Liberečané bojovali proti Šestidenní i slévárně [plný text článku | kategorie: Vliv na životní prostředí – ČR | Liberecký den | Jana Šrůtová | 28. 12. 2002] [tisk] Šest dní bláta a hřmění motorů, desítky černých jezdců. I tak by se dalo pohlížet na událost zvanou Šestidenní. Koncem září začaly jabloneckým a libereckým okresem křižovat motocykly téměř pěti set závodníků a dobrovolných týmů. Pod pneumatikami jejich strojů úpěla příroda, spokojeni nebyli organizátoři ani ochranáři. A podnik nepřilákal tolik fanoušků, kolik mnozí doufali. Proti Šestidenní protestovali už od začátku ekologové. Podle Simony Jašové ze sdružení Děti Země nedodrželi organizátoři stanovené podmínky a škody na přírodě byly tak mnohem větší. "Ujišťovali nás, že se nemůže stát, aby se jel závod jinudy, než bylo schváleno. Na dvou místech tomu však tak bylo, dokonce jsme zaznamenali průjezd vodním tokem v okolí Smržovky a Tanvaldu," řekla Jašová.
Černí jezdci si tak mohli na konto škod připsat i vybudovaný most, který tíhu jejich strojů nevydržel. Vyznavači motorek ale zaměstnávali také policisty. Ani oni však proti černým jezdcům mnoho nezmohli. V policejní síti ale i přesto uvízlo devět Holanďanů, kteří s terénními motorkami jezdili v Loučné - Bažinách na Liberecku. V roce 2002 se však nebojovalo pouze proti Šestidenní. Energii i čas obětovali na "oltář" úředníků i někteří Liberečané. V Krajinské ulici už jim totiž léta znepříjemňuje život a ničí ovzduší slévárna hliníku německé firmy Ernst Bröer. Stížnosti psané rukou lidí, kteří poblíž podniku žijí, se dotýkaly libereckého stavebního úřadu i primátora města. Nakonec se případ slévárny dostal až na ministerstvo životního prostředí, a to také v říjnu výrobu ve slévárně zakázalo. Podle Lidky Leksové, která se spolu se svými sousedy snažila na problém slévárny upozornit již v minulém roce, ale v továrně i nadále běží provoz. Firma, ve které se dodnes nenašlo stavební povolení, nemá podle Leksové v obytné zóně co dělat. Život ztěžuje místním obyvatelům hlukem i zápachem.