Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Na plný plyn
[plný text článku | kategorie: Vliv na životní prostředí – ČR | Reflex | Petr Holec | 3. 10. 2002] [tisk]
Měla to být velká sportovní událost, svátek všech milovníků terénních motorek. Oslava technické zručnosti a pokoření přírody člověkem. Po dlouhých letech se k nám vrátila mezinárodní Šestidenní, soutěž, v níž přes pět stovek jezdců z celé Evropy kroužilo přírodou v okolí Jablonce, aby se vždy večer vrátili vyčerpáni tam, odkud ráno vyjeli. Místo oslavy technické zdatnosti se závody zvrtly v menší organizační chaos, větší negativní publicitu a noční můru ekologů.
Přitom střetu s ekologickými aktivisty mohli organizátoři předejít, kdyby tratě na několika místech nevedly přímo po hranici chráněných oblastí v Jizerských horách či Krkonoších. Že jsou terénní motorky - v tomto případě endura - brutální k přírodě, není žádná novinka. Nakonec právě proto, aby nad ní zvítězily, se silné stroje konstruují a právě proto je tolik mužů miluje. Stejně tak každý, kdo kdy viděl mašinu s drapákem v akci, ví, že po ní v zemi zbude jen hluboké koryto, ve vzduchu pach spáleného benzínu a gejzír hlíny. Co tedy se soutěžemi? Pokud necháme stranou eventualitu zahnat tento sport do ghetta stálých okruhů, pak se lze pokusit o rozumný kompromis dvou jinak nesmiřitelných táborů: motobenzínové lobby a ekologů, pro něž bývá příroda nedotknutelná. Problému si jsou ostatně vědomi i organizátoři, kteří vyčlenili na uvedení tratí do původní podoby čtyři milióny korun a proti případným ekologickým škodám se pojistili. "Všude tam, kde se závody jedou, uvedeme přírodu do původního stavu," obhajuje konání Šestidenní Václav Vodochodský, zkušený pořadatel odpovědný právě za tratě závodu.
"Motokros se tady v okolí pravidelně jezdí už několik let a běžte se podívat na místo bývalých tratí. Nic tam neuvidíte, nic nepoznáte. Vše je v pořádku. Osmdesát procent tratí Šestidenní máme nahraných na video, abychom mohli později doložit, že jsme žádnou škodu nezpůsobili." Nicméně i on připouští, že původně tratě vedly po chráněných územích a že by se pro terénní motorky dala najít lepší lokalita než citlivá příroda Jizerských hor nebo Krkonoš. "Samozřejmě že bychom závody radši pořádali někde jinde, kde se bude například stavět dálnice nebo něco těžit. Ale kde? Nikdo už nevidí, že jsme v rámci příprav třeba uklidili divokou skládku, kterou okres nechával být." Když se ptám na petici, na niž ekologové sbírají podpisy, odpovídá, že o žádné neví, a kontruje vlastní peticí občanů na podporu závodů, na níž prý mají už deset tisíc podpisů.
HRÁDEK
Z dálky vypadá Jakub Vydra jako voják raněný na hlavě. V maskáčích a s bílou šálou kolem hlavy stojí v sychravé zimě v údolíčku u Hrádku nad Nisou, pokuřuje a přes lennonky smutně pozoruje, jak se údolím řítí jeden jezdec za druhým. Vydra je jedním z několika desítek dobrovolníků, které organizace Děti Země angažovala na hlídkování na dvaceti "nejspornějších" úsecích trati, kde podle ekologů závody ohrožují přírodu nejvíc. Jezdci tu rychle vyjíždějí z lesa, aby v krátkém a prudkém protisvahu zatočili mezi stromy o víc než devadesát stupňů doleva. Zrádný úsek je technicky velmi náročný a spousta jezdců kopec nevyjede nebo spadne. Od zoufalých pokusů vyškrábat se s protočeným zadním kolem nahoru zejí mezi stromy dvě téměř metrová koryta, v nichž prosvítají drapákem čerstvě přesekané mohutné kořeny stromů. "Tak například tyhle stromy se z toho už nevzpamatují," komentuje lapidárně situaci Vydra, sám člen ekologického sdružení.
Nejsou to pouze ekologové, kdo v Šestidenní nevidí vhodnou zábavu do přírody. Podobný názor mají i někteří majitelé pozemků, po nichž chtěli organizátoři původně tratě vést. Například Lesy České republiky závodníky nepustily na svoje pozemky vůbec. Následky ilustruje dlouhý rovný úsek za prudkým výjezdem. Jezdci tu doslova letí na hranici pole a lesa. Během roční přípravy závodu se totiž změnil majitel pole a nový vlastník, jenž široký lán osel pšenicí, logicky odmítl jezdce na svůj pozemek pustit. Organizátoři se tak dostali do kleští, kdy je z pole vytlačovali zemědělci, zatímco od lesa zase ekologové. Výsledkem je kompromis: trať vede tak trochu obojím, ovšem až ekologické hlídky údajně pořadatele den před startem donutily, aby ochrannou pásku vymezující trať (za vybočení mají jezdci dostávat trestné body) natáhl i ze strany lesa a ochránil tak stromy.
"Původně vedly trasy několika národními parky, ale nakonec se ekologickým organizacím a zástupcům státu podařilo závody z těchto lokalit vytlačit," vysvětluje Vydra, jenž se jednání s pořadateli osobně účastnil. "Důležitou roli sehrály okresní úřady (Liberec, Jablonec, Semily), které si jako podmínku daly právě to, že trať nepovede chráněným územím. Nakonec jsme vytipovali asi dvacet míst, jako jsou třeba přejezdy vody nebo bažin, kde hlídkujeme." Ještě než jsem Vydru (v oranžové vestě ekologa) nechal klepat kosu se členem pořadatelské služby (v modré vestě), jenž se neúspěšně snažil zapsat číslo jezdce mizejícího v prachu, aby mu udělil trestné body, zeptal jsem se, jak hodnotí druhý den závodů z pohledu ekologa. "Musím říct, že celkově jsem to spíš čekal horší."
BOJOVKA
Šestidenní je velký podnik s mnohamiliónovým rozpočtem a zájmy sponzorů. Přitom jen málo lidí chápe její systém. Stovky jezdců celé dny krouží po více než stokilometrových okruzích, nejde však jen o to, přijet do cíle co nejdřív. Na trati jsou jak rychlostní kontroly, v nichž se měří rychlost, tak průběžné kontroly, jimiž závodníci musí projet v určitém časovém limitu: ani o vteřinu dřív, ani později. A největší kouzlo a dobrodružství (přestože žádný z jezdců samozřejmě nemá čas kochat se krásami přírody) spočívá právě v tom, že do poslední chvíle utajovaná trať vede neznámou přírodou, takže žádný z jezdců neví, co ho čeká za nejbližším stromem (kromě ekologické hlídky, samozřejmě). Objektivně vzato se tedy pořadatelé musí do principiálního sporu s ekology dostat vždy. Jde jen o míru tohoto střetu. A právě ta překročila podle ekologických aktivistů v severních Čechách rozumnou mez. Není to ale pouze konflikt sport versus příroda, co dělá ze Šestidenní tak viditelný a také slyšitelný terč.
Za prvé: závodí družstva, jejichž členové na okruh vyjíždějí postupně, takže nejen trať, ale vzhledem k tomu, že se jede za plného provozu, i přilehlé silnice a vesnice jsou permanentně plné závodníků a rámus túrovaných motorů téměř neutichá. Za druhé: závody přitahují stovky amatérských fanoušků na motorkách, kteří se neoprávněně a mnohdy neohleduplně pohybují na trati i v bezprostředním okolí. Tím pochopitelně štvou nejen už dost rozzuřené ekology, ale i některé místní a policisty. Ti je totiž mají kontrolovat, jenže jich samozřejmě není dost, takže je štvou i ekologové, kteří jim neustále volají, aby přijeli zasáhnout právě na jejich místo. "My nemůžeme černé jezdce kontrolovat," vysvětluje Radko Ječmínek, vstřícný, umírněný muž, jenž má na starost public relations Šestidenní. "To musí dělat policie, která si sama stanovila, kolik lidí bude potřebovat." Hezká slova. Jenže když uvážíme, že s výjimkou policejních stanic neexistuje snad v Česku místo, které by i bez stovek mnohdy neukázněných motorkářů netrpělo chronickým nedostatkem policistů, je jasné, že podobné vysvětlení v praxi nemůže příliš fungovat.
