Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Jak se stane z auta kostka plechu
[plný text článku | kategorie: Automobilismus – ČR | MF Dnes | Jaroslav Baďura | 16. 7. 2003] [tisk]
Ještěže u likvidace automobilů v bohumínském recyklačním závodu nejsou řidiči. Rychlost a způsob, jakým definitivně končí svoji existenci jejich plechoví oblíbenci, které ještě nedávno poctivě každou neděli leštili, by je asi nepotěšil. Je čtyřicet minut po deváté ranní a na rampu dílny bohumínského podniku Válcovna, ocelárna a recyklace tlačí motorový vozík modrého žigulíka. V ekologicky zabezpečené dílně přijde auto o všechny kapaliny, které v sobě mělo. Tedy o olej, brzdovou kapalinu, chladící směs a zbytky benzinu, nechal-li tam poslední majitel nějaký.
"Za posledních pět let jsme zlikvidovali zhruba pět tisíc automobilů," říká manažer nákupu a prodeje Antonín Urbiš. Šrot nejen z vraků, ale také železo, které firma vykoupí od sběren, putuje do ocelárny ŽDB, ale také do Nové huti a Vítkovic.
Deset minut před devátou je modrý žigulík už bez olejů a dalších náplní, mechanik mu sebral i benzinovou nádrž. "Byla prázdná, doby, kdy v autech nechali řidiči i půl nádrže, jsou pryč," směje se dělník. Pak auto ještě na poslední cestu dělníci opláchnou vodou a žigulík míří do další dílny.
Dobře se likvidují škodovky, nejhůře to jde asi s žigulíky
V dílně už na žigulík čekají jiní dva dělníci. Je to sehraný pár, když se na auto vrhnou, vzápětí se začnou okolo vozu vršit různá těsnění, lišty, zbytky světel, potahy sedaček i sedačky samotné. Skla putují do kontejneru se skly, další díly do nádrží s plasty, gumou, látkami... "Dobře se likvidují škodovky, nejhůře to jde asi s žigulíky. Někdy se divím, jak to tam v továrně všechno do těch dutin nacpali," usmívá se jeden z dělníků. Podle statistik jezdí v Česku zhruba 3,7 milionu automobilů. Zhruba 280 tisíc z nich ročně skončí ve šrotu. "Jenomže jen asi patnáct procent je zlikvidováno ekologicky, zbytek končí likvidací načerno s vylitím olejů a dalších kapalin někam na zem," říká Antonín Urbiš. V Evropské unii musí každý, kdo přijde na úřad odepsat z provozu svůj vůz, prokázat, že jej nechal ekologickým způsobem zlikvidovat. To čeká po vstupu České republiky do Evropské unie i na domácí majitele automobilů.
Ztráty a nálezy, aneb peníze, nářadí a tužky v autě
Dělníci, kteří auta odstrojují, občas narazí na něco, co asi majitel ve voze nechat nechtěl. "Občas je to pár drobných, nějaké propisky a tužky a někdy také nářadí," říká jeden z dělníků. Na parádní nález vzpomíná Jozef Turaz, který připravuje motory a nápravy k odpojení od automobilů. "Před třemi lety jsme demontovali starou škodovku tisícovku. Pod zadním sedadlem jsme našli schovanou zalepenou obálku se starými korunami, polskými zlotými a východoněmeckými markami celkem za šest tisíc," vypráví Jozef Turaz.
Slovo mají páčidlo, kladivo, šroubovák a také síla úderu
Jeden z dělníků si sedá na místo řidiče a zkušeným kopem vytlačuje čelní sklo. "Je to nejrychlejší a nejúčinnější," usmívá se dílenský mistr Petr Slanina. Na řadu přichází hrubá síla, je třeba odstranit přístrojovou desku, polstrování dveří a stropu, elektroinstalaci. "Už jsem rozmontoval asi padesát aut, takže jsem se o nich leccos dozvěděl," říká jeden z dělníků. Doma své znalosti ale asi moc nevyužívá. "Tak hrozné auto nemám," směje se dělník. Žigulík se po kapalinách, sklech a sedačkách musí vzdát i tachometru. Zastavil se na čísle 15 297 najetých kilometrů, má ale očividně najeto neméně o sto tisíc více.
Likvidace automobilu přijde na osmnáct set korun
Byly doby, kdy recyklační závod za to, když mu někdo dovlekl auto k likvidaci, platil. Dnes je to tak, že likvidace neodstrojeného auta stojí osmnáct set korun. Jenom v případě, že zájemce doveze auto bez kapalin a dalších nekovových součástí, dostane za kilogram korunu až korunu padesát. Závod ale zatím na likvidaci aut nevydělává, protože se musí zbavit olejů, brzdové kapaliny, plastů, skla a dalších částí. "Odběratelům, kteří od nás tyto součásti berou, musíme zaplatit," říká manažer Antonín Urbiš. Jiné by to mohlo být, až bude v unii zpracovávat více vraků. Dvacet minut před jedenáctou opouští žigulík letem přes prázdné okno zpětné zrcátko, stínítka proti slunci, popelníky. Jsou prázdné, řidič byl asi nekuřák. Jedna rána kladivem a z přední masky vozu sviští i znak Lada. O deset minut později je auto odstrojeno, jen řidičova chlouba, volant obtočený koženkou, možná aby měl více sportovní vzhled, trčí v prázdné kabině.
Konec je rychlý, lisu stačí na výrobu kostky jen pár vteřin
Venku se torza chopí drapák a jakoby chtěl z karoserie vytřást poslední zbytky automobilové duše, obrátí ji ve vzduchu a zmáčkne na placato. Jozef Turaz pak odpálí plamenem držáky motoru a nápravy a drapák je vyrve z vnitřností vozu. Přijede vozík a odváží vrak k lisu. Na místě, kde drapák s vrakem třásl, leží v prachu a rzi pár součástek, tužka, dva dvacetníky, dva kolíky na prádlo a jeden polský groš. Z mohutného lisu jde strach. "Kdepak, já se nebojím, vždyť jsem přes dvacet let fáral," směje se Andrej Groborz, který stroj obsluhuje. Lis pracuje rychle. Když nad autem zaklapne masivní horní deska, trvá jen pár vteřin, kdy to pod mohutnými pláty lisu praská a skřípe, a je hotovo. Cesta modrého žigulíku je patnáct minut před dvanáctou, tedy dvě hodiny poté, co v Bohumíně začala jeho poslední vyjížďka, u konce. Zbyla z něj jen úhledná kostka. Někde uvnitř je i zapomenutý volant.
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu