Trolejbusy v Mariánských Lázních. Co dál? [plný text článku | kategorie: Veřejná městská doprava – ČR | Dopravní magazín | Robert Kindl | 27. 9. 2002] [tisk] Jedny z našich nejznámějších lázeňských měst, Mariánské Lázně, oslavily v letošním roce 100. výročí provozu městské hromadné dopravy. Před sto lety vyjely do mariánskolázeňských ulic tramvaje, které v následujících letech doplnily autobusy soukromých dopravců v roce 1952 stařičkou tramvaj vystřídaly moderní trolejbusy. Mají však trolejbusy v Mariánských lázních budoucnost? Na tuto otázku se pokusí odpovědět následující řádky tohoto příspěvku. Tramvaje
Vítězný projekt na vybudování městské tramvaje, který předložila budapešťská firma Ganz & Co., uvažoval vybudování jednokolejné tramvajové tratě s výhybnami, o metrovém rozchodu a s největším sklonem 49 promile. Projekt byl realizován a 12. 5. 1902 došlo k slavnostnímu zahájení provozu na trati od nádraží na konečnou před hotelem Excelsior. Vozovna byla situována u nádraží a napojena krátkou manipulační kolejí. Pro zahájení provozu byly dodány čtyři motorové vozy (MV) Ganz/ Oerlikon a dva vlečné vozy (VV) Ganz. V následujícím roce došlo k nákupu dalších dvou MV Ringhoffer/Ganz a dvou VV Ringhoffer.
V roce 1929 proběhla celková rekonstrukce trati. Poslední rozšíření a zároveň obnova parku MV byly uskutečněny v roce 1932, kdy Vagonka Bohemia (Česká Lípa) dodala dva moderní MV. Rekonstrukcí původních MV ev. č. 1, 3, 4 vznikly v první polovině 30. let W ev. č. 25 - 27. Po skončení 2. světové války se městská rada zabývala nahrazením zastaralých tramvají moderními trolejbusy a v důsledku jejího rozhodnutí vyjely poslední tramvaje do mariánskolázeňských ulic dne 27. 4. 1952. Po ukončení provozu byly MV ev. č. 7 a 8 prodány do Teplic (poté ještě provozovány jako VV v Mostě a Jablonci nad Nisou). Trolejbusy
Trolejbusy na svou první linku vyjely 27. 4. 1952. Trať kopírovala původní tramvajovou linku s tím, že byla ukončena velkou jednostopou smyčkou přes Mírové a Goethovo náměstí. Pro deponování trolejbusů byla adaptována původní tramvajová vozovna. V roce 1953 byla zprovozněna krátká odbočná trať z Mírového náměstí k Lesnímu prameni. K dalšímu rozšiřování sítě dochází v průběhu 60. let, kdy v souvislosti s výstavbou nové vozovny byla otevřena trať do Úšovic. Od roku 1973 jezdí trolejbusy od vozovny k Antoníčkovu prameni. V letech 1979 - 86 a opět od roku 1 994 je trať k Lesnímu prameni zrušena. K poslednímu rozvoji provozu dochází v 80. letech: nejprve v roce 1980 prodloužením tratě od nádraží do sídliště Panská pole a v roce 1984 novou tratí vedoucí po ul. Chebské do Velké Hleďsebe a do Klimentova. Provoz zahajovaly čtyři vozy 7 Tr, k nimž ještě v roce 1952 přibyl jeden 7 Tr z Teplic. Další typ, trolejbus 8 Tr, byl dodán v letech 1957 - 62 v počtu pěti vozů, přičemž pátá "osmička" byly zakoupena z Prešova.
V 70. letech došlo k prodeji čtyř trolejbusů 7 Tr do Opavy a dvou 8 Tr do Plzně. Od roku 1963 do roku 1980 je dodáván typ 9 Tr. Těchto vozidel bylo zakoupeno celkem dvacet, z čehož posledních pět s tyristorovou výzbrojí. Poslední zařazený trolejbus 9 Tr (ev. č. 32) byl v letech 1978 - 79 ve zkušebním provozu v plzeňském DP. V letech 1974 - 81, resp. 1984, podnik provozoval 1. a 2. prototyp trolejbusu 14 Tr. První sériové vozy 14 Tr byly zakoupeny v roce 1981 a dodávky pokračovaly až do roku 1994 v celkovém počtu 18 trolejbusů. V posledních letech jsou vyřazovaná vozidla opravována a prodávána do zahraničí (Sarajevo, Lvov, Szeged).
Mimo výše zmíněných prototypů 14 Tr provozoval DPML i další zajímavá vozidla: mezi ně se bezesporu řadí 8 Tr, ev. č. 7 (prototyp), 9 Tr2, ev. č. 11, 12 (částečně hliníková karoserie), 14 Tr0, ev. č. 34 (sběračová soustava DORNIER) a 14 Tr10/6, ev. č. 50 (ve výrobním závodě zkouška zatížení střechy a zkouška motoru 130 kW pro trolejbusy 14 TrE, opatřen nátěrem "Teherán"). Mariánskolázeňský trolejbusový provoz je nejmenším v ČR a řadí se i k nejmenším na světě. Za vrchol ve výkonech trolejbusové dopravy se dá považovat období poloviny 80. let, kdy byla dokončena trať do Velké Hleďsebe a do Klimentova. V současné době má dopravní podnik k dispozici šest trolejbusů Škoda 14Tr, které vypravuje na čtyři linky (3, 5, 6, 9). Vzhledem k nedostatečnému počtu trolejbusů jsou na některé kurzy trolejbusových linek, zejména ve špičkovém období, nasazovány autobusy. Autobusy
První záznamy o provozu autobusů na městské lince jsou datovány rokem 1913, kdy provoz na jedné lince zahájil soukromý dopravce Heinrich Bär. Mimo něj se na obsluze Mariánských Lázní v období první republiky podílelo několik dalších soukromých dopravců. V období 2. světové války byla doprava silně omezena a její postupný rozvoj začíná až v poválečných letech, již pod taktovkou dopravního podniku. Provozováno bylo několik městských linek, některé z nich byly spíše rekreačního charakteru. V 70. a 80. letech dopravní podnik provozoval také velmi silnou zájezdovou dopravu, která sloužila zejména rekreantům a lázeňským hostům. Autobusová doprava tvořila až do poloviny 90. let pouze doplněk MHD, v současnosti činí její podíl 50 %. Soukromé společnosti provozovaly vozidla různých značek a typů. Dopravní podnik postupně provozoval autobusy Praga RND, Š 706 RO, Š 706 RTO, řady Š 11, 730, 930 a nízkopodlažní Karosa/Renault City bus. Nyní má DP k dispozici šest autobusů (2 x B 732, 2 x B 932, 2 x Karosa/Renault City bus). Perspektivy
V rámci oslav výročí 100 let MHD v Mariánských Lázních, které probíhaly od 6. do 12. 5. 2002, byla Vydavatelstvím WOLF uspořádána konference nazvaná "Šance pro mariánskolázeňské trolejbusy". Na tomto sympoziu měly možnost prezentovat své stanovisko především dvě strany, na nichž je budoucnost MHD ve městě bezprostředně závislá. provoz městské dopravy zajišťuje odštěpný závod Dopravního podniku Mariánské Lázně MHD Diesel na přímou objednávku města. Zdejší dopravní podnik byl v roce 1991 jako jediný svého druhu zařazen do 1 . vlny kupónové privatizace a v současnosti je jediným soukromým dopravcem v ČR, provozujícím elektrickou trakci v MHD. Všechny další dopravní podniky v ČR mají statut městských akciových společností a jsou ve 100% vlastnictví jednotlivých měst. Z tohoto důvodu je situace s financováním mariánskolázeňské městské dopravy poměrně složitou záležitostí.
Město je ochotno založit se současným provozovatelem společný podnik, který by provozoval MHD, avšak s majoritním podílem města v této společnosti. Z referátů městských zastupitelů je zřejmé, že město morálně podporuje ekologickou trolejbusovou dopravu. V objednávce na rozsah provozování MHD však není nijak definován poměr v zajišťování dopravy trolejbusy a autobusy. Jelikož autobusová doprava je levnější alternativou, není jíž poměr přepravy trolejbus/autobus dřívějších 80/20 %, ale rovnoměrný, tedy 50/50 %. Město v minulém období nepřijalo žádné usnesení o aktivní podpoře trolejbusového systému. V současné době je však ochotno přistoupit k jednání o změně stávající smlouvy ve smyslu většího důrazu na využití elektrické trakce v systému MHD. Je rovněž připraveno podílet se na rekonstrukčních a rozvojových akcích týkajících se trolejbusové dopravy (rekonstrukce trakčního vedení). Pro nadcházející období město preferuje jednání o řešení městské dopravy ze stávajícím dopravcem, tedy DPML a.s., ale počítá i s následujícími variantami:
1) město vstoupí do stávající společnosti provozující MHD,
2) město vytvoří společný podnik se stávajícím dopravcem (v bodech 1 a 2 však podmiňuje majoritní podíl v těchto společnostech),
3) město odkoupí funkční části elektrické trakce a vytvoří společnost provozující MHD ve vlastnictví města a chod společnosti bude zajišťován v rámci městského rozpočtu,
4) pokud nebude realizována ani jedna varianta dle bodů 1 až 3, bude vypsáno výběrové řízení na provozování městské dopravy, a to bez ohledu na to, jakou trakci budou účastníci tohoto tendru nabízet
Přímé stanovisko DPML přednesl předseda představenstva Ing. Pavel Voves ve svém referátu nazvaném "postoj provozovatele MHD v Mariánských Lázních k trolejbusové dopravě". Z tohoto referátu jsme vybrali nejdůležitější pasáže.
