Z okresu [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – ČR | Hradecké noviny | Miroslav Váňa, poslanec PČR | 14. 11. 2002] [tisk] Jak léčit přístavní mindrák. Zaslechl jsem škodolibou poznámku, že Pardubice trpí mindrákem, neboť nemají říční přístav. Nemínil jsem s oním nactiutrhačem diskutovat o tom, zda je to mindrák, krásný sen nebo nezbytnost. Splavnění Labe od Chvaletic na Pardubice má své zastánce i protivníky. Je pravdou, že lodní doprava je považována za nejekologičtější a největšími odpůrci jsou ekologové. Je nejlacinější a ekonomové by na ni dnes nedali ani šesták. Kdo někdy přičichl k jednáním o výkupu každého metru pozemků pro stavbu dálnice, si najednou uvědomil, že řeky patří státu a nikdo je nemusí vykupovat. A stejně s bujarou nezávazností je možno vršit argumenty proti pardubickému přístavu a protažení vodní cesty. Labe je řeka průtokem vrtošivá. Občas se rozvodní, občas zamrzne, občas má vody málo. A když se všechny "občasy" sečtou, dvě třetiny roku se nepluje.
Na obnovení vodní cesty po Labi, a jejím protažení, nemá jednotný názor dnešní Německo. Bývalý ministr životního prostředí Kužvart stopnul projekty na dalších plavebních stupních nejen v Přelouči, ale i na Děčínsku. Argumenty vypadaly samoúčelně, dokud nepřišla letošní velká voda. Z rozpočtového minima by bylo dost husté ještě ukusovat do labské vodní cesty. Řekl bych, že ideální šance na přístav byla prošvihnuta hluboko v minulém století. Je to škoda a je zbytečné mít přístavní mindrák. Není ale zbytečné udržovat při životě a. s. Přístav Pardubice. Protože kdyby se šance jako zbloudilý bumerang vrátila (třeba v projektech EU), je potřeba po ní rafnout, zakousnout se a nepustit.