Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Ze špinavé práce byznys?
[plný text článku | kategorie: Automobilismus – ČR | Svět motorů | Josef Smola | 25. 3. 2003] [tisk]
Likvidace autovraků
Drapák Kovošrotu v Kladně-Dříni uchopil vrak Škody 1203 a položil ho na dopravní pás. Odtud vůz sklouzl do obrovské drtičky... Za několik minut z něho zbyly jen hromady drtě. Čistého železa jako vsádky pro ocelářské pece, neželezných kovů pro další využití doma i v zahraničí a tzv. odvalu, což jsou nekovové části jako rozemleté pneumatiky, čalounění sedadel, hadice, sklo... určené pro skládku. Bylo to neuvěřitelné, ale ze starého vozu v deseti minutách zůstaly jen malé rozdrcené několikacentimetrové kousky různého materiálu. Auto se teď dalo nabrat do dlaní!
Aby nedošlo k výbuchu
"Vraky aut se k nám vozí nejčastěji z různých sběrných míst v ČR po železnici," dovídáme se od Miroslava Vacka, výrobně obchodního náměstka kladenského Kovošrotu. "Provádíme si ale i vlastní svoz z okolních vrakovišť. Třetím zdrojem dodávek jsou lidé, kteří nám sem stará auta přivážejí na přívěsu, tažené na laně či dokonce i po vlastní ose. To je pak jejich poslední jízda," dodává. "Kdyby si chtěl někdo objednat odvoz vraku, musel by nám ale dopravu uhradit."Dovozci za sešrotování Kovošrotu nic neplatí, naopak dostávají jakousi symbolickou odměnu ve výši 0,20 hal. za kilogram autovraku (to je kolem 160 Kč například za starou škodovku). Likvidátoři vraků ale po všech dodavatelích vyžadují, aby ze starých aut byly vymontovány autobaterie a vypuštěny pohonné hmoty, oleje, brzdové a chladicí kapaliny... Přesto pak ještě všechna stará auta prohlížejí. Kdyby v nádrži zůstal benzin, mohlo by v drtičce dojít k výbuchu. Stejně tak při opomenutí propanbutanové bomby ve voze.
Sešrotovat cizí auto?
Jak jsme se v Kovošrotu dověděli, není zatím zcela legislativně ošetřeno prověřování vlastnictví vraku, který směřuje do šrotu. Při jeho dodávce dají plně na informace dovozce, který nemusí předkládat ani občanský průkaz. Na náš dotaz, zda je tedy možné, že by se takto dalo v Kovošrotu zlikvidovat například starší ukradené auto majitele, na kterého může být někdo naštvaný (třeba soused na souseda) a chce se mu tak pomstít, jsme se dověděli, že to není vyloučené. Z vozu by zbyla jen hromada drtě. Ale zatím si prý nikdo na zmizení auta nestěžoval...
Když autovrak pracovníci Kovošrotu prohlédnou, vloží ho drapákem pojízdného jeřábu na dopravník a ten ho doveze k drtiči. Tam ho hydraulické válce vtáhnou do komory, kde je na hřídeli 34 stopadesátikilových kladiv. Ty se už o vrak postarají. Směs drti obsahuje kovové části, neželezné kovy a nekovový odpad. Třeba trabanty zde ale vůbec nešrotují, protože obsahují více nekovových částí než železa. Vzduchotechnika odsaje nekovové části a dopravník je donese do kontejnerových zásobníků, odkud se odvezou na skládku. Kruhový elektromagnet pak ze směsi vytřídí železo, které putuje do ocelářských pecí. Neželezné kovy (větší kusy gumy, které vzduchotechnika neodsála, se z nich ručně ještě vytřídí), jsou dopravovány do kontejneru a dále využívány.
Za hodinu 50 až 60 aut, ale...
Z autovraku, který váží 1000 kg, zhodnotí kladenská drticí linka 700 až 750 kg čistého železa, 30 až 50 kg neželezných kovů a 200 až 250 kg nekovových částí. Je schopna zpracovat 50 až 60 autovraků za hodinu a vyrobit z nich za tu dobu 30 až 40 tun čistého železa. Taková je její maximální kapacita. Ale ta není zdaleka naplněna.Druhá obdobná drticí linka v ČR je v provozu na Moravě v Tlumačově. Obě zařízení dnes využívají nejmodernější technologii zpracování autovraků u nás. I když se v naší zemi ročně odhlašuje z evidence asi 150 000 automobilů, většina z nich končí kupodivu někde jinde než v drticích linkách. Někteří majitelé svůj vůz po skončení životnosti "vytěží", to znamená, že z něj prodají, co se dá, a odvezou ho na některé vrakoviště. Anebo jsou i tací, kteří starý ojetý automobil dokonce po odstranění státní poznávací značky někde odloží. Ať se o něj postarají jiní... To je ten nejhorší způsob likvidace, protože neřeší odstranění plastů a gumových částí z vozu, pohonných hmot, olejů, baterie... A majitelé, kteří se tak snaží zbavit za svůj vrak odpovědnosti, ničí i životní prostředí.
Výhodné podnikání?
Jak nám řekl Antonín Šípek, ředitel Sdružení automobilového průmyslu, "v příštích letech se má u nás všechno změnit. Od roku 2007 budou totiž výrobci a dovozci aut podle směrnice Evropské komise odpovědni za recyklaci vozů své značky. Během pěti let se má v ČR vytvořit systém, schopný likvidovat více než 300 tisíc vozidel ročně." Odborníci očekávají v průmyslovém odvětví likvidace a recyklace automobilů, které má na tomto základě vzniknout, obrat tři až šesti miliard korun ročně. Měl by to být výhodný byznys. Představa je taková, že tak, jak se auto při výrobě skládá, se bude při likvidaci také rozebírat. Z vozu má zůstat 85 % recyklovatelných zbytků, dílů, součástek a 15 % nerecyklovatelných.
Po vzoru Německa, kde se ročně vyřazuje asi 2,5 milionu vozidel, by v ČR mělo vzniknout na 400 sběrných míst, z nichž by autovraky odebíralo asi 20 likvidačních firem. Každá by se 60 pracovníky likvidovala kolem 10 000 vozidel ročně. "V některých státech je již dnes běžné, že si zákazník už při koupi nového vozu doplácí i na jeho likvidaci. Bude tomu tak i u nás? Kdo ví... Ale v každém případě by měla být likvidace vozu záležitostí výrobce, i když třeba za přispění státu či posledního majitele vozidla," tvrdí Šípek a dodává: "Možná, že si ale na svoji likvidaci staré vysloužilé auto vydělá samo cenou za díly, které se dají dále zpracovat."
Jen kompletní vraky
Taková je představa. Majitelé aut ale předpokládají, že si z vraků prodají co nejvíce dílů sami. Likvidace se firmám však vyplatí jen tehdy, když do sběrného místa dostanou vozidla kompletní. "O novém způsobu likvidace vraků se v poslední době hodně mluví, ale jde hlavně o to, kdo všechno zaplatí," tvrdí Miroslav Vacek z kladenského Kovošrotu. "Dovedu si představit, jak by se asi tvářili zákazníci, kdyby jim někdo při koupi nového vozu oznámil, že si musí už teď zaplatit i jeho likvidaci, třeba ve výši několika tisíc korun. Nebo to zaplatí někdo jiný?"Pokud jde o likvidaci starých aut v budoucnu, je stále ještě hodně otázek nezodpovězených.
V ČR se zatím auto-vraky systematicky nelikvidují, je o to malý zájem. Mnoho starých vysloužilých a nepojízdných aut stojí v garážích majitelů či v jejich dvorech a na zahradách, na autovrakovištích, kde se z nich demontují a prodávají náhradní díly, ale i opuštěné na parkovištích a v ulicích měst, v přírodě. Každý se jich zbavuje, jak se dá.Výhodná může být jejich likvidace ve velkém jen za předpokladu dobře organizačně zajištěného a fungujícího systému. Někteří odborníci se domnívají, že by se na likvidaci autovraků měl podílet i stát. Ale tvůrci legislativy zatím nespěchají.
Průměrné stáří automobilů v ČR
Průměrné stáří 3,6 milionu osobních aut registrovaných v ČR je 13,7 roku. V centrálním registru vozidel Ministerstva vnitra ČR je 1,8 milionu vozidel s rokem výroby 1990 a nižším, což je téměř polovina vozového parku osobních aut. Téměř 54 % z těchto aut tvoří značka Škoda, zbytek jsou zahraniční vozy. Během uplynulých 11 let bylo do naší země dovezeno 1,269 milionu ojetin, z nichž 375 tisíc jejich majitelé vůbec nepřihlásili do provozu.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu