Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Toxické slovo spalovna
[plný text článku | kategorie: Děti Země | Reflex | Jiří X. Doležal | 24. 7. 2003] [tisk]
Sedím u požární nádrže spalovny nebezpečných odpadů v Lysé nad Labem, dvacet metrů od komína a chytám do ruky pulce čolků a skokanů. Týden před mou meditací nad pulci televize vysílala, že spalovna v Lysé zamořuje své okolí toxickými látkami. V den, kdy sedím u požární nádrže a putce lovím, mělo v Lysé na totéž téma tiskovou konferenci ekohororistické občanské sdružení Arnika. Ti na znečištění až přecitlivělí obojživelníci s houbovitou pokožkou, která nasaje všedný jedy z okolí, by tu podle všeho, co o spalovně Arnika tvrdí, neměli být.
TREJFE ANEB RADŠI TO SPÁLIT
V křesle u inženýra Málka, provozního ředitele spalovny v Lysé nad Labem, sedím přesně v den, kdy večer skrze Novu vypukl největší environmentalistický skandál letošního roku. S panem inženýrem jsme volně diskutovali na téma, co s toxickými fekáliemi naší civilizace a kultury. Odpadu, jejž produkuje naše civilizace ať už odpadu z výroby, nebo odpadu z domácností, je strašně moc. "Já a spalovna jsme tady jen proto, že něco kdesi na začátku řetězce nefunguje," vysvětluje inženýr Málek.
"Hlavni otázka racionálního odpadářství totiž nezní, jak odpad likvidovat, ale jak jej při výrobě a v domácnostech nevytvářet. Spalovna jen pod přísným dohledem prakticky kohokoliv likviduje následky špatného systému hospodaření s odpady. A je k přírodě šetrná." Odpad prostě produkujeme - Ya Basta! Budeme-li se chovat alespoň trochu odpovědně, velkou část objemu můžeme, pokud jsou nastaveny systémové podmínky, recyklovat. Tříděním komunálního, městského odpadu můžeme odpad rozdělit, tím se zbavíme bezproblémově recyklovatelného (papír, kovy etc.), biologicky odbouratelného a kompostovatelného (slupky etc.), inertního, snadno skládkovatelného (stavební sut etc.) a zbývá zlomek původního objemu. Tam už se ovšem často jedná o opravdové svinstvo, které splňuje kritéria nebezpečného odpadu. Proto jsou podle mého názoru spalovny komunálního odpadu poměrně diskutabilní a přechodnou (do nastavení podmínek správného hospodaření s odpady) záležitostí. Ne ty toxické.
Co s oním skutečným svinstvem? Co s nemocničními odpady? Co s plastovými láhvemi, linoleem a zbytky ředidel z komunálního odpadu? Co s toxickými zbytky z průmyslové výroby? Skládkujeme-li na zajištěné, "toxické" skládky, vytváříme časovanou bombu pro budoucnost a doslova zaděláváme planetu. Nezmenšujeme totiž ani toxicitu, ani objem odpadu. Spalujeme-li tato svinstva v moderních zařízeních, sice vznikají nějaké emise a unikají do životního prostředí, díky přísným normám, vynuceným občanskou společností i vstupem do EU, je míra znečištění při procesu nevysoká. A navíc jinou masově rozšířenou metodu likvidace nebezpečného odpadu v současné době nemáme. Nějaké alternativní, ekologicky šetrné metody sice existují, ale v omezené míře, jen pro některé typy nebezpečných odpadů.
JEDOPAL
Na vrchu Šibák u Lysé postavili pro potřeby Střední skupiny sovětských vojsk z Milovic v osmdesátém pátém roce spalovnu. Smrduté zařízení, v němž hoří oheň a kam se sype vše, co chce který továrišč spálit, a kouř jde komínem ven. Byla navíc vybavena nezajištěnou skládkou, která neměla ochranu proti průsakům jedů. Ve čtyřiadevadesátém spalovnu odstavili a starou technologii vyhodili. Od pětadevadesátého existuje jak občanské hnutí Lysin, jež se snaží zabránit obnovení provozu podobného zařízení, tak záměr soukromé firmy na stavbu nové, moderní spalovny na Šibáku.
Starosta, který v té době v Lysé fungoval, byl zastánce spalovny, počítal s jejím napojením na městské hospodářství a koneckonců byl i dlouholetým pracovníkem firmy, jež spalovně dodávala technologii. Jsme v Čechách, město vypsalo na spalovnu výběrové řízení a začalo se stavět. Hnutí Lysin se prezentuje jako ochranářská aktivita a usiluje o zastavení provozu jakékoliv spalovny na Šibáku. Po rozhovoru s jeho "frontwoman" jsem ale zjistil, že větší váhu než ochrana přírody má pro jeho práci skutečnost, že dva ze členů mají v blízkosti spalovny pozemky. Jiným možným znečišťovatelům v Lysé totiž Lysin věnuje méně pozornosti než spalovně.
Lysin se už v devadesátém pátém obrátil na tehdejší Děti Země, vlivné ochranářské sdružení zabývající se mimo jiné i odpady, a požádal o pomoc. Nyní je má v "referátu" občanské sdružení Arnika. V roce devadesát osm začala na Šibáku společnost REAN stavět moderní spalovnu nebezpečného odpadu, v roce dva tisíce se rozjela do zkušebního provozu a na počátku roku letošního zahájila naplno. Má dlouhý schválený katalog zlých svinstev, co smí a umí spálit.
HOŘÍ!
Sama spalovna není nic jiného než stroj. Na jedné straně do ní padají hnusné, nečisté věci. Nakladač zasouvá do otvoru kotle o průměru dvaačtyřicet centimetrů nejodpornější kaly našich průmyslových i tělesných procesů. To vše hoří za relativně nízké, osmisetstupňové teploty, v prvním stupni spalování, a mění se v jakousi pórovitou strusku a jedovaté plynné spaliny. Struska padá ven hned, je to sklovitá tuhá hmota, obvykle méně než desetina objemu původního odpadu. Spaliny odcházejí do druhé spalovací komory, kde dosahují teploty až dvanáct set stupňů. Zde shoří prakticky všechno. Tím je proces spalování ukončen a následuje už jen a jen čištění spalin. V případě spalovny v Lysé jde o jednu z nejmodernějších a k přírodě nejšetrnějších technologií ve své kategorii, v republice jsou podobně moderní spalovny snad tři) jde o třístupňové čištění. Nejhezčí trubky má rukávový teflonový filtr, v malém by byl fantastický jako pachový filtr do pěstíren marihuany. Toxické spalovny jsou (dámy prominou) dobuzerovány k dodržování mimořádně přísných norem. Onen dozor je samozřejmě potřebný, kontroly, které spalovnou v době ladění prošly, nalezly v Lysé hodně bordelu. Ale mnohem víc v evidenci spálených odpadů než v emisích. Komín, jenž je se slovem spalovna v našich představách nerozlučně spjat, už v Lysé prostě není. "Na výstupu" je metr dlouhá rourka, z níž nedomrle unikají sotva viditelné obláčky vodní páry.
Ing. MÁLEK A JINÍ ODPADÁŘI
Obchodní ředitel spalovny ing. Jiřička je více než odpadář obchodník, sice původním povoláním chemik, ale po revoluci začal podnikat, dostal se k odpadářství. Pro lyseckou spalovnu a odpadářství je ale typičtější provozní ředitel inženýr Málek a majitel současné firmy (ten sedí v Praze na ředitelství a v Lysé se nevyskytuje, je to však nejvyšší šéf). Trojici dobře doplňuje ing. Palán, firemní chemik. Jsou to drsní technokrati podnikající v odpadech -a všichni, které jsem v životě viděl, včetně všech tří pánů výše jmenovaných, si byli podobní. Fyzicky. Modroocí, vojenského držení těla, už od mládí ocelově šedivých vlasů, v rozhalené košili a se zlatým přívěskem na krku. Myslí v číslech, stran přírody je zajímají normy. Když mne spalovnou jiný den provází ing. Málek, je větrno. Stojíme ve stroji spalovny na místě, kde se pytluje látka zvaná sorbalit - prášek, který v průběhu čištění kouře žere jeho kyselost. Dělá se to pod širým nebem a sorbalit práší. Inženýr Málek se tváří ukřivděně a vykládá, že se
cítí být větším ekologem než celá Arnika dohromady. "Naše spalovna spotřebuje jeden krychlový metr za hodinu provozu, vodu recyklujeme, máme tak přísné normy jak nikdo... A oni na nás pořádají štvanice." Do sorbalitu fouká. Stejně tak může - až přijde déšť - pršet do plechovek čekajících na spálení. "Proč tu nemáte boudičku? To by stálo pár tisíc ..." Ing. Málek nejdřív vypadá, že mne nechá spálit, pak že dostane infarkt, a poté mi sáhodlouze a naprosto nesrozumitelně vysvětluje, že oni by jako rádi, ale že jim to ochranáři a úřady zatrhli...
IN TOXIN - DIOXIN!
Jako jsou módní účesy a kecky, jsou i módní jedy. Látky, o kterých se momentálně hodně píše ve smyslu, že HODNĚ ŠKODÍ, a bojuje se proti jejich produkci. Momentálně jsou IN dioxiny, látky, jež jsou opravdové svinstvo. Kolují ekosystémem, jsou těžko zničitelné a silně mutagenní, teratogenní a karcinogenní. Dioxinů je asi dvě stě dvacet, za toxické se považuje (a standardně měří) sedmnáct typů dioxinů ("kongenerů"). Vznikají především spalováním čehokoliv za nízkých teplot za přítomnosti i stopového množství chlóru a začaly se masivně objevovat v souvislosti s lidskou výrobou chlóru. Ten je dnes všudypřítomný a neobejdeme se bez něj, takže dioxiny vznikají, i když blesk zapálí les. Celková roční produkce dioxinů u nás (jde o látky účinné v malých koncentracích) je odhadována mezi sedmi sty a dvěma tisíci gramy. Na podílu produkce dioxinů do vzduchu se podle ing. Málka spalovny podílejí třemi procenty, malotopeniště v domácnostech pak třiceti procenty. Podle dr. Petrlíka z Arniky se na celkové roční produkci dioxinů u nás (započítává i ten "konzervovaný" v lávě a inertní, nejen ten ve vzduchu) podílejí spalovny dvaceti až třiceti procenty stejně jako malotopeniště. A dioxiny jsou skutečné svinstvo ... Při vytápění domácností jich vzniká nejvíc při topení hnědým uhlím a petláhvemi, ale i ekologický kotel VERNER V 25 na dřevo má celkovou sumu dioxinů 7,1 ng/Nm3.
Limitní hodnota pro spalovny je 0,1 ng/Nirí. Sám jsem za takto buzerační normy před pár lety podepsal petici. Večer Nova v pořadu Na vlastní oči odvysílala reportáž, z níž divák pochopil: Spalovna v Lysé zamořuje okolí dioxiny, neboť sdružení Arnika nechalo udělat rozbor kohouta z Lysé nad Labem a našlo je v něm. Jeden z největších environmentalistických skandálů roku byl na světě.
VĚDECKÁ METODA
Co s nebezpečnými odpady, když ne spálit? Jednoduchá otázka, ale odpověď, již jsem pracně dostával z lidí v Arnice, konkrétně dr. Petrlíka a ing. Havla, byla komplikovaná. K likvidaci nemocničního odpadu pánové doporučili firmu, která je proslulá "alternativní ekologickou technologií likvidace odpadů". Pak skromně dodali, že neméně je firma proslulá skandály kvůli neekologickému hospodaření s odpady. Ohledně alternativní, "ekologické" likvidace ostatních jedovatých odpadů, které spalují v Lysé, mne aktivisté z Arniky odkázali na jakousi webovou adresu, kde žádný katalog nebyl. Pak se mi pracně podařilo nalézt jiný server, kde nějaké informace ohledně alternativní likvidace nebezpečných odpadů skutečně jsou (http://ceho.vuv.cz/). Jenže tamní seznam osob autorizovaných k nakládání s toxi odpady nechodí. Seznam autorizovaných firem je platný k 31. prosinci 2000. A v katalogu odpadů, které je možné u nás "alternativně" zlikvidovat, je pouze asi třetina položek seznamu lysecké spalovny. Sami aktivisté, již se specializují na odpady, nevědí, kde najít informace o jejich šetrné likvidaci. Proč ze všech producentů dioxinů právě spalovny?
Když doktor Petrlík poněkolikáté vysvětlil, že proto, neboť se zabývají odpady, jsem už neměl znovu a znovu sílu opakovat otázku, proč považují za problém dioxinové odpady (emise a strusku) spalovny, zatímco tytéž odpady - emise a popel je u domácích malotopenišť nezajímají. Bylo mi ale vysvětleno, že Arnika i další, kteří se dioxiny zabývají, hovoří o "křivce výskytu jednotlivých kongenerů" jakémsi "fingerprintu" zdroje dioxinů. Hodnoty oněch sedmnácti dioxinů, které se obvykle ve zkoumaném vzorku měří, podle nich mají být pro zdroj (konkrétní komín) typické. Podle výskytu jednotlivých dioxinů ve vzorku nakreslí křivku a s tou pak porovnávají jinou křivku výskytu dioxinů například v kohoutovi. Tyto křivky pak zanesli do jednoho grafu. "Vidíte, jak jsou si ty křivky podobné?" Ptám se, jak tu podobnost jako poznám a jak ji poznali oni: "Vizuálně, od oka. Stejně jako jiní vědci, kteří užívají tuto metodu," říká a myslí to vážně.
K PRAVDĚ KROK ZA KROKEM
Rozloučím se, protože to nemá cenu, vyžádám si výzkumnou zprávu, data a jdu ten "výzkum vod voka" krok za krokem prověřit. Nejdříve najdu parcelu, kde odebrali vzorek - bědného kohouta -, a už v tu chvíli soudím, že by měl doktor Petrlík vrátit diplom. Kohout byl odebrán z trojúhelníkovitého výběhu, který je ze dvou stran drátěným plotem oddělen od frekventovaných silnic (Lysá-Milovice, Lysá-Benátky) a bezprostředně s nimi sousedí. Ze strany třetí pak výběh sousedí s chalupou se dvěma mohutnými komíny. Na otázku, čím topí, odpovídá jeho obyvatelka: "Elektřinou a dřevem ..." Spalovna je od výběhu asi devět set metrů po směru převládajícím větru, ale výběh teoreticky leží v její spadové oblasti. Silnice je však od výběhu metry dva, komíny chalupy tak osm. Jakékoliv vzdálené vlivy budou vzhledem ke vzorku mnohem bližším jiným masivním zdrojům dioxinů nerozpoznatelné. Kohout odebraný z podobně umístěné zahrádky kdekoliv v ČR nemůže nebýt kontaminovaný. Pak jsem se znechuceně ponořil do papírů od Arniky. V grafech "usvědčujících" spalovnu byla zanesena "hodnota pozadí". Dlouhým hledáním se čtenář dozvěděl, že ono "přirozené pozadí pro studii v Lysé" jsou hodnoty naměřené na Pelhřimovsku. A tak to šlo dál.
KDYŽ NASTALA DATA
Na rozdíl od pana doktora Petrlíka vím, že o statistické analýze nic nevím. A tak jsem jen připravoval podklady pro statistika. Když jsem mu ony grafy zaslal, odpověděl: vytvořené grafy jsou k ničemu. Porovnání podobných křivek dává smysl, když jde o sedmnáct hodnot jedné veličiny třeba sedmnáct výskytů jednoho dioxinu v různém čase. Z toho se pak spočítá korelační koeficient. Ale srovnávat touto metodou nespojité veličiny (sedmnáct různých typů dioxinu ze dvou zdrojů) je vědeckou metodologií zakázáno. Ptát se, jestli je křivka výskytu dioxinu v kohoutovi funkcí křivky výskytu dioxinu v emisích ze spalovny, je prostě blbost. l grafy se pro nespojité veličiny užívají jiné, sloupcové... Ukecám jej, aby modelově akceptoval nesprávně aplikovanou metodu a korelace křivek spočítal. Za pár minut přišly výsledky. Korelační koeficient křivek výskytu dioxinu v emisích a v mase kohouta je limitně blízký nule. Do lidského jazyka přeloženo: Jak ověřením postupu Arniky a zjištěním jeho zásadní nevěrohodnosti, tak i při přijetí vlastní (chybné) metodologie Arniky jsme zjistili zajímavou skutečnost: Mezi spalovnou a toxickým kurem není prokázána naprosto žádná souvislost. Ještě než jsem dopsal článek, tak mi inženýr Málek poslal kopii rozhodnutí městského úřadu Lysé nad Labem z loňského jara, že úřad ZASTAVUJE stavbu čehosi, co zde pracovně nazývám boudička. Ochranáři si vynutili měsíce, možná roky trvající administrativní kroky, které stavbu boudičky zdrží. Sorbalit díky tomu práší dál.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu