Česká železnice na rozcestí [plný text článku | kategorie: Železniční doprava – ČR: České dráhy | Právo | Rudolf Mládek | 8. 8. 2003] [tisk] Radost věřitelům určitě udělala vláda svým rozhodnutím vyrovnat podstatnou část miliardových dluhů, které zbyly za původními Českými drahami. Česká konsolidační agentura má tuto operaci provést a udělat tak další tečku za státní organizací České dráhy. Bohužel, bude to ale jen tečka pomyslná. Skutečností totiž je, že náklady a ztráty související s touto operací bude muset dříve či později zaplatit nikoli česká železnice, ale daňový poplatník, a to v rámci úhrady celkové ztráty ČKA. Rozhodnutí o řešení starých dluhů Českých drah bezesporu nebylo lehké. Zvláště v době nedostatku státních peněz a přípravy složité reformy veřejných financí. Lze proto přičíst vládě k dobru, že našla odvahu tento krok učinit.
Je ale také pravda, že toto rozhodnutí měla udělat již předchozí, Zemanova vláda, která transformaci Českých drah připravila a rozhodla o ní. Ta však místo toho přehodila horký brambor nástupcům, aniž by ji zřejmě příliš trápilo, jak se s touto pštrosí politikou vypořádají věřitelské firmy. Chybějící daně i peníze ve zdravotním a sociálním systému, které řada dodavatelů v rámci své druhotné platební neschopnosti neodvedla, tak byly jen logickým tristním důsledkem. Všichni - odborníci i laici - se nejspíš shodnou, že české železnici pomůže jen systémová koncepční změna. Změna myšlení a rozhodování, radikální změna dotační politiky. Zkrátka: moderní dopravní politika státu. Ta ovšem rozhodně nemůže vzniknout odtrženě od dopravní politiky sousedních zemí a celé Evropské unie. Získat zkušenosti lze například v sousedním Německu. Právě zde se totiž na jedné straně tvoří modely privatizace státní železnice, a to včetně osobní dopravy, na druhé straně se již rozhodlo o nových podmínkách provozu na německých dálnicích.
Aby podmínky železničních speditérů byly vůbec souměřitelné se silniční přepravou a budoucí majitelé železnice nebyli předem odsouzeni k neúspěchu, je již rozhodnuto o zavedení elektronického mýta ve výši 18 eurocentů na kilometr pro kamiónovou přepravu. Z tohoto hlediska je možné pochválit vedení českého ministerstva dopravy, že uvažuje o podobném postupu - byť první návrh je na české poměry poněkud příliš radikální. Potřebné je ale též poučit se z negativních zkušeností ve Velké Británii. Tam železnice okamžitě po privatizaci zdražila jízdné až o 50 procent. K tomu se přidala nedostatečná péče o železniční cestu, jež se stala příčinou poměrně častých nehod, a tím i katem konkurenceschopnosti železnice. Proto bude soukromý podnik Railtrack zřejmě opět zestátněn. Při britské důslednosti lze ovšem očekávat, že zestátnění bude rozumnou přípravou na novou privatizaci vhodnějšímu majiteli - samozřejmě za podmínek zpřísněného státního dozoru.
Pokud lze částečně pochválit ministra dopravy Milana Šimonovského za snahu zvýšit konkurenceschopnost ekologické železniční dopravy, je nutné ho i tvrdě kritizovat. Nečinnost Šimonovského úředníků totiž de facto ohrozila státní pokladnu. Trestuhodnou chybu, která však zatím nikoho nestála místo, vlastně odhalilo Sobotkovo ministerstvo financí. To ve svém zcela zásadním materiálu ke koncepci fiskální reformy přiznalo: "Ministerstvo dopravy dosud nesplnilo jako zřizovatel Správy železniční dopravní cesty svoji povinnost a nestanovilo prováděcím právním předpisem limit pro přijímání dalších úvěrů. Z toho vyplývá, že SŽDC může dnes bez jakéhokoli omezení přijímat další úvěry, které budou automaticky (ze zákona) ručeny státem." Poučení je z toho jediné. Chce-li stát, aby si občané utáhli opasek, nemůže si resort dopravy dovolit takové chyby. Kvůli stavu státní pokladny, kvůli úspěchu reforem dopravní politiky i veřejných financí, a hlavně - kvůli důvěře občanů. Autor byl generálním ředitelem ČD.