Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Dofouknout, a plnou!
[plný text článku | kategorie: Alternativní pohonné hmoty, Internet | Svět motorů | Jiří Hlisnikovský, Michal Štengl | 28. 1. 2003] [tisk]
Projekt vozu s minimálními provozními náklady. Motoristův sen - tankovat jen vzduch a jezdit s minimálními náklady. Společnost MDI už s něčím takovým přišla.. Automobil se stal běžnou součástí našeho života. Uživit ho ale není zrovna levnou záležitostí, a tak je každá informace týkající se možných úspor vítána s velkým nadšením. Stačí připomenout poměrně velkou oblibu automobilů s pohonem LPG.
100 km za 15 Kč
Jedna z takových zcela zásadních zpráv se objevila již před delší dobou. Za vším se ukrývá skupina MDI Group zastřešená holdingem MDI Luxembourg, která vlastní téměř 30 patentů platných ve 120 zemích. Zmíněná společnost dokonce prezentovala svůj inovativní dopravní prostředek na loňském pařížském autosalonu. Jednalo se o automobil, jehož pohonná jednotka místo běžného paliva používá stlačený vzduch vstřikovaný do válců. Vše přitom probíhá s minimálními náklady na provoz. Spotřeba, která je závislá především na ceně elektrické energie, by měla být pod hranicí jednoho dolaru na 200 km jízdy. Podle konstruktéra motorů a vynálezce Guye Negra by byl automobil vybavený zmíněnou pohonnou jednotkou schopen uhánět rychlostí až 130 km/h.Při porovnání se současnými cenami klasických pohonných hmot by byl provoz tohoto převratného motoru zhruba třiadvacetkrát levnější. Také další výdaje spojené s jízdou jsou pro normálního smrtelníka zanedbatelné. Například olejová náplň v podobě 0,8 litru sojového oleje se vyměňuje každých 50 000 km.
Důraz na životní prostředí
Přínosem prezentovaného vynálezu by ale měla být také vysoká šetrnost k životnímu prostředí. Pod pomyslnou kapotou totiž nedochází k žádnému spalovacímu procesu a tudíž nevznikají žádné zplodiny. Naopak, pro bezchybnou funkci celého ústrojí je přídavný vzduch odebíraný z atmosféry zkvalitňován prostřednictvím čištění. "Filtry" s aktivním uhlím odstraňují špínu, prach a erozivní prvky. Důvodem je zamezení poškození pohonné jednotky. Podle údajů výrobce by tato "pračka vzduchu" měla vyčistit okolo 90 m3 za den. Taková auta by tak prostředí neznečisťovala, ale naopak kultivovala! Nelze nezmínit ani tichý provoz daný absencí detonací v pracovním prostoru válce. Realita, nebo pohádka?
Výčet těchto předností však není ještě zdaleka úplný. Například dojezd prvního dokončeného prototypu by měl být ve srovnání s elektromobily o poznání větší, což představuje vzdálenost mezi 200 až 300 km.Už v této fázi však začíná dostávat vize o převratném vynálezu povážlivé trhlinky, protože podle výpočtů vycházejících ze zveřejněných technických parametrů to je zcela nereálné. Skutečný akční rádius se totiž podle teoretického modelu, vycházejícího z energie stlačeného plynu uloženého v tlakových nádobách, pohybuje na řádově nižších hodnotách (viz rozhovor s Janem Mackem). Do výpočtového schématu navíc vstupují ideální hodnoty, které nejsou při praktické činnosti dosažitelné.
Pohonná směs by se měla podle představ výrobce doplňovat na klasických čerpacích stanicích vybavených speciálním plnicím zařízením. Celá operace by byla otázkou zhruba tří minut. Také tato koncepce se vzhledem k nemalým finančním nákladům na rozšíření a vybudování potřebného zázemí nejeví v nejbližších letech jako zcela reálná.Se zmíněnou alternativou se však u vozu na vzduch také počítá, a tak se nabízí možnost doplnit nádrže prostřednictvím kompresoru zabudovaného přímo ve voze. Stačí se jen připojit do běžné 220voltové sítě. Představa o naplnění 90 m3 tlakem 30 MPa kompresorem zabudovaným přímo ve voze během dvou až tří hodin se také nejeví příliš proveditelná, a to především kvůli uváděnému krátkému času.
Motor na vzduch
S pohonnými jednotkami, které pracují na podobném principu se stlačeným vzduchem, se můžeme setkat v praxi ve zcela specifických podmínkách. Stlačený vzduch se například jako pohon zavedl především kvůli bezpečnosti ve vysoce výbušném prostředí u důlních vozidel.Motor MDI, který používá prototyp automobilu na vzduch, je velice zajímavé ústrojí. Základem jeho funkce je využití energie stlačeného vzduchu. Vyznačuje se kompaktní stavbou a k jeho technickým zajímavostem patří patentovaný systém dvou ojnic. Díky tomuto prvku dojde k zastavení pístu v horní úvrati a následné expanzi plynu při konstantním objemu.Pohonná jednotka tedy pracuje ve třech základních cyklech:
1) Komprese: Vzduch z atmosféry je v motoru stlačován na 2 MPa pístem, přičemž se zahřívá na 400 C.
