Šestidenní vrásky [plný text článku | kategorie: Vliv na životní prostředí – ČR | Mladý svět | Petr Kostelecký | 15. 10. 2002] [tisk] Jezdci špinaví až... No prostě všude. Motorky s nerozeznatelnými čísly, vyjeté koleje, bahno, voda, chaos, zloději, policisté, odpůrci závodu, jeho příznivci, výsledky určované od stolu. Letošní 77. ročník motocyklové Šestidenní byl kontroverzní. Představitelé Jablonecka, Liberecka a Semilska, na jejichž území se proslulá soutěž jela, pochopitelně odpovědí, že určitě ano. Tak například zástupce krajského hejtmana Karel Dolejší připomíná, že "šlo o významnou sportovní akci", kterých pro region jako takový není nikdy dost. Představitelé ekologických hnutí pochopitelně odpovědí, že to za to nestálo, protože příroda dostala na frak. Pravda číslo jedna
Od chvíle, kdy bylo zřejmé, že se u nás Šestidenní po více než třiceti letech pojede, začali bubnovat ekologové na poplach. Pořadatelé tedy se skřípěním zubů pozměňovali trasu závodu, zavázali se, že povede mimo chráněnou krajinnou oblast, což nakonec celkem splnili, když pouze několik set metrů tratě zasáhlo do Krkonošského národního parku. Byly určeny přísné podmínky pro diváky. To vše s vidinou toho, že Šestidenní může region náležitě zviditelnit. Jablonec a okolí po tom touží už léta - zvlášť poté, co se rozplynul jejich sen o pořadatelství mistrovství světa v klasickém lyžování. Jablonec spolu s Libercem, Bedřichovem a Janovem nad Nisou v posledních letech navíc prohrál bitvu o lyžařský šampionát třikrát (naposledy s japonským Sapporem). Od začátku loňského roku se proto plánovalo, ustupovalo ekologům, majitelům pozemků, kudy trasa vedla. Organizátoři zajistili na tři tisíce policistů, hasičů, lékařů a záchranářů, aby účastníci ani návštěvníci Šestidenní nemohli říci, že se něco zanedbalo. "Bylo to hodně práce, ale dělali jsme to rádi," zdůrazňuje jeden z hlavních pořadatelů Jan Bajgar. Pravda číslo dvě
Snaha je jedna věc a realita druhá. Zatímco účastníci zlobili hlavně při přejezdech po silnici, kdy si to suverénně kalili stovkou i v obcích (a následně platili pokuty), pohromou se stali diváci. Hlavně ti na motorkách. Znáte to - po zhlédnutí profíků, jak se potýkají s nástrahami záludných tratí, jim stoupl adrenalin do té míry, že si na vlastní kůži chtěli vyzkoušet, jaké to je zařádit si na loukách a lesních cestách i necestách. Černí motorkáři řádili v přírodním parku Ještěd, obyvatelům Radčic u Liberce se zježily vlasy hrůzou poté, co spatřili poničené břehy potůčku a hluboké koleje na lesních cestách... "Kde byli policajti?!" táže se pan Beránek a ukazuje na hluboké rigoly v místě, kde jsou zasázeny nové stromky. "Těch cvoků na motorkách tady profrčelo snad deset a jednoduše si zkrátili cestu přes školku," rozčiluje se. Pravda třetí, nejsmutnější
Ukradené motocykly a šrámy na krajině - to jsou, sečteno a podtrženo, kosmetické nedostatky letošní Šestidenní. Až třinácté místo českého trophy týmu je zklamání. Nikdo sice nepředpokládal, že by snad naši reprezentanti bojovali o vítězství, ale umístění kolem páté příčky bylo reálné. Nyní by mohl přijít výčet smůly, která naše provázela, jako technické problémy Michalíka, neochota klubových týmů uvolnit do reprezentace jezdce pro hlavní soutěž coby náhradníka za zraněného Gottvalda a podobně. Nebo taky lze jednoduše konstatovat, že nejhorší umístění od naší premiéry v soutěži (Československo se prvně zúčastnilo v roce 1932) jen dokládá krizi našeho endura. Chybějí mladí závodníci, protože nejeden perspektivní jezdec raději přesedlá na jinou motocyklovou disciplínu, které se sponzoři věnují daleko raději. Takže je vlastně malým zázrakem, že junioři skončili v 77. ročníku mezinárodní motocyklové Šestidenní pátí a velkým pak vítězství v soutěži klubů, o které se postaral KBS ÚAMK Unhošť I., tvořený Pavlem Melicharem a dvěma nestory našich soutěžáků, Otakarem Kotrbou (40) a Bohumilem Posledním (41), který absolvoval už svou jubilejní, dvacátou (!) Šestidenní. Jo, bejvávalo
V enduru se ovšem leccos změnilo i ve světovém měřítku. Věčný boj s ochránci přírody znamená, že se jezdí na stále jednodušších tratích. Letos bylo několik enduro testů zrušeno, protože účastníci si zkrátka s nástrahami tratí nebyli schopni poradit - ač podobné úseky před dvaceti roky byly zcela normální. A bohužel nezměnilo se jednání jury, která z výsledků udělala tak trochu holubník. Jestliže zcela po právu diskvalifikuje Švéda Carlssona, protože neprojel část trati, a vzápětí mu diskvalifikaci odpustí, mohou se ostatní soupeři ptát, zda by snad nebylo jednodušší určit pořadí rovnou od stolu... Šestidenní už není, co bývala. Spojení lidí, techniky a přírody je stále méně žádoucí, diváci jsou přitom daleko mlsnější, protože motoristických disciplín je až až. Takže snad jezdit raději na místech, jako jsou ostravské haldy, kde se nic zničit nedá? Jenže - bylo by to ještě vůbec enduro? Z výsledků:
Světová trofej: 1. Finsko, 2. Švédsko, 3. Francie, ...13. ČR. Stříbrná váza (junioři do 23 let): 1. Francie, 2. Portugalsko, 3. Finsko, ...5. ČR Z historie
Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž ISDE (International Six Days Enduro), vznikla v roce 1913 v Anglii jako zkouška spolehlivosti motocyklů a dovednosti jezdců. Použité motocykly nesmějí být během závodu měněny, povolena je pouze výměna a oprava některých dílů. Soutěžící musí každý den absolvovat na svém motocyklu předepsanou trať a být v přesně určeném čase na stanoveném místě, které se nazývá časovou kontrolou. Nesmí do ní přijet později, ale ani dříve, než je pro něho stanoveno. Část tratí absolvují soutěžící po normálních silnicích a měli by bezpodmínečně dodržovat pravidla silničního provozu hostitelské země, motocykly proto musí splňovat veškeré požadavky, aby mohly jezdit v běžném provozu a mají samozřejmě státní poznávací značku. Naši jezdci a stroje (Jawa a ČZ) patřili k nejúspěšnějším v historii soutěže. Patnáctkrát vyhráli světovou trofej, sedmnáctkrát stříbrnou vázu.