Jak lze léčit pardubický přístavní mindrák [rešerše | kategorie: Vodní doprava – ČR | Hradecké noviny | Miroslav Váňa | 25. 10. 2002] [tisk] Zaslechl jsem škodolibou poznámku, že Pardubice trpí mindrákem, neboť nemají říční přístav. Nemínil jsem s oním nactiutrhačem diskutovat o tom, zda je to mindrák, krásný sen nebo nezbytnost. Splavnění Labe od Chvaletic na Pardubice má své zastánce i své protivníky. Názory se mění ještě rychleji než ministři dopravy, o osudu případného přístavu rozhodující. Je pravdou, že lodní doprava je považována za nejekologičtější a největšími odpůrci jsou ekologové. Je pravda, že říční doprava je nejlacinější a ekonomové by na ni dnes nedali ani šesták. Kdo se někdy blíž potýkal se spletitým systémem vodní dopravy na západoevropských řekách a kanálech, byl unešen a skoro ztratil soudnost. Vybalil mapu Evropy a nad sítí vodstva rychle črtal další spojení až někam k Černému moři. Kdo někdy přičichl k jednáním o výkupu každého metru pozemků pro stavbu dálnice, si najednou uvědomil, že řeky patří státu a nikdo je nemusí vykupovat.
A stejně s bujarou nezávazností je možno vršit argumenty proti pardubickému přístavu a protažení vodní cesty. Labe je řeka průtokem vrtošivá. Občas se rozvodní, občas zamrzne, občas má vody málo. A když se všechny "občasy" sečtou, dvě třetiny roku se nepluje. Lodní doprava je pomalá. Dnešnímu tempu výroby už nestačí ani železnice a kamiony jsou pomalu vytlačovány nákladními letadly. Na obnovení vodní cesty po Labi, a jejím protažení proti proudu, nemá jednotný názor dnešní Německo, na jehož území 80 procent splavného Labe je. Bývalý ministr životního prostředí Kužvart stopnul projekty na dalších plavebních stupních nejen v Přelouči, ale i na Děčínsku. Argumenty, které pro to snesl, vypadaly samoúčelně, dokud nepřišla letošní velká voda.
Nemáme peníze na železniční koridor, dotaci osobní dopravy, na údržbu silniční sítě, stavbu nových dálnic a z rozpočtového minima by bylo dost husté ještě ukusovat do labské vodní cesty. Řekl bych, že ideální šance na pardubický přístav byla prošvihnuta hluboko v minulém století. Je to škoda a je zbytečné mít přístavní mindrák. Není ale zbytečné udržovat při životě a. s. Přístav Pardubice. Protože kdyby se najednou šance jako zbloudilý bumerang najednou vrátila (třeba v projektech Evropské unie), je potřeba po ní rafnout, zakousnout se a nepustit. Protože když bude šance a budou peníze, protiargumenty jaksi vyblednou. Autor je poradcem ministra práce a sociálních věcí pro bytovou problematiku, člen Státního fondu rozvoje bydlení.