2) Vstřikování vzduchu: V okamžiku, kdy se píst díky klikovému mechanizmu s dvojicí ojnic zastaví, je stlačený vzduch s pokojovou teplotou ze zásobních nádrží vstříknut do předkomůrky válce obsahující horký stlačený vzduch.
3) Expanze: Vstříknutí vzduchu způsobí nárůst tlaku, jehož výsledkem je síla působící na píst.
Pick-up i osobní vůz
Podle slov výrobce nemělo smysl adaptovat revoluční pohonnou jednotku do klasické karoserie, tak jak to dělají ostatní. Došlo tedy na vlastní a bezesporu originální konstrukci. Při pohledu na tvary vskutku netradičního vozítka však zmíněné tvrzení vzbuzuje přinejmenším úsměv. Vysoké částky vynakládané automobilkami v oblasti designu jsou přeci jen znát.Konečná cena automobilu poháněného stlačeným vzduchem by neměla přesáhnout 9000 dolarů, což je zhruba 270 000 Kč. Do současné doby přitom byly pro tento prototyp představeny čtyři typy karoserií, jejichž rozměry (3,84 m x 1,72 x 1,75 m) řadí "Air car" do segmentu malých vozů.
K teoretickým konkurentům by tak mohli vzhledem ke své velikosti patřit například vozy jako Opel Agila, Suzuki Wagon R+ atd.Mezi karoseriemi najdeme rodinný mikrovan s otočnými sedadly, vozidlo taxislužby, neschází ani praktické užitkové verze se skříňovou nástavbou nebo pick-up s otevřenou ložnou plochou. Až na pick-up jsou všechny verze vybaveny dvojicí dveří. Zatímco zadní posuvné usnadňují manipulaci s nákladem, resp. u osobní verze nastupování cestujícím, řidič má do interiéru přístup samostatnými dveřmi po levé straně.Základem konstrukce automobilu na vzduch je lehký podvozek vyrobený z kovových profilů. Sendvičová podlaha přitom ukrývá tlakové nádoby o objemu 300 litrů. Ty jsou podle dostupných údajů vyrobeny z kompozitního materiálu. Celá karoserie je pak zhotovena ze skelných vláken a její jednotlivé části jsou k sobě vzájemně lepeny.
A co bezpečnost?
Bezesporu zajímavá konstrukce karoserie s sebou ale v běžném životě přináší značná úskalí. Jedním z nich je například pasivní bezpečnost. Představa, jak by tento "laminátový" projekt dopadl při klasické bariérové zkoušce, není příliš povzbudivá. Jen přibližné srovnání robustnosti a velikosti deformačních zón s běžným osobním automobilem staví řidiče tohoto vozítka do pozice outsidera. Destrukce tlakových nádob (rozměry: délka 2,1 m, průměr 0,23 m) "napěchovaných" stlačeným vzduchem na 30 MPa a exploze, ke které by při dopravní nehodě mohlo dojít, by navíc mohla být nebezpečná i pro nejbližší okolí. Dostupné údaje nárazových testů však k dispozici nejsou.
Stejně jako vnější vzhled nepostrádá ani interiér řadu futuristických prvků. Je sice vybaven klasickým volantem, ale běžné analogové přístroje nahradil monitor z tekutých krystalů. Tento komunikační prvek informuje řidiče o důležitých funkcích vozu. Sedadla jsou vybavena speciálními bezpečnostními pásy jejichž fixní body jsou umístěny na podlaze, tedy ne jako u osobního vozu, kde se jeden nachází na tzv. B-sloupku.Automobil s netradičním uspořádáním sedadel uveze 450 kg nákladu nebo pět lidí. Jeho pohotovostní hmotnost by se tedy podle dostupných údajů měla pohybovat okolo 300 kg.
V létě zima
K patentovaným prvkům patří také elektrická soustava, která je založena na použití malého rádiového vysílače, jehož signál je každým elektrickým zařízením přijímán a následně převáděn zvlášť. Přínosem je snížení hmotnosti oproti konvenčním technikám o 22 kg. Vzhledem k jevům spojeným s pohonnou jednotkou navíc vůz nepotřebuje klasickou klimatizaci. Pohonná jednotka totiž chladí a z výfukového potrubí odchází vzduch ochlazený na - 30 stupňů C. O tom, jak si uvnitř v zimě zatopit, se ale prezentace ani náznakem nezmiňuje.
Naftaři mohou klidně spát
Tento napohled převratný vynález se s největší pravděpodobností žádné-ho výraznějšího prosazení nedočká. Alespoň ne v nejbližší době, přestože výrobce slibuje uvedení na trh již na jaře 2003. Problémy totiž vznikají už v teoretické oblasti, natož v praktickém životě. Vzhledem k velice přesvědčivému tónu, kvalitě internetové prezentace (www.autonavzduch.cz) a velkému důrazu na možnosti stát se podílníkem tohoto projektu se ale může stát popisovaný prototyp bezednou studnou pro investory.
Auto na vzduch
MDI Group nabízí v případě auta na vzduch čtyři karoserie. Kromě pick-upu je interiér uzpůsoben pro přepravu pěti lidí: Rodinný vůz, Pick-up, Taxi, Van.

Tabulka: Technické údaje motoru

Další údaje: elektronicky řízené vstřikování vzduchu, Olej - rostlinný sojový (0,8 litru, výměna každých 50 000 km)

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu