Plavba po Labi z Pardubic do Kolína [plný text článku | kategorie: Vodní doprava – ČR | Haló noviny | Jan Zeman | 9. 7. 2003] [tisk] Ekologův letní pohled z kanoe: Střední Labe je mezi vodáky v opovržení. Řeka tekoucí nížinou od jezu k jezu, plavit se po ní, to po nás nechtějte... Není to tak úplně pravda, i na středním Labi lze vidět leccos zajímavého, nejen zchátralé železniční mosty v Pardubicích a v Kolíně, které i při pomalém přejezdu vlaku takřka strašidelně vržou. Pod Pardubicemi po řece plave zvířátko se vztyčenou hlavou. Vydra snad? Nevím. Je dost daleko a je rychlejší než má kánoe, kterou navíc brzdí silný protivítr. O kus dál na břehu vidím lišku s kořistí v tlamě. Pod jezem u Srnojed ústí odpadní vody z Pardubic a Semtína. Zelenou vodu v řece barví do hnědooranžové a mírně pění. Nic moc. Před postavením tamní čistírny zde byla voda ale o mnoho horší. Po hodinách usilovného pádlování proti větru připlouvám k jezu Přelouč. Je spojen s mostem, vlevo vodní elektrárna, vpravo plavební komora, vše obehnáno ostnatým drátem. Nelze tu přenést loď. Musím přejet na druhou stranu, oklikou nést loď i vak na most, ten přejít a kus pod jezem spustit loď zpět na vodu. Pod jezem začínají peřeje.
Co bylo dříve Ještě před 200 lety mělo střední Labe zhruba trojnásobnou délku než dnes. Zkracování toku Labe propichováním meandrů s cílem získat další zemědělskou půdu, zlepšit podmínky pro plavbu a protipovodňovou ochranu (reálně ji ale citelně zhoršilo) vyvrcholilo v 30. letech 20. století rozsáhlou regulací Labe a jeho splavněním mezi Pardubicemi a Přeloučí při rozsáhlé devastaci přírody Polabí.
Vznikly i peřeje Labské hrčály. Ty měly být zachovány, resp. obejity plavebním kanálem dlouhým asi 2 km. Plán smetla nacistická okupace. Také po osvobození nebyl o dokončení labské vodní cesty zájem. Vodní doprava po nevelkých českých řekách stále více zaostávala za železniční a silniční dopravou. V 70. letech se Labe splavňovalo do Chvaletic pro potřeby zásobování tam budované elektrárny uhlím. Proti výstavbě třetí koleje na tehdy přetížené železnici vyšla výstavba labské vodní cesty levněji. Prudký hospodářský propad po r. 1989 ale uvolnil kapacity hlavních železnic. Dopravu uhlí do Chvaletic převzala levnější, rychlejší a spolehlivější železnice. Vodní cesta »Chvaletice -Přelouč« i nadále chybí. Rejdaři jsou neodbytní. Přestože o vodní dopravu není zájem, rejdaři a dopravní politika ČR prosazují plavební kanál Přelouč. Jeho část stupeň Přelouč 2 má dle rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury stát 1,1 mld. Kč. Půjde asi o víc. Vodní díla na dolním Labi rozpočet SFDI uvádí za 6,2 mld. Kč, ač Nejvyšší kontrolní úřad shledal jejich náklady 9,6 mld. Kč.
A co příroda? Místní občanské sdružení žádá zachovat jez v Přelouči. To je snad vyřešeno. Posuzování vlivů na životní prostředí v r. 2000 skončila i přes zjištěné dva zvlášť chráněné druhy souhlasným stanoviskem ministerstva životního prostředí pro variantu s 3 km dlouhým plavebním kanálem za asi 1,6 mld. Kč. Po jejím skončení v rámci vytváření systému evropské ochrany přírody NATURA 2000 byl na Slavíkových ostrovech (nezasypaná část bývalého meandru Labe 0,5-1,5 km severozápadně od jezu Přelouč) zjištěn motýlek modrásek očkovaný, jehož výskyt jinde v ČR není doložen. Protože je tu dost nejistot, korektní by bylo uskutečnit větší průzkum jeho výskytu. Pokud by se na jiných lokalitách nenašel, výjimka z jeho ochrany by nemohla mít oprávnění. Chápu, že se ochrana přírody zdráhá dát výjimku. Zjevná dopravní neodůvodněnost výstavby vodního díla Přelouč totiž pro ni není argumentem proti jeho výstavbě.
Vodácká lahůdka Pod jezem pokračuje Labe 2km peřejí. Labské hrčály jsou i při nízké vodě vodáckou lahůdkou. Pod nimi mne 2 km doprovází dva kormoráni. Bezútěšnost opuštěného chvaletického přístavu zachraňuje rodina roháče velkého. U Řečan mě láká od břehu kačena březňačka. Pod vrbičkami se schovávají její roztomilá káčata. Opuštěný je i přístav v Kolíně.