Databáze o vlivu dopravy na životní prostředí - výpis záznamů

zobraz stránku pro tisk · vyhledávání

Zabiják diesel
[plný text článku | kategorie: Emise, Automobilismus – ČR | Týden | pp | 28. 7. 2003] [tisk]
Nedostatečné filtry u naftových motorů stojí životy tisíců. Podle studie Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA) zemře každý rok v Německu na zplodiny z dieselových motorů deset až devatenáct tisíc lidí. Zdejší proslulé automobilky v tomto směru zaostávají za zahraniční konkurencí.
Debaty o škodlivosti dieselových motorů jsou už staršího data, ale důkladných a dlouhodobých studií na toto téma je jako šafránu. Jejich výsledky bývají ovšem znepokojující, což platí i o nejnovějším materiálu UBA. Dvě procenta všech případů úmrtí v Německu jdou podle něj na konto prachových částic (viz rámeček) z dieselových motorů. Kdyby měly automobily odpovídající filtry, mohla by se podle studie prodloužit průměrná délka života v Německu o jeden až tři měsíce. Dokument znovu oživil debaty o vyšším zdaňování vozidel s naftovým pohonem, což ale spolkový ministr životního prostředí rozhodně odmítá. "Problém u dieselu není, že produkuje málo daní, ale velmi mnoho částic," uvedl Jürgen Trittin. Současně znovu apeloval na domácí automobilový průmysl, aby se dále nezdráhal montovat do svých aut potřebné filtry.
Podle Trittina se autobranže v SRN nechala ve vývoji potřebné technologii předběhnout od zahraniční konkurence. Teprve na proslulém automobilovém veletrhu (IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem letos v září hodlají němečtí výrobci představit nové modely vozů na naftový pohon s filtry, jež požaduje berlínská vláda. Problémem dieselových motorů je produkce ultrajemných sazí (prachových částic), které se rychle dostávají skrze plíce do krevního oběhu a způsobují rakovinu, astma, alergie a poruchy krevního oběhu. Zvláště ohrožené jsou děti, protože výfukové zplodiny mají nejvyšší koncentraci zhruba do výše půldruhého metru. K podobně černé bilanci působení emisí z dieselových motorů dospěly v minulosti studie z Francie, Rakouska a Švýcarska.
Některé německé automobilky filtry de facto bojkotovaly a namísto toho sázely dlouhé roky na konstrukční změny uvnitř samotných motorů s cílem, aby prachové částice vůbec nevznikaly. Ti, kteří se snažili vyvinout účinné katalyzátory, byli ale úspěšnější. Byl vyřešen hlavně problém, co s nahromaděným substrátem. Průkopníkem v tomto směru se stal především francouzský Peugeot. Loni nabízelo sériově vyráběné osobní naftové vozy s filtrem částic šest automobilek z Francie, Itálie a Japonska. Dieselové motory mají některé provozní výhody a nehledě na vyšší cenu v porovnání s benzinovými se těší rostoucí oblibě. Čtyřicet procent dnes prodaných automobilů v Německu jezdí na naftu. Ani se současnými typy filtrů prachových částic ovšem boj s emisemi dieselových motorů nekončí. Od roku 2005 by měla ve státech Evropské unie platit pro výfukové zplodiny norma EURO 4. Spolkovému ministru životního prostředí Trittinovi je to ovšem stále málo a prosazuje, aby do roku 2010 začala u dieselových motorů platit ještě mnohem přísnější norma EURO 5. I řadě odborníků se ale podobné diskuse zdají zatím předčasné.
Diesel na pranýři
O nebezpečnosti prachových částic produkovaných naftovými motory pro lidské zdraví se vědci přou dlouhé roky. Problém se dlouho podceňoval. Dnes se ví jedno: čím menší částice jsou, tím větší představují riziko, protože rychleji pronikají do organismu člověka. Velmi sporná v odborných kruzích je otázka, zda zplodiny (saze) z dieselu vyvolávají rakovinu. Nově publikované studie z pracovišť, která jsou dlouhodobě vystavena emisím z naftových motorů, ale ukazují, že je zde zvýšené riziko rakoviny plic; oproti benzinovému (Ottovu) motoru až desetinásobné. Prachové částice: Z chemického hlediska je to různorodá směs organických a anorganických látek (40 procent uhlík, 25 procent nespálený olej, 14 procent sírany, 7 procent nespálené palivo, 14 procent ostatní).
 

poslední aktualizace 19. září 2006
© 1999-2004 ČSDK, optimalizováno pro MSIE a rozlišení 800x600+
[ Windows | ASCII | Mac | Latin2 | Unix ]

použit publikační systém Toolkit od Econnectu