V minulých letech bylo centrum města uzavřeno pro individuální dopravu. Bohužel po změně společenských poměrů byly zrušena lázeňská zóna od Hodin k Pacifiku, což se negativně promítlo i do objemu přepravených osob v MHD. Vlivem tohoto opatření také byla "dočasně" uzavřena trolejbusová trať k Lesnímu pramenu. Obslužná doprava pro horní lázeňskou část města měla být vedena po nově vybudované propojce ulic Třebízského a Ibsenova. Po realizaci stavby této nové komunikace měla být obnovena i trolejbusová doprava k Lesnímu prameni, což se ale nerealizovalo ani po 10 letech.
V roce 1995 došlo k vybudování nového trakčního vedení a sloupů v úseku Cristal - Hodiny a v Masarykově ulici a do měnírny bylo investováno 500 tis. Kč. V následujícím roce byl položen nový napájecí kabel již s izolací na zamýšlené napájení 22 kV. V letech 1992 - 96 nakoupil DP šest nových trolejbusů 14Tr. Maximální dotace byla městem poskytnuta v roce 1994 (14,1 mil. Kč), kdy trolejbusy ujely 511 654 km a na celkových výkonech MHD se podílely 77, 7 %. V letech 1995 - 98 činila průměrná roční dotace 10,929 mil. Kč, z čehož investiční dotace tvořila 3,128 mil. Kč. V roce 1998 městská rada a poté i městské zastupitelstvo přijalo usnesení č. 642/1998 řešící systém zásad pro dotování MHD.
Schválené zásady říkají, že dopravním minimem je objednávka na 420 tis. km ujetých prostředky MHD, avšak již letošní dotace je o 12 % nižší a rovněž opatření, že má být poskytnuto nejméně 5% z rozpočtu města, není naplněno (letos dosahuje 3,2 %). V letošním roce bude proto ujeto prostředky MHD pouhých 370 tis. km. V roce 1999 poklesla poptávka po MHD způsobená otevřením centra města individuální automobilové dopravě a nevyužíváním centrálního parkoviště. Dopravní podnik má s městem na léta 2001 - 04 uzavřenu smlouvu, která zajišťuje roční dotaci 9, 9 mil. Kč. Vzhledem k poskytované dotaci z městského rozpočtu však není možné zajistit reprodukci elektrické trakce. Dotace postačuje pouze k udržení současného stavu elektrické trakce, tzn. bez investic do obnovy vozového parku trolejbusů a infrastruktury. Útlum trolejbusové dopravy z pozice soukromé firmy DPML je tedy takticko-ekonomickou nutností. Navíc při dnešním provozu není důležité, zda-li poměr mezi trolejbusy a autobusy bude na dřívější úrovni 80 % ku 20 % nebo na dnešní 50 % ku 50 %. Dopravní podnik pro nadcházející období zvolil následující postup.
1) V letošním roce zakoupí jeden nízkopodlažní autobus, aby byla zajištěna konkurenceschopnost v případě nezájmu města o trolejbusovou dopravu.
2) V příštím roce se pokusí zajistit finance na rekonstrukci měnírny z přívodního napětí 6 kV na napětí 22 kV
3) Bude prosazovat dodržování usnesení č. 642/1998 týkající se objemu dotace na provoz MHD a minimálního počtu objednaných kilometrů. Po dřívějších neúspěšných návrzích bude DP jednat s městem o možnosti vytvoření nové společnosti (podmínka DPML je nemajoritní podíl města v této společnosti), která by provozovala městskou dopravu.
4) Jelikož město nemá vyřešenu dopravní politiku a dopravní generel, nebude dopravní podnik jakožto soukromý dopravce riskovat s nákupem nových trolejbusů. DP bude prosazovat vyprojektování staronového dopravního systému města s preferencí elektrické městské dopravy a s existencí centrálního parkoviště systému "Zaparkuj a jeď". To je také jedna z podmínek k obdržení státní dotace, resp. dotace od EU.
5) Pokud se výše uvedené záměry nerealizují, bude i přes případný nezájem budoucího městského zastupitelstva dopravní podnik provozovat trolejbusovou dopravu do roku 2007. Poté se pokusí s pomocí sponzorů o zachování nostalgické trolejbusové linky v úseku nádraží - město. Závěrem je nutno poznamenat, že proklamovaný zájem o udržení a další provozování trolejbusové dopravy ze strany města i provozovatele dává určitou naději, že lázeňská klientela přijíždějící vlakem , autobusem nebo vlastním automobilem bude mít během svého pobytu možnost i nadále využívat služeb tohoto moderního, tichého a ekologického dopravního prostředku.