Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Naděje měst je v jejich krizích,
[plný text článku | kategorie: Vliv dopravy ve městech – ČR, Vliv dopravy ve městech – svět | Respekt | Josef Greš | 23. 6. 2003] [tisk]
říká zakladatel moderní české sociologie města Jiří Musil. Jiří Musil (nar. 1928) se po studiu sociologie na FF UK zaměřil na studium kvality života ve městech, sociální ekologii a problémy urbanismu a demografie. Napsal řadu odborných i populárních publikací, které se dočkaly vydání v několika jazycích. V současnosti působí jako profesor demografie na UK a profesor sociologie na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Před několika dny jste na pozvání Francouzského institutu v Praze debatoval s pařížským "filozofem urbanismu", profesorem Thierry Paquotem, na téma "krize současných měst". Jak hluboká je podle vás ta krize?
Shodou okolností jsme právě my svědky definitivního zlomu: v letošním roce převýšil počet obyvatel měst počet obyvatel venkova. Tento trend se zrychluje a za dvacet let může ve městech žít tři čtvrtiny světové populace. Ze skutečnosti, že svět se stává ve stále větší míře světem městským, plyne i řada nebezpečí, kterým musí některá města čelit. Obecně však nelze o městech hovořit jako o homogenním celku. Zatímco ve třetím světě se potýkají s těžkými krizemi, jinde zažívají nebývalou renesanci. Dokonce i uvnitř jednotlivých zemí najdete města, která upadají, a jiná, která se těší dosud nepoznané prosperitě.
Můžete být konkrétnější?
Například stará průmyslová města z 19. století jsou dnes ve většině Evropy v dost složité situaci. Ztratila hospodářskou základnu a obtížně hledají novou tvář. Vezměte si třeba skotský Glasgow. Kdysi to bylo hrdé město, které stavělo největší lodě na světě. Když se loděnice zhroutily, upadl Glasgow do velkých potíží, z kterých nedokázal úplně vybřednout. Podobné je to s řadou hornických měst. Ale například německý Dortmund se takovému vývoji dokázal úspěšně vzepřít a radním se jej v krátké době podařilo proměnit v kvetoucí univerzitní a výzkumné centrum.
Auta, sídliště
Jak jsou na tom v tomto ohledu česká města?
Samozřejmě, že je na nich stále patrná komunistická devastace a potýkají se s řadou potíží. Troufám si ale tvrdit, že většina z nich právě zažívá jednu ze svých největších renesancí: renovují historická centra, přibývá přívětivých podniků, prostranství a parků, ožívá spolkový život. Za určitou výhodu zdejších měst považuji i to, co jim je leckdy vytýkáno - totiž nepříliš hektické životní tempo - to je možné vnímat i pozitivně. Co jim ovšem stále ubírá na kráse, je změněná etnická struktura. Ještě počátkem minulého století v nich žili Židé a Němci a někde i další etnické skupiny. Dnes jsou ke své škodě naše města neuvěřitelně národnostně homogenizovaná. Dokonce do té míry, že to skoro nemá v Evropě obdoby.
Co je největším problémem našich měst?
Přebujelý automobilismus, který v řadě z nich opakovaně způsobuje velké dopravní zácpy. Chválabohu, že ta dopravní krize ale přišla a je stále intenzivnější. Dává to šanci, že se začne řešit.
Jaké řešení byste navrhoval vy?
Zavedení mýtného. Důležité je především omezení vjezdu z dálnic. Příklad Londýna ukazuje, že mýtné je politicky průchodné i účinné zároveň. Kdyby se takový postup kultivoval a dále promýšlel, musí to přinést výsledky. Pouhé omezování parkovacích míst, které někteří navrhují, toho samo o sobě moc neřeší. Detailní rakouská studie provedená ve Vídni prokázala, že řidiči se chovají málo racionálně. Jedou do centra města, i když vědí, že budou mít velké potíže zaparkovat: doufají, že právě oni nějaké to volné místo nakonec urvou.
Socialistická sídliště, o nichž se počátkem 90. let hovořilo jako o nejtíživějším dědictví, už problém nepředstavují?
Problémem jsou stále. Příklad Berlína ovšem ukazuje, že se dají humanizovat a přeměnit v poměrně slušné místo k žití. Určitou jejich výhodou je, že jsou poměrně řídce zastavěná a je tam více prostoru, který je možno nějak rekultivovat a zajímavě využít. Aby něco takového bylo možné, muselo by se ovšem zvýšit nájemné. Máme-li na situaci, v níž žijeme, nahlížet pozitivně, lze za přínos dnešních sídlišť považovat fakt, že přispívají k určité sociální smíšenosti, která brání polarizaci společnosti. Jakmile se ovšem začne více stavět, opustí střední třída sídliště a přestěhuje se do komfortnějších bytů. Během krátké doby se tak mohou změnit v ghetta sociálně slabých. Příklad sídlišť ve Stockholmu, kde k tomu před lety došlo, bychom měli vnímat jako varovné memento. Aby mi ale bylo rozuměno: tohle všechno jsou svým způsobem dílčí problémy. Skutečně naléhavé a neodkladné řešení si žádají především krize, do nichž se dnes stále rychleji dostávají města třetího světa.
Megapole
V jaké se nacházejí situaci?
Především v asijských a afrických megapolích, jako jsou Bangkok, Jakarta či Lagos, neuvěřitelně prudkým tempem přibývá slumových čtvrtí, v nichž bez základní infrastruktury, bez kanalizace, bez dostatku pitné vody a v žalostných podmínkách žijí stěsnány na malých prostorech miliony lidí bez práce a perspektivy. Každý rok k nim přibývají statisíce dalších. Sociální napětí v takových místech houstne prakticky každým dnem, a pokud se nepodaří růst těchto megaměst zvládnout, změní se v časované pumy.
V čem to nebezpečí spočívá z pohledu sociologa?
Lidé, kteří tam žijí, začínají díky modernizaci chápat svou chudobu, a pociťují tak stále větší deprivaci. Výsledkem je, že tíhnou k radikální levici. V takové situaci a při takové koncentraci obyvatelstva pak velice snadno vznikají nebezpečně radikální nálady.
Co je příčinou tak prudkého růstu měst ve třetím světě?
Přelidnění. Díky pokrokům v medicíně dnes lidé žijí déle, snížila se i kojenecká úmrtnost a populace setrvale roste. Stále více lidí tak žije na omezeném množství půdy, která je neuživí, a v naději, že se nějak uchytí, proto odcházejí do měst. Ale města - zejména v Africe - nemají dostatek zdrojů na nějakou plánovanou výstavbu infrastruktury, aby tak prudký příliv obyvatelstva dokázala zvládnout. Ukázalo se přitom, že divoký růst měst téměř vůbec nelze regulovat. Nezvládl to ani tak tuhý režim, jaký panuje v Číně. Ačkoli se tamní komunisté snažili všemi dostupnými prostředky udržet lidi na venkově, nedokázali jejich rychlému přílivu do měst zabránit.
Existuje nějaké řešení?
Paradoxně je jím právě urbanizace. Život ve městech totiž vede ke změně hodnot, a proto prakticky vždy a všude na světě působila urbanizace jako brzda a vedla ke snížení populačního růstu. Teď jde jen o to, aby se podařilo zabránit kolapsu těch měst. Naději, že je to možné, dává Latinská Amerika, kde už se některá velkoměsta dostala z nejhoršího.
Jak zařídit, aby urbanizace opravdu zafungovala jako populační brzda, aniž by před tím došlo k sociálním výbuchům, před kterými varujete?
Bohatší svět musí pomoci. Nejen ekonomicky, ale i technologicky a právně. Většina lidí dnes například staví ve třetím světě na půdě, která jim nepatří, to se musí nějak vyřešit. Musíme také pomoci zlepšit správu těch měst a organizaci jejich prostorů - to všechno je dnes ve strašném stavu. Důležité přitom ovšem je, aby pomoc nepřipravila příliš rychlým zaváděním nových technologií tamní lidi o tradiční práci, kterou jsou schopni zastávat. To je nesmírně citlivá záležitost. Polarizace mezi rozvinutým a rozvíjejícím se světem nesmí dále pokračovat.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu