanedbatelné množství znečišťujících látek. Právě palivové články se považují za velmi efektivní způsob získávání elektřiny, protože dosahují osmdesátiprocentní účinnosti. Tvoří je dvě elektrody, z nichž k jedné je přiváděn vodík a ke druhé kyslík. Elektrody jsou od sebe odděleny tenkou plastovou membránou potaženou platinou, která urychluje reakci, při níž vzniká potřebná elektrická energie. ”Vodík si musí vozidlo vézt s sebou v nádržích, kyslík bere přímo z okolního vzduchu,” uvádí Gitta Oldendorffová z kanadské společnost Ballard, která palivové články pro autobusy vyrábí. Palivové články se už dlouho používají v kosmických lodích. Nejenže dodávají elektřinu, ale astronauti využívají vzniklou vodu jako pitnou. Ale je pravda, že to byl právě výbuch v kyslíkové nádrži palivového článku, který v roce 1970 málem zničil kosmickou loď Apollo 13. Nevýhodou palivových článků je stále jejich vysoká cena daná používáním katalyzátorů z drahých kovů, jako jsou platina nebo palladium. Kilowatt výkonu zajištěný palivovým článkem je třikrát až šestkrát dražší než kilowatt výkonu naftového motoru. Nicméně konstruktéři doufají, že se jim podaří palivové články vyrábět i levněji. Největší ekologické zlo
Projekt ekologických autobusů v evropských městech dotovala Evropská komise sumou 18,5 milionu eur (přes půl miliardy korun). V průběhu dvou let experimentu se má zjistit, zda budou vodíkové autobusy spolehlivé, i vyzkoušet možnosti bezpečného skladování vodíku. Pak se teprve rozhodne, zda stojí za to dnešní vozidla postupně vyměnit. Právě automobilová doprava se ve vyspělém světě stala největším ekologickým problémem sou časnosti. Nejhoršímu zabránilo v uplynulých letech povinné zavedení bezolovnatého benzinu a katalyzátorů, které odstraňují většinu škodlivin z výfukových plynů.
Ani tak však automobilové zplodiny stále nejsou zdravotně zcela bezpečné. Pro lidské plíce je zřejmě nejhorší vdechování velmi malých tuhých částeček a také oxidů dusíku a těkavých organických sloučenin. Sluneční záření pak způsobuje, že z oxidů dusíku a těkavých sloučenin vzniká takzvaný přízemní ozon. Ten pak poškozuje plíce lidí, kteří jej vdechují. (Přízemní ozon se liší od ozonu vysoko nad našimi hlavami, který je velmi užitečný, protože tam filtruje škodlivé složky slunečního záření, jež by jinak ohrožovaly naši kůži a oči.) Spalováním benzinu nebo nafty navíc vzniká oxid uhličitý, který přispívá ke zvětšování vrstvy skleníkových plynů, jež rozehřívají zeměkouli. Evropská unie se zavázala k jejich výraznému snížení. I v tom by tedy autobusy na vodík mohly být přínosné.
PŘÍLIŠ MNOHO ZPLODIN. V dýmu z výfuků autobusů a automobilů jsou malé tuhé částečky a organické sloučeniny, které při vdechování narušují lidské plíce. Z exhalací ze spalovacích motorů navíc ve slunečných dnech vzniká přízemní ozon, který rovněž škodí lidskému zdraví. Nový typ autobusů poháněných vodíkem by mohl být řešením.