RADČICE
A taky že nefunguje. Se Simonou Jašovou z Dětí Země, koordinátorkou ekologů během Šestidenní, oblečenou v zelené bundě, jedeme do Radčic u Liberce. Trať tu na okraji lesa prudce stoupá po cestě a podél louky vede až na kopec. Tam vykrouží v lese patřícím armádě smyčku, než se opět vrátí na louku a nadobro zmizí v nedohlednu. Když se Jašová zadívá na jezdce na řvoucích motorkách, neuvidíte v jejích očích ani tak nenávist, jako spíš rezignaci a totální nepochopení, že někdo něco podobného může myslet vážně.
Sama Jašová, jež původně bojovala za to, aby se tady Šestidenní vůbec nejela, svůj stav popisuje jako zdeptání. Když se ptám na petici občanů na podporu závodů, na níž pořadatelé údajně mají tisíce podpisů, říká, že ji neviděla, a kontruje vlastní peticí. Zatímco stoupáme nahoru, pro létne tratí i několik černých jezdců, kteří se odlišují tím, že mají buď úplně jiná, nebo vůbec žádná čísla. Dole ve vesnici sice stojí policisté, ale to je asi tak vše, co s tím dělají. Tedy kromě toho, že jako většina mužů obdivují motorky a um jezdců. "Pořadatelé se vůbec nenamáhali zabránit jezdcům v jízdě přes louku. Udělali to až na naše upozornění a potom, co jsme jim v tom včera bránili vlastními těly," vysvětluje Jašová. Na kopci je menší pořadatelské i fanouškovské stanoviště s avií a reproduktory s neidentifikovatelným rockem. Je to bizarní scenérie. Kdo kdy slyšel terénní motorku při jízdě do kopce a na plný plyn, ví, že by ji nepřeřval ani Ozzy.
Do rámusu ještě obdivně řvou němečtí motorkáři-fandové, kteří se dole posilnili pivem a klobásou, a brázdí louku, jak se jim zlíbí. Na louce stojí i hlouček vzrušeně debatujících mužů. Jedním z nich je i Miroslav Chvála, žoviální chlapík z liberecké inspekce životního prostředí. "Za ty dva dny jste první, kdo mi říká, že mě rád poznává," směje se na mě. Problém, který tu s pořadateli operativně řeší, není stoprocentně ekologický, i když jde samozřejmě o přírodu: trať vede lesem, aniž by k tomu pořadatelé měli povolení. "No, dneska už s tím nic nenaděláme," říká Chvála. "Ale v sobotu, kdy se sem jezdci vracejí, budou muset jet někudy jinudy." Spolupráce a komunikace s pořadateli? "Dobrá, jak vidíte. Domluvili jsme se."
NOVÁ INFORMACE
S Václavem Vodochodským a Radkem Ječmínkem sedím v tiskovém středisku na jabloneckém stadiónu. Zatímco poklidně diskutujeme o eventuálních škodách na přírodě, sklouzává občas jejich argumentace k tomu, že něco jiného škodí přírodě ještě víc než šest dnů terénních motorek. "Lesaři nás do lesů nepustili vůbec, přitom jejich traktory nadělají mnohem větší koryta než motorky. Navíc z nich vytéká olej," argumentuje Vodochodský. Když se pokouším vysvětlit, že lesaři potřebují těžkou techniku ke své práci, zatímco motorky jsou něco navíc, a zmiňuji se o metrových korytech a přesekaných kořenech stromů u Hrádku, vrací se ke své původní argumentaci: "K žádným trvalým škodám nedojde. Přijeďte se podívat za pár týdnů. Neuvidíte, kudy se jelo." A les u Radčic? "O tom ještě nevím, asi je to nová informace," říká. "A kdyby se něco stalo, jsme pojištěni," dodává suše Ječmínek. Jako by peníze od pojišťovny mohly nahradit případnou škodu v přírodě